Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
První dva duely prezidentských finalistů celkem jasně ukázaly, co nás před druhým kolem ještě čeká. Krátká půlhodinová debata na webu Deníku i delší střetnutí v redakci Blesku měly dost podobný průběh i nádech. Střetávají se dvě odlišné osobnosti s odlišnými politickými návyky a diametrálně odlišnými komunikačními styly. Střetávají se ale také dvě rozdílné volební strategie.
Zajímavé je, že tady zřejmě nebude platit intuitivní předpoklad, že každý kandidát bude chtít oslovit své voliče. Naopak – velká část snah obou kandidátů míří na stejnou skupinu. Na voliče a potenciální voliče Petra Pavla.
Pavel postavil svou image i těsnou výhru v prvním kole na klidu a rozvaze, které mu ve střetech s útočícím Andrejem Babišem dodávají až poněkud netečný, teflonový zjev. Skrývá se za ním kromě jiného i snaha udržet pohromadě možnou voličskou koalici, kterou nastínil Pavlův výsledek v prvním kole a následná otevřená podpora několika méně úspěšných kandidátů.
Výhodou této koalice je její šíře, která může Pavlovi zajistit místo na Pražském hradě. Nevýhodou této koalice je její křehkost. Nebude lehké ji čtrnáct dní udržet pohromadě.
Mezi voliči Danuše Nerudové a Pavla Fischera mohou být propastné hodnotové rozdíly, a pokud nechcete naštvat jedny ani druhé, je asi nejlepší držet se nejmenších společných jmenovatelů. Tedy věcí jako důstojnost, charisma, rozvaha, klid, pravidla – a samozřejmě Antibabiš. Na výlety do jiných oblastí je třeba se pouštět jen velmi obecně a opatrně. V tomto směru je poněkud prkenné vystupování generála ve výslužbě zcela disciplinované a pochopitelné.
Kde bodoval Andrej Babiš? Přečtěte si analýzu Petra Holuba
Totéž lze ovšem říci o vystupování Andreje Babiše. Ten je ve zcela jiné situaci. Jeho voličská koalice z prvního kola sama o sobě na zvolení prezidentem prostě nestačí, ani kdyby sesbíral všechny voliče Jaroslava Bašty. O ty určitě stojí a leccos jim nabízí, ale těžiště jeho strategie paradoxně opět leží mezi potenciálními voliči Petra Pavla. Ty se Babišovi nejspíš nepodaří přetáhnout na svou stranu. Ale je možné jim jejich kandidáta znechutit a přimět je, aby ve druhém kole zůstali doma. Tím se sníží pomyslné kvórum pro vstup na Hrad a Babišova voličská koalice rázem přestane být beznadějně malá.
To jsou snadné a dost obecné rozvahy, které lze ale dobře demonstrovat právě na prvních vzájemných soubojích obou hradních aspirantů.
Petr Pavel nově mluví o finále prezidentské volby jako o „souboji dvou světů“. Ve videu, které zveřejnil na sociálních sítích, toto tvrzení uvedl důrazným „aby bylo jasno“, v debatě Blesku tezi zopakoval bez tohoto úvodu, ale jinak téměř slovo od slova.
Do „světa“ se toho přece vejde hodně, i nějaká ta dílčí názorová neshoda, důležité jsou jmenované základy „světa“ – odvaha, čest, důstojnost atd. Tato generálská strategie je mimochodem dost svérázným příspěvkem k jindy vzývanému spojování společnosti, ale jsme zkrátka ve finále a servítky leží pošlapané na zemi. Voliče protistrany nepřesvědčujeme, odsouváme je do jiného „světa“.
Andrej Babiš – na rozdíl od spíše defenzivního Pavla – v debatě jasně určil dva refrény. Jeden o „míru“ a hrozící „nové totalitě“ je určen všem vystrašeným (které bylo samozřejmě nejprve potřeba vyděsit hesly o „zatažení Česka do války“) v čele s voliči SPD. A pak je tady sofistikovanější heslo o „vládním kandidátovi“ Petru Pavlovi. Babiš během hodinové debaty Blesku spojil Pavla s vládou přesně 15krát – v průměru jednou za čtyři minuty. To není náhoda.
Kdy budou další debaty?
Babišův tým stejně jako všichni ostatní dobře ví, že (podle dat PAQ Research) Pavel získal více než půl milionu svých hlasů v prvním kole od voličů, kteří ve sněmovních volbách 2021 vládní strany nevolili. Totéž platí o polovině hlasů pro Danuši Nerudovou. K Pavlovi se navíc podle těchto dat přiklonilo také zhruba 160 tisíc voličů hnutí ANO (a zhruba 50 tisíc jich podpořilo Nerudovou).
Dohromady je to bezmála milion voličů (z toho kolem 200 tisíc voličů ANO), které je potřeba přesvědčit, že hlas pro Pavla je hlasem pro nepříliš oblíbenou vládu. Kdyby úspěšnost tohoto přesvědčování byla dejme tomu poloviční, se šancemi obou kandidátů to dost znatelně zamává.
Obě strategie jsou čitelné a obě představují cestu, jak jejich nositele dostat na Pražský hrad. To je také jejich jediným cílem, nikoli rozebrat či pojmenovat palčivé problémy nebo přispět ke společenské harmonii. Prostě vyhrát. Je proto pravděpodobné, že se v podobném duchu ponesou i další duely, jen se s blížícím se termínem druhého kola bude víc přitápět pod kotlem.
Tak si přejme pevné nervy.