Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kampaň před druhým kolem prezidentských voleb je v polovině. Být to hokej, komentátor by musel pronést něco ve smyslu, že „v prodloužení sledujeme úplně jiný zápas“. Ostatně „dramatických situací před oběma brankami přibylo“, „některé zákroky za hranou se už nepískají“ a „tribuny se dostávají do varu“. A jde o všechno. Kdo s koho.
Do voleb teď opravdu naplno vstoupily emoce a právě ty předurčí jejich výsledek. Tím, kdo je nastolil a řádně přitvrdil, je Andrej Babiš a jeho marketingový štáb. Což vůbec neznamená, že z toho bude Babiš také rozhodujícím způsobem profitovat. Může to být také obráceně – vyvolané vášně se obrátí proti němu.
Babišova strategie zošklivit lidem jeho soupeře zachází tak daleko, že někomu může zošklivit nejen volbu samotnou, ale i prezidentský úřad a demokratický systém. A to je nejen přes čáru, ale v důsledku to může být pro předsedu ANO i kontraproduktivní.
Skrze strach a temné nebezpečí se „mobilizuje“ snáz. To si ověřily tisíce politických kampaní po celém světě. Ale tohle je Česko roku 2023 a výsledek prezidentských voleb určitě nemusejí stanovit jen vybičované negativní emoce. Spousta lidí už jich, respektive jejich využívání a zneužívání pro politické cíle, má naopak po krk. Po těžkých letech s covidem a teď s ruskou válkou a ekonomickou krizí obzvlášť.
Není to samozřejmě tak, že by negativní emoce tekly jen jedním směrem, od tábora Andreje Babiše k Petru Pavlovi. I Babiš je jejich terčem. Ale nejpozději během několika hodin po prvním kole si musela Babišova kampaň spočítat, že cesta k úspěchu může vést přes šíření bázně, malověrnosti a pocitu, že svět nedává smysl. A doprostřed tohohle mentálního spáleniště se zapíchne nápis „Volte mír. Volte Babiše“.
Kouzelné slůvko „mír“ právě (a paradoxně) plní roli katalyzátoru negativních emocí. Hlavně vůči tomu a těm, kteří ho údajně nechtějí. Zatímco, jak potvrdil ministr stínové vlády ANO Karel Havlíček, lidé mír „chtějí“. A tak jim ho Andrej Babiš „dá“. Na billboardy. Jako by to byly dálnice, dálnice, dálnice. Ten mustr je už deset let stejný: „Mír řešíme přímo a hned – Macron má číslo na můj mobil!“
Bohužel ale nesledujeme běžnou komerční, dokonce ani běžnou politickou kampaň. Takže vulgarizace a vyprázdnění slova „mír“ a jeho obrácení v negativní emoci představují hru s ohněm.
Protože mezinárodní mír v žádném případě nezařídí Andrej Babiš. Ani jakýkoli jiný český prezident. Je nezodpovědné ho slibovat a přitom ukazovat prstem na jeho údajné nepřátele. Nejde o televizní program se sponzorským vzkazem „tento mír vám přináší ten a ten politik“. Nejde ani o úkol, který se dá odfajfkovat jako splněný – už proto, že „základní podmínkou skutečného míru a jeho jedinou skutečnou zárukou je respekt k lidským právům“. A že „trvalý mír a odzbrojení mohou být jen dílem svobodných lidí“. (Václav Havel, Anatomie jedné zdrženlivosti, 1985)
Nastolení míru jako Babišova volebního artiklu má vedle mobilizace strachu i vedlejší účinky. Za prvé, zmíněné těžké emoce ve společnosti v nějaké míře zůstanou, ať už volby skončí jakkoli. Billboardy vyblednou a nutně nenaplněná „touha po míru“ bude společnost jitřit dál. S „mírem“ může být šermováno do aleluja.
Za druhé, volební finále ještě méně, než se dalo čekat, rámuje kritická debata o Babišově střetu zájmů, politické a osobní historii, o míře jeho porozumění a oddanosti demokracii, o osobnostních předpokladech. Tenhle očekávatelný, leč obratný spin se Babišovým doktorům zatím velmi daří.
A za třetí – tím, že kampaň nasákla emocemi, mění se i volební tvář Petra Pavla. Jeho image. S „ledovým klidem“ a „generálem“ by si dál už sotva vystačil, i kdyby od rána do večera střídal jednu flanelovou košili za druhou.
„Tribuny se dostávají do varu“ i proto, že Pavel hru s emocemi přijal a vzbuzuje vášně, a to mnohem víc než před prvním kolem. Babišovy útoky k tomu také přispívají – a Pavel z nich může těžit tím, že kopí obrátí proti svému soupeři, aniž by přistoupil na překřikování jako metodu boje. Nové emoce mu mohou prospět u mladších voličů, jejichž hlasy a volbu srdcem potřebuje.
Protože volba rozumem o vítězi nerozhodne. To se zdá být týden před druhým kolem jasné.
