Komentář: Prezidentský dotazník. Začněme se kandidátů ptát na to hlavní

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Václav Havel s oblibou opakoval, že nechodil do žádné prezidentské školy, aby zdůraznil, že není ani profesionální politik, ani prezident. Přesto se na prezidentování trochu připravoval. Jednak nepřímo, ale velmi aktivně, v disidentské i umělecké práci na reflexi stavu společnosti i světa. Přímo, když se koncem roku 1989 odpoutával od Občanského fóra, byl několik dnů skrytý v ateliéru disidentského výtvarníka, aby mohl o své budoucí práci přemýšlet. Doba ale byla jiná, na stole byl jasný úkol předělat komunistický režim, zbavit KSČ moci a ústavně zakotvené „vedoucí role“. Na stole tehdy bylo několik verzí nové ústavy. Většina Čechů a Slováků sice Havla neznala, přesto byl jeho prezidentský cíl dovést Československo ke svobodným volbám každému srozumitelný a drtivě akceptovaný i podporovaný.

Dnes nevstupují kandidáti na scénu ani z disentu, natož z vězení. Nemusí si klást za cíl obnovení demokracie nebo se zaštiťovat tím, že se nemohli vzdělávat, učit a „chodit do prezidentské školy“. Ústava je napsána, pravomoci definovány, Česká republika je pevně ukotvena v právním prostředí EU. Politické agendy nás zavalují každodenně a viditelně víc, než je nám libo. Na budoucí hlavu státu čeká hromada práce a úkolů, na které musí být připravena. Základní voličskou otázkou je, či mělo by být: Co víme o připravenosti, znalostech a záměrech či názorech kandidátů?

Odpovím za sebe: velmi málo, skoro nic. Dosavadní volební debaty se točí především okolo – jistě důležité – minulosti kandidátů a jejich osobních postojů či názorů. Víme jen velmi málo o jejich ambicích, programu a zejména kompetenci v agendách, které se na nás valí. Málo víme o jejich záměrech i znalostech.

Za uplynulá čtyři prezidentská období (dvacet let) jsme byli stále raději, když prezidenti konali co nejméně, protože když byli aktivní, bylo z toho zpravidla překvapení, pokud ne blamáž, v domácí i zahraniční politice. Přivykli jsme jejich pohybu na hraně Ústavy a ústavních zvyklostí, na konflikty, blokování a spíše zneužívání Ústavy k rozšiřování politického vlivu proti ostatním institucím státu. Nejsme zvlášť velká země, nemáme nekonečné zdroje, takže konflikty ústavních institucí vedou ke stagnaci. Ta byla patrná i v mezinárodní izolaci, kdy stále více převládaly styky s málo vlivnými a nedemokratickými státy, spíš než dialog a synergie se spojenci.

Není proto divu, že v další prezidentské volbě víc sledujeme a hodnotíme, co je kdo za člověka, než to, co má v hlavě, co má za lidi v týmu a co hodlá v klíčových agendách a kompetencích dělat. Zkusme si tedy konstruovat pomyslný dotazník pro kandidáty s cílem vytvořit volební manuál voličů a předvolební debaty:

Dvě dekády nedostal český prezident pozvání do Washingtonu. Protizápadně, v Klausově případě protievropsky, v Zemanově protiamericky orientované politiky s explicitní proputinovskou orientací utlumily mezinárodní vliv obou prezidentů. Geopolitická agenda se stala rukojmím spřízněných finančních skupin, lhostejných k naší bezpečnosti i kredibilitě.

Jak vidí kandidáti svůj vztah k této degeneraci mezinárodní pozice a bezpečnosti země? Co hodlají a mohou udělat? Jaký je jejich pohled na dnešní Rusko? Jak vidí otázku hospodářské, technologické a ekonomické spolupráce s Čínou? Jak hodlají usměrňovat tyto agendy v evropských a transatlantických vztazích? Mají prioritu v bezpečnosti země i za cenu sankčních ztrát, nebo upřednostní ekonomické výhody, byť na úkor spojeneckých vazeb?

Hlava státu v pozici vrchního velitele nejen jmenuje a povyšuje vojenské funkcionáře, ale má přístup k činnosti a informacím zpravodajských služeb. V interakci se spojenci, kde jsme zažili významný pokles vlivu našich prezidentů, může mít autoritu nejen v obranných agendách, ale zejména nové spolupráci. Ve výdajích na obranu a modernizaci armády jsme zaostali, ale je zřejmé, že Česko narazí na dluhovou brzdu a nebude moci zvyšovat výdaje tak, jak jsou nastaveny ambiciózní plány vlády.

Kde vidí kandidáti řešení tohoto zásadního dilematu? Jak budou v otázkách bezpečnosti spolupracovat s dalšími ústavními orgány a bezpečnostními aktéry? Konfliktů a střetů jsme v této oblasti měli více než dost, připomeňme si aféru novičok, bagatelizaci útoků ve Vrběticích, nezvládnuté závazky k NATO.

Výrazné střety, například návštěva dalajlámy a poměr k Tchaj-wanu versus poměr k Číně nebo konflikty okolo jmenování velvyslanců provázely nejen vztahy Miloše Zemana s vládou, ministrem zahraničí, ale i Senátem a vedly k řadě rozporů v zahraniční politice země. Česko prakticky opustilo svou tradiční doménu lidských práv. V mnohých otázkách se odchylujeme od EU, ale nevěnujeme dost pozornosti usměrňování unijních agend, což bylo typické vůči Rusku nebo Izraeli. Právní agendy jsme ignorovali i ve Visegradské skupině, ve vztazích k Maďarsku, ale i Srbsku. Jde o netriviální agendy i vztahy.

Jak hodlá nová hlava státu spolupracovat na tvorbě zahraniční politiky s vládou, Parlamentem, při jmenování velvyslanců, vzhledem ke společným politikám EU i v regionální spolupráci? Které parametry bude považovat za výchozí pro utváření zahraniční politiky země?

Konflikty okolo návrhů ústavních soudců provázely jak Václava Klause, tak Miloše Zemana. U obou prezidentů došlo i ke zcela podezřelým právním zneužitím ústavní pravomoci, jak u masivní Klausovy amnestie, tak v případech odsouzených Jiřího Kajínka a Miloše Baláka u Miloše Zemana. V případě některých zřetelně podjatých svévolných Zemanových rozhodnutí z poslední doby už nezbude než čekat na novou hlavu státu.

Role prezidenta v posilování nebo oslabování právního státu proto vyžaduje podrobné odpovědi kandidátů. Zejména v otázkách principů i postupu návrhů nových ústavních soudců, jmenování soudců, používání nástrojů prezidentských milostí, podání k Ústavnímu soudu a vzhledem k celkovému systému ústavnosti a nadřazenosti práva vůči exekutivní moci, jejíž je hlava státu součástí. Rozsah porušování Ústavy a zvyklostí při jmenování vlád, jednotlivých ministrů, soudců a dalších přesáhl v posledních letech únosnou mez a vyžaduje systematickou obnovu ústavnosti a právního státu. Kudy se budou ubírat kroky nové hlavy státu?

Česko se v přístupové smlouvě k Evropské unii zavázalo k přijetí eura. Tento svůj právní závazek dosud nesplnilo. Dnes dokonce ani nevyhovuje jeho realizaci v základních kritériích deficitu a inflace. Pohybujeme se proto vůči tomuto závazku opačně než potřebujeme a na tento vývoj doplácíme. Euroskeptik Klaus i oportunista Zeman tento trend vědomě posilovali jak politicky, tak především jmenováním členů Bankovní rady ČNB, a to dlouhodobě. Monopolní, nijak nekorigovaná pravomoc hlavy státu v tomto ohledu je výraznou mezerou v rozdělení ústavních pravomocí.

Otázkou pro kandidáty tudíž je, jaký bude jejich přístup k této základní pravomoci i agendám, jako je euro a zdravé finance. Je kuriózní, že do dnešního stavu se Česká republika dostala s prezidenty s ekonomickým profesním původem. Jejich netransparentní přístup, problematické výsledky i nedávné konflikty při jmenování nových členů bankovní rady ukazují na nutnost znát pohled kandidátů i na možnou ústavní reformu.

Oblastí mimořádných střetů u Miloše Zemana bylo (ne)jmenování rektorů a profesorů, které vyústilo v naprosto improvizované a chaotické obcházení a nahrazování této prezidentské pravomoci vládou. Celkově se významně zhoršila pozice hlavy státu v kultivaci univerzitního vzdělanostního prostředí, které se logicky postavilo proti prezidentovi. Většina rektorů dnes ignoruje aktivity prezidenta, od státních svátků až po návštěvy. Česko je v situaci, kdy školství prochází zásadními inovacemi vyvolanými jak covidem, tak technologickým vývojem. Naše univerzity ovšem dále propadají v mezinárodním srovnání a stávající hlava státu tuto krizi aktivně prohlubovala. Konflikt okolo celkového postavení vzdělání a vědy jsme zažili a zaplatili za něj v covidové pandemii. Nadprůměrný počet úmrtí je indikátor role vědy a vzdělání v české politice. Celkové zadlužení bude dále pozici školství komplikovat a je otázka, jak se prezidentští kandidáti v této oblasti hodlají chovat jak z hlediska svých kompetencí, tak politických priorit. Václav Havel, který nemohl studovat, věnoval vzdělanosti, mezinárodní spolupráci a diskusi poznání velkou pozornost například projektem konferencí Forum 2000 i ve spektru každoročně vyznamenaných osobností. Jeho následovníci se pohybovali opačným směrem.

Jednotlivé dekády našeho vývoje po roce 1990 provázela silná transformační témata. Profilovala také činnost prezidentů. Od úvodní geopolitické změny a překonání rozdělení Evropy přes transformaci právního a hospodářského systému a adaptaci v EU, stojíme dnes před klimatickou agendou a ukončením období uhlíkové ekonomiky. Nové agendy obnovitelných zdrojů a uhlíkové neutrality a hluboké změny našeho chování, ale zejména vědecké důkazy klimatické změny se staly předmětem opovržení a zpochybňování Václava Klause i Miloše Zemana. Cenou je zaostalost, v energetice, v technologiích, průmyslu i postojích společnosti.

Pro Česko, dnes hospodářsky žijící z automobilového průmyslu a tradiční energetiky, jde o mimořádně obtížnou transformační agendu. Bude vyžadovat spolupráci všech a podporu z nejvyšších úrovní státu. Od legislativy přes evropskou a mezinárodní spolupráci, zapojení univerzit a výzkumu až po společné unijní agendy a regionální vztahy. A představy kandidátů?

Žádný prezident v nedávném demokratickém období nebyl schopen výkonu úřadu bez týmu spolupracovníků, který mu tvořil zázemí, pokryl široké spektrum témat a pravomocí a sledoval vládní, parlamentní a veřejné agendy. Zásadní bude i pro volbu nové hlavy státu. Jakým týmem chtějí kandidáti disponovat v klíčových oblastech řízení Kanceláře prezidenta republiky, vnitřní a zahraniční politiky, právních a veřejných otázek, protokolu a v dalších oblastech? Ptejme se i na tento zcela zásadní, jakkoli možná méně viditelný parametr jejich práce.

V dotazníku bychom nepochybně doplnili ještě hodně témat a oblastí a není důvod to neudělat. Pokud se však máme v diskusi kritérií výběru pohnout z dnešního mrtvého bodu, pokud si můžeme dovolit požádat i novináře, média a moderátory veřejných debat o prohloubení testování způsobilosti kandidátů, začněme alespoň výše uvedeným seznamem. A žádejme při tom kvalitu, úplnost a v jistém smyslu i závaznost odpovědí, pro všechny, kdo se ke kandidatuře hlásí.

Jejich dnešní odpovědi nakonec mohou být volebním závazkem jejich budoucí práce. Pravidlo, těžko na cvičišti, lehko na bojišti, platí nejen pro vojáky. Ale i pro jejich budoucí vrchní velitele.