Hlavní obsah

Komentář: Prezidentka Schillerová? Tenhle scénář nepodceňujte

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Alena Schillerová se ráda označuje za „úplně obyčejnou ženskou“ a chlubí se hlasem „kouzelné babičky“. Snímek z jednoho ze setkání s voliči na jaře 2022.

Bývalá ministryně financí a „instagramová pávice“ by byla – za podpory peněz a marketingu ANO – v prezidentské volbě vážným kandidátem.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zkusme si to představit: Alena Schillerová bude v lednu 2023 zvolena prezidentkou, následně 8. března složí slib a stane se hlavou státu. Po nějaké době ve funkci jmenuje premiérem Andreje Babiše, který zvítězí v předčasných sněmovních volbách. To není pouhý utopický či ďábelský plán, takhle nějak si ideální politický vývoj malují v centrále hnutí ANO.

Možná si teď řeknete – cože, Schillerová prezidentkou?! Co je to za kuriózní nápad? Naopak, je to míněno vážně. Pokud Andrej Babiš nechce potupně prohrát v druhém kole prezidentské volby, jak naznačují průzkumy, pak by mohl být tah Schillerovou chytrým manévrem, jak získat pro ANO nejvyšší funkci.

Sám Babiš stále není rozhodnutý, jestli do prezidentského klání půjde. Svůj verdikt chce oznámit až 28. října. Do té doby si bude hrát se svými soupeři i médii a nechá je v nejistotě spekulovat. Minulý týden veřejnost zmátl oznámením, že hnutí ANO má případně ještě další dva kandidáty, kteří by se mohli ucházet o prezidentský post.

Aniž je jmenoval, je jasné, že jde o dvojici Karel Havlíček – Alena Schillerová. Ti s ním teď objíždějí zemi a stojí mu věrně po boku na českých a moravských náměstích. Samozřejmě že expremiér vypuštěním „balonků“ hlavně testuje odezvu veřejnosti a baví se reakcemi médií.

Zároveň ale platí, že Babiš si v prezidentské volbě nechce jít pro jasnou prohru. Průzkumy ho favorizují pro první kolo, ale také mu věští porážku v kole finálovém. Zdá se, že expremiér zkrátka není schopen oslovit více než nějakých 35 procent voličů, většina ho víceméně nesnáší.

To vše právě poznává na probíhající tour s obytňákem, kde slýchává potlesk od fanoušků i nadávky oponentů. A pravidelně si několikrát za den vyslechne přání od svých nejvěrnějších příznivců, aby se vrátil – jako premiér. Že ho chtějí jako předsedu vlády, který rozhoduje. Tohle volání nelze podceňovat.

Varováním je pro Babiše dobře známý příběh Roberta Fica, který v roce 2014 usiloval o prezidentský post, ale překvapivě v druhém kole prohrál s méně známým Andrejem Kiskou. Fico neuspěl i proto, že jeho skalní voliči si přáli, aby zůstal premiérem. Nechtěli svého oblíbence pustit „na Hrad“, respektive do bratislavského Grasalkovičova paláce.

Koho by tedy ze zmíněné dvojice vyslal šéf ANO místo sebe? Exministra průmyslu a dopravy Havlíčka, který zvládne bez přestávky mluvit pět hodin v kuse o tom, co všechno dělá současná vláda špatně, určitě ne. Babiš ho má ve škatulce coby výkonného a poslušného manažera, jehož potřebuje mít vedle sebe v případném příštím kabinetu. Vždyť Havlíček přes den zastane několik funkcí a po večerech ještě ochotně jde jako mluvčí všechno vysvětlovat do několika televizí.

Naopak Alena Schillerová by byla logickou volbou. V době, kdy zastávala post ministryně financí, patřila podle agentury STEM mezi šest veřejností nejpozitivněji hodnocených politiků. V loňských sněmovních volbách se zařadila mezi 15 politiků s nejvíce preferenčními hlasy. A všimly si jí i sázkové kanceláře. Minulý týden byl kurz na to, že se stane prezidentkou, 1 : 130, tento týden „už“ 1 : 38. Možná si běžte rychle vsadit…

Ostatně, klasickou představu, že hlava státu má společnost více spojovat než rozdělovat, si teď Alena Schillerová dosyta může zkoušet na mítincích hnutí ANO. Andrej Babiš ji všude posílá jako „předskokanku“, aby se pokusila zklidnit emoce mezi čekajícími příznivci a nabroušenými odpůrci, než na místo dorazí on sám.

Lze předpokládat, že Alena Schillerová by v prvním kole prezidentské volby asi získala méně hlasů než – kdyby přece jen kandidoval – Babiš; není schopna tak jako on oslovit skalní okamurovce a komunisty. Ale v rozhodujícím finále, pokud by do něj postoupila, by naopak mohla získat více vlažných voličů. Nevyvolává přece jen takový odpor jako agresivní miliardář, netíží ji komunistická minulost, domácí lavice obžalovaných či francouzské vyšetřování finančních podvodů.

Schillerová pochopitelně není dokonalá, ale její politické potíže jsou přece jen řádově slabší než ty Babišovy.

Párkrát se v debatách ukázalo, že vystudovaná právnička není zas tak geniální ekonomkou, jak se tváří. V Bruselu jsme viděli, že má problémy dorozumět se v angličtině. A má i vlastní pěknou kauzu, když si za dva miliony korun z ministerského eráru nechala platit osobního fotografa a kameramana za účelem pýření se na sociálních sítích. Na vše se dá namítnout, že čistou minulost bez problémů nemá žádný z prezidentských adeptů.

Schillerové šance by rostly, čím bude hlubší ekonomická a sociální krize. Na rozdíl od ostatních nemusí jen teoretizovat, ale dokola tvrdit: Já jsem jako ministryně financí během covidu konkrétně pomohla. Námitku, že to bylo za vysokou cenu masivního zadlužení, může přejít jen pokrčením ramen: Ano, ale pomohla jsem.

Alena Schillerová je občas politickými konkurenty i části médií vykreslována jako nějaká legrační „teta“ nebo přezdívána „Dorotou Máchalovou“ české politiky. Omyl. Je asi nejpodceňovanější političkou. Podstatná část veřejnosti ji vnímá jinak. Zůstaneme-li u pohádkových příměrů, tak spíš než vypočítavou macechou z čertovské pohádky je pro řadu lidí ovčí babičkou, co vypráví na dobrou noc.

Na babišovských mítincích vidíme, že šéfka poslaneckého klubu ANO se s lidmi umí bavit, má empatii. Právě hlasem „hodné babičky“ a intonací, jako by vyprávěla pohádku, dokáže lidem zjednodušovat i ty nejsložitější problémy. Můžeme se tomu usmívat nebo posmívat, ale funguje to. Podobně boduje v televizních debatách, kde nevystupuje agresivně, a když někdo útočí na ni, netváří se hned dotčeně.

Respektovaná novinářka Apolena Rychlíková nedávno dokonce označila Schillerovu za velký talent a úkaz české politiky. Podle ní osmapadesátiletá politička zaplňuje mezeru pro ženy jejího věku, které se s ní tajně identifikují. Konvenuje jim její sebevědomé vystupování i to, jak vypadá.

Že se fotí s pávy, u rozkvetlých rododendronů nebo se zapadajícím sluncem? Podívejte se na sociální sítě, podobné kýče ve velkém sdílí a lajkuje kdekdo. Že každý měsíc změní účes i barvu vlasů? A která žena se ráda nepochlubí, že si zašla ke kadeřnici a nechala si „udělat hlavu“? Že nesoudně propadla Instagramu? A která babička by to takhle nechtěla umět, aby držela krok s vnoučaty?

Tak se připravte. „Úplně obyčejná ženská“, jak sama sebe Schillerová označila v jednom ze svých vůbec nejúspěšnější příspěvků na Instagramu, nakonec může být první ženou- prezidentkou. V zahradách Pražského hradu možná přibude pár pávů a v tiskovém odboru prezidentské kanceláře nějaký ten fotograf a kameraman…

Případný úspěch její případné prezidentské kandidatury nejvíc záleží na tom, jestli se lidé nechají „opít Schillerovou“. Zda ji budou vnímat jako samostatnou politickou osobnost, nebo pojmou podezření, že je jen Babišovou prodlouženou rukou, vděčnou za příležitost. Tedy že tváří prezidentství budou vymazlená videa, zatímco prezidentka bude ochotně vykonávat pokyny, které ráno dostane esemeskou z Průhonic.

Doporučované