Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Andrej Babiš i Petr Pavel si nesou zátěž kariérních komunistů. Ani jeden bohužel není ochoten některé značně problematické momenty kriticky reflektovat.
V pořadu Seznam Zpráv Ptám se já například Pavel, ročník 1961, nedokázal vysvětlit, proč o mnoho let později, v roce 1987, ve svém ručně psaném životopisu uvedl: „Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k mému věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší, posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil.“
Na opakované dotazy moderátorky, zda tomu s velkým odstupem, krátce před revolucí, opravdu věřil, neuměl odpovědět. Dělal, že otázku nechápe. Mlčel, aby následně přešel do ofenzivy slovy, že „se o tom nebude bavit, protože to k dnešku nemá vůbec žádný vztah“.
Jak později zjistily Seznam Zprávy, vojenský archiv v Olomouci obsahuje jeho širší osobní spis za celou dobu jeho kariéry v armádě. Prezidentský kandidát jej zpřístupňovat nehodlá, mimo jiné proto, že podle něho obsahuje i ryze osobní informace.
Transparentnost first.
Pavel prý čeká útoky
Prezidentský kandidát Petr Pavel ještě před Vánocemi svolal tiskovou konferenci, na které chtěl vzít vítr z plachet svým protivníkům. Novinářům představil lživé informace, které prý chtějí vytáhnout jeho odpůrci.
Andrej Babiš je kapitola sama o sobě. Nebo spíše román. Knih o jeho rozporuplné minulosti vyšlo ostatně několik. Šéf hnutí ANO se více než deset let pokouší přesvědčit soudy, že nebyl pod krycím jménem Bureš agentem StB. Zatím ne zcela úspěšně. Další líčení právě běží.
Vedle toho se Babiš aktuálně opět soudí například i ve věci sporných dotací pro Čapí hnízdo.
Nikdy navíc jasně nevysvětlil okolnosti svého tajuplného zbohatnutí v 90. letech. V České republice působil někdejší premiér od roku 1992. O svém byznysu z té doby však mlčí. Když na svoji obranu v březnu 2017 zveřejnil přehledy svých příjmů, začal až rokem 1996. Co bylo předtím, neprozradil. Přitom už jen nákup akcií Agrofertu nasvědčuje, že měl nejpozději na přelomu tisíciletí velké peníze. Kde je vzal, neřekl.
Asi výhra ve Sportce.
Babiš dostává haléře
Nejvíce peněz od dárců dostává Danuše Nerudová a Petr Pavel. Andrej Babiš dostává halíře a posílá koruny na státní rozpočet. Jak hospodaří prezidentští kandidáti na svých transparentních účtech?
O minulosti mlží i Danuše Nerudová. Mnoho měsíců se snažila vymlčet aféru s plagiátem a turbodoktoráty, které za poplatek údajně udělovala Mendelova univerzita v době, kdy ji vedla. Mého kolegu, který se za ní vypravil do Berouna na mítink, odignorovala. Po skončení akce sice debatovala s redaktorkou komerční televize o tom, kolik druhů cukroví už má napečeno na Vánoce, ale reportérovi Seznam Zpráv možnost k dotazům nedala. Zmizela v zákulisí. Novináři týdeníku Hrot pak připomenuli, že jim na otázky stran doktorátů odmítá reagovat už od dubna.
Až nyní o víkendu se vyjádřila. Obšírně píše, jak „chtěla pomoct formovat mladou generaci se zájmem o krásný obor ekonomie“.
Milé.
K věci se dostává až po hypnoticko-sedativním výčtu mnoha obecných odstavců. Aby se vzápětí jakékoliv viny za plagiát a vše ostatní zbavila s odkazem na tvrzení, že za vše mohl děkan fakulty a „nedokonalé mechanismy“. Sama prý nevěděla o ničem.
Proč příprava banálního vyjádření ke kauze, již mají přesto někteří odborníci stále za nevyjasněnou, trvala tři čtvrtě roku, není jasné.
S podobnou komunikační strategií máme, žel, hojné zkušenosti z éry Miloše Zemana.
Střet zájmů za Nerudové?
V éře, kdy byla Danuše Nerudová rektorkou, poslala Mendelova univerzita do advokátní kanceláře, již spoluvlastní její choť, pět objednávek. Podle kandidátky na prezidentku o střet zájmů nešlo, vysvětluje proč.
Pokud se teď ptáte lidí, podle čeho se rozhodují, nepřemítají zpravidla nad vizemi kandidátů, nad jejich podnětnými myšlenkami, intelektuální břitkostí, schopností stát se razantním, leč rozumným a nenabubřelým lídrem republiky pro dynamické a bouřlivé 21. století.
Ne. Obracejí se zpět. Mluví hodně o hledání toho nejméně nepřijatelného.
Hrozné je, že se není čemu divit. Rozhodovat se podle srozumitelných a masově sdílených ideálů není možné. Pokud už snad existují, před voliči bývají kdesi umně skrývány.
Anketa
Hrozné je i to, že více než třicet let po listopadu si pořád vybíráme hlavu státu metodou nejmenšího zla. Neseme si v podrážkách zaschlé zbytky bahna morální bídy socialismu. Přičemž jen Nerudová o sobě může blahosklonně prohlašovat, že si s bolševiky nezadala. Je to směšné. V roce 1989 jí bylo deset.
I pro politickou scénu patrně platí psychologická poučka, že léčba traumatu trvá tak dlouho jako trauma samotné. A že se s komunistickou etapou dějin naší země rozžehnáme až po čtyřiceti letech.
Za deset roků snad zápas o post prezidenta konečně svedou jedinci plně zacílení na co nejlepší budoucnost země. Nikoliv na zahlazování svých zásadních, případně obskurních průšvihů.
