Článek
Druhé kolo prezidentských voleb jasně vyhrál Petr Pavel. Pro jistotu by bylo lepší neříkat, že vyhrál „drtivě“ – abychom nepřispívali k tomu, že si to někdo začne vykládat až příliš doslova. Nejde o „rozdrcení“ poraženého finalisty Andrej Babiše, natož té voličské menšiny, která se rozhodla dát svůj hlas jemu.
Vítězství je výrazné a přesvědčivé. A tím spíš je potřeba myslet na smír. Otevírá se příležitost rehabilitovat politiku jako prostor spolupráce a vzájemného uznání. A totéž promítnout i do společenského dialogu.
Po volbách, kterým předcházela Babišovým přispěním neúnosně vypjatá kampaň, je nejvyšší čas podat si ruce. Skutečně i pomyslně. Jednou z důležitých zpráv z voleb je, že tak jako v posledních dvou týdnech opravdu společnost pokračovat nemůže.
Tou rozhodující informací je samozřejmě Pavlovo vítězství. Dvanáctý československý a český prezident byl zvolen po kampani pod praporem „hodnot“ – tedy s přesným opakem jednoho z odpudivých probabišovských billboardů, který se několik měsíců před prezidentskou volbou poškleboval nad „kecy o hodnotách“.
To je povzbudivé zjištění: vždyť prezident je právě tím, kdo má hodnoty v popisu práce, ze všech politiků nejvíc. Jestli to vycítila většina voličů, znamená to, že docela dobře rozumíme, k čemu je nám prezident dobrý.
Kontrast plakátů s klidným, jakoby z reklamy na obleky vypadlým Pavlem, a dramaticky gestikulujícím Babišem, byl sám o sobě obrovský. Nemluvě o heslech, která fotografie doprovázela: Hodnoty „řádu“ a „důstojnosti“ versus „nezavleču Česko do války“ nebo „naše země trpí“. Babišovo „pomůžu lidem“, slogan jako z nějaké reklamy na léčiva, bylo prázdné – pomáhání lidem má být samozřejmým úkolem každého, kdo se uchází o nějakou veřejnou funkci.
Po třech nesnadných letech s pandemií, hospodářskými nesnázemi a Putinovou válkou na Ukrajině se voliči výrazně přiklonili – k hodnotám. A ne k populisticky střižené kampani sycené strašením a doplňované podpásovými údery a dezinformacemi.
Což je vůbec ta nejlepší zpráva z voleb: česká společnost se zdá být odolná. Cítí demokracii, není ani náhodou „v rozkladu“. Kdyby to nebyl tak zprofanovaný pojem, který si přisvojuje každý podle svého, chtělo by se říct, že ukázala „zdravý selský rozum“.
Zvolení Petra Pavla doprovází pochopitelná euforie mnoha lidí – euforie z očekávané změny po deseti letech s hlavou státu Milošem Zemanem.
Ale aby se změna k lepšímu mohla skutečně zdařit a promítnout do stavu země, je potřeba odepřít si triumfalismus vítězů. A mluvit spolu. O demokracii a o svobodě.
Tíha s Petrem Pavlem spojených očekávání bude velká – ale ten nejtěžší prezidentský úkol volby nijak nezměnily: spojovat zemi, být prezidentem všech. Pro prezidenta samotného to znamená nežít ve věži ze slonoviny, nehřešit na to, jaké úctě se u lidí jeho úřad těší, snést české prezidentství z piedestalu.
Velké Pavlovo vítězství jen podtrhlo, jak obtížné to je a bude.
