Článek
Z podzimního listí raší zbrusu nové billboardy s Andrejem Babišem. Příští rok tento žánr oslaví deset let existence a to je dost dlouhá doba, aby se o něm dalo něco usoudit. Bude to stručné: obehrává se tu pořád jedna a ta samá písnička. Že letos Babiš ohlásil kandidaturu zrovna na prezidenta republiky, přitom skoro nehraje roli.
Samozřejmě, mění se vizuály – třeba kdyby teď předsedu-otužilce zase nafotili v rozhalené sněhobílé košili, voličům by pod kabáty naskočila husí kůže, a to by nefungovalo. Look musí odpovídat sezóně podzim/zima.
Ale pokud jde o obsah, mezi „Nejsme jako politici, makáme“, „Aby se za nás děti nestyděly“, „Makat a neblábolit“, „Budu se za vás rvát až do roztrhání těla“, „… řešíme přímo a hned“ a aktuální prezidentskou kampaní existují jen velmi subtilní rozdíly. Vlastně se nabízí otázka, jestli se Babiš a jeho marketéři domnívají, že volič je sklerotik, který to celé vždycky od minule zapomene.
Jedinou odbočku – říct osvěžení by bylo troufalé – nabídla letošní iniciativa „za Babiše bylo líp“. Předsedu billboardy schovaly za „tváře z lidu“ vyhlížející, kdy se k nim deus ex machina snese zpátky. A osvobodí je například od „keců o hodnotách“. Což je zrovna ve spojení s prezidentskou kandidaturou učiněný antislogan, samozřejmě za předpokladu, že si na něj ještě někdo vzpomene a že připustíme radikální hypotézu, že lidé tu a tam hesla na plakátech vnímají.
Základní skladební trojici Babišovy stylizace tvoří mesiáš, krizový manažer a Robin Hood. Tentokrát se převléká do hesel „Pomáhá lidem“, „Akční“ a „Neuhne mocným“.
Dojem, že Andrej Babiš dokáže pěti toastovými chleby nasytit zástupy, rozvíjejí jeho kampaně dlouhodobě. S odzbrojující přímočarostí a úspěšně. Utrpení jednoho z nejbohatších a nejvlivnějších Čechů i Slováků pod knutou polistopadového a jiného kartelu je druhou stranou téže mince. Mučedník Babiš se obětoval a šel do politiky, jak o tom vypráví O čem sním a další příručky.
Figura krizového manažera, tentokrát reprezentovaná slovem „Akční“ a snímkem ustarané kandidátovy tváře s telefonem u ucha, má zase jinou kvalitu.
Zaprvé, pro dobrý výkon funkce, o kterou se dotyčný uchází, je irelevantní. (Že jde zároveň o extrémní opak končícího prezidentství a jeho pyžámkových dnů, by nás nemělo mást.) Prezident republiky jako kmitající workoholik, co se rve přímo a hned do roztrhání těla a přesně podle Ústavy za to nenese žádnou odpovědnost, to je příšerná představa.
A za druhé, pověst o manažerském géniovi ve službách státu doložil Andrej Babiš v epoše covidu skutky – kromě chaosu a úděsných statistik také tím, že se, když šlo opravdu do tuhého, úplně přestal ukazovat na vládních tiskových konferencích. Čau lidi!
Robin Hood je z oněch tří postav tou nejméně kampaněmi otřískanou. A jeho vysunutí do popředí znamená přece jen jistou inovaci. Jejím smyslem je podtrhnout obrázek prezidentského kandidáta jako jednoho z nás, jako lidem obklopeného lidového hrdiny, který se nás zastane proti „mocným“. Robin sice bral „bohatým“, ale vzhledem k sociálnímu vývoji společnosti mezi 13. a 21. stoletím a s přihlédnutím k tomu, že kandidát je obmyšleným svěřenských fondů s mnohamiliardovým majetkem, byl posun legendy nevyhnutelný.
Heslo „Neuhne mocným“ nicméně nese očividné rozpory. Miliontá variace na „my a oni“, „nejsem jako tradiční politici“ a „já versus establishment“ věcně nedává smysl. K tomuto zjištění stačí zběžné nahlédnutí do Babišova veřejného životopisu, ze kterého vyplývá, že byl donedávna premiérem a předtím vicepremiérem české vlády a pokoušel se řídit stát. Prostě jeden z nás.
Když slibuje, že neuhne mocným, a vezmeme ho za slovo, nemůže to znamenat nic jiného, než že neuhýbá a nebude uhýbat sám před sebou. Což je celkem sympatická, ale pro potenciální hlavu státu snad až příliš niterná přednost. Prezidenta, který by upadl do věčného sebezpytování vlastního svědomí, nepotřebujeme.
A kromě toho: jestli se Andrej Babiš v kampani tváří, že všechno zařídí, a zároveň tvrdí, že si přitom vystačí bez spolupráce a kompromisů s jakýmisi na souboj vyzývanými „mocnými“, vyplývá z toho logický důsledek – Babiš si představuje, že by měl naprostou kontrolu. Sám. Jako obvykle.
