Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vlastně je to po těch letech už trochu stereotyp: „Kdo nejde se mnou, kdo má výhrady, kdo kritizuje, kdo se dotěrně vyptává, tak se automaticky stává soupeřem a já (myšleno Andrej Babiš) mu přisoudím ty nejpodlejší pohnutky.“
Po vyhlášení výsledků prvního kola prohlásil Babiš doslova: „Vždycky jsem to říkal, že provládní média jsou můj hlavní soupeř.“ Vzkazuje tím svým voličům, že budou-li si o něm číst cokoliv kritického, pak je to proto, že ho novináři nesnášejí, neboť kopou za vládu. Přiznejme si, že část voličů toto vidění přijala za své.
Myslím, že nejen za Seznam Zprávy mohu říct, že je to naprostý nesmysl. Nezávislá média tu nejsou od toho, aby byla soupeřem vybraného politika, nebo naopak oddaným podporovatelem někoho jiného. Babišovi ale tahle konstrukce vyhovuje a bude ji dál s oblibou šířit a svým chováním – například odmítáním rozhovorů pro ty, kdo mají kousavé dotazy – ji naplňovat.
Andrej Babiš totiž lže. A média, která nepatří do jeho holdingu a která se rozhodla, že si zachovají důstojnost a nebudou mu podlézat, na jeho lži a manipulace upozorňují. Lež, novináři s oblibou odhalovaná a vyvracená, je přesně ten nástroj, na kterém nejspíš hodlá předseda hnutí ANO založit své tažení do druhého kola prezidentských voleb.
Důkazem budiž sobotní Babišova tisková konference po sečtení výsledků voleb. Zahájil ji sice slovy, že dosáhl „fantastického výsledku“, ale místo radosti, nadšení a díků všem voličům následovalo velmi rychlé metání špíny na soupeře.
Babiš nastoupil koncem října do prezidentských voleb s heslem „Teď mám změnu rétoriky“, ale tato maska se v sobotu navečer zřítila vší silou: Vyslechli jsme si od něj mimo jiné, že „má signály“, že se ze strany soupeře na něj chystají kompromateriály, že Petr Pavel je válečný štváč, který v roce 1968 (bylo mu sedm let) vítal invazi do Československa a že jeho životní příběh je vlastně podobný ruskému prezidentovi Putinovi.
To vše završeno slovy: „Slíbil jsem, že povedu kampaň slušně, a taky jsem ji vedl slušně.“
První povolební komentář:
Z objektivních důvodů není Andrej Babiš v komfortní situaci. Sice těsně, ale přece jen v prvním kole poražený Petrem Pavlem si musel spočítat, že získat pro druhé kolo další potřebné statisíce hlasů, které z něj skutečně udělají prezidenta, nebude zrovna nejjednodušší úkol.
Vezmeme-li to z výsledků prvního kola čistě matematicky (což samozřejmě zcela neplatí), pak může v druhém kole za dva týdny skoro najisto odlovit 4,5 procenta hlasů propadlého kandidáta populisticko-extremistické SPD, zatímco Petr Pavel při podobných počtech může pomýšlet na poněkud větší porci (od Danuše Nerudové, Pavla Fischera či Marka Hilšera by k němu mohla klidně plout většina z jejich v součtu 23 procent).
A vzhledem k rekordní volební účasti už v prvním kole (68,2 procenta) nemůže Andrej Babiš moc sázet na to, že by nějakou výraznou mobilizací přivedl do druhého kola významný počet nevoličů z kola prvního.
Co mu tak zbývá, bojuje-li o všechno? Klasická metoda, která Miloši Zemanovi pomohla v minulých i předminulých prezidentských volbách.
Od „protikandidát Schwarzenberg bude vracet majetky sudetským Němcům“ (2013) přes „protikandidát Drahoš vám nasadí do obýváku migranta a vezme vám důchody“ (2018) se právě dostáváme k verzi „protikandidát Pavel je voják a nechce mír“.
„Pokud pan Pavel říká, že mír je iluze, já jsem zásadně proti. Nechceme válku, chceme mír, a Evropa má po druhé světové válce mír, za to musíme bojovat,“ pronesl Babiš v sobotu večer. Manipulativně tak použil výrok Petra Pavla z nedávné televizní diskuze, kde zaznělo: „Trvalý mír je iluze. Musíme usilovat o ukončení konfliktu a zahájení obnovy Ukrajiny.“
Babiš sám sebe ještě prezentuje jako mírotvůrce („My nechceme válku, nechceme zbrojit.“), ale v době ruské invaze na Ukrajině by to neznamenalo nic jiného než zastavení pomoci Ukrajině a její vydání napospas agresorovi. To je sice dost pokřivená představa „míru“, ale pro sobeckou či krátkozrakou část veřejnosti může být přijatelná. Zvlášť když nikdo z těchto lidí se Babiše nezeptá, jak by právě on takový „mír“ zařídil.
Je známo, že Andrej Babiš jde ve stopách svého podporovatele Miloše Zemana. Ale pro inspiraci může pošilhávat i ke všem lžipolitikům nalevo, napravo: od amerického exprezidenta Donalda Trumpa po ruského diktátora Putina. Na vyděšenou, manipulovanou a v širších souvislostech neinformovanou veřejnost lži a šíření strachu bohužel zabírají.
Je k tomu nutné voliče utvrdit v tom, že médiím, která budou podobné nesmysly vyvracet, se nedá věřit a že jediný, kdo to s nimi myslí dobře, je kandidát sám.
Je to cynické, ubohé, pro společnost dlouhodobě škodlivé, protože ji hluboce rozdělující, ale je to bohužel realita volebního klání, rozhodne-li se jeden z kandidátů nehrát fér.
Svobodná a nezávislá média mají měřit všem stejně, nemají nikoho záměrně poškozovat smyšlenými zprávami. Novináři by byli sami proti sobě. Ale pokud jsme dnes v situaci, kdy jeden ze dvou kandidátů očividně lže, pokud nedokáže klidně odpovídat na kritické otázky, zpovídat se ze svých minulých rozhodnutí a možná i jasných chyb a přešlapů, je namístě zpozornět.
Ten, kdo nehraje fér a lže, si ve dvojici s tím druhým sotva může od médií vysloužit neutrální obraz. I tentokrát se nabízí oblíbené pořekadlo „nezlob se na zrcadlo, máš-li křivou hubu“.
Jde o hodně. Nebudou to pěkné dva týdny.
