Článek
Premiér Petr Fiala reagoval na přesvědčivou výhru Petra Pavla v prezidentské volbě slovy o tom, že „jsme svědky začátku konce“ éry Andreje Babiše v české politice. Je to parádní příklad rčení, podle nějž je přání otcem myšlenky.
Ano, Andrej Babiš v prezidentské volbě prohrál. Významně. Nikoli sice o „psychologický“ milion hlasů, ale chybělo málo. Pořád je to největší rozdíl v krátkých dějinách české přímé volby prezidenta.
To Babiše i jeho podporovatele nepochybně bolí. Znamená to ale, že vidíme začátek konce babišovské éry v české politice, jak tvrdí úřadující premiér? To opravdu ne.
Uvnitř hnutí ANO se nyní budu svářit dva myšlenkové proudy.
Jeden bude mít k pohledu Petra Fialy blízko. Bude tvrdit, že hnutí ANO s Babišem v čele utrpělo po sněmovních a senátních volbách třetí porážku v řadě a ani solidní výsledek ve volbách komunálních není na tuhle statistiku dostatečnou náplastí.
Bude interpretovat prezidentskou volbu jako referendum o Andreji Babišovi, které pro svrchovaného vládce hnutí nedopadlo vůbec lichotivě. Bude mluvit o tom, že prohrávající lídři nejsou dobrým lákadlem pro voličské hlasy. Z takových úvah nutně plynou úvahy další – třeba o změnách ve vedení hnutí, o nalezení jiné důstojné pozice pro Babišovu zřejmě příliš polarizující osobu.
Přečtěte si komentář Jana Lipolda
Druhý proud myšlenek poplyne v podstatě opačným směrem – a podle prvních reakcí Babiše samého i jeho nejvěrnějších se zdá, že bude mít v hnutí navrch. Podle něj nebyly prezidentské volby ve skutečnosti referendem o Babišovi, nýbrž testem potenciálu ANO pro všechny příští volby. A ten jako by se ukázal málem až o milion hlasů vyšší, než činil (v roce 2017) dosud nejlepší výsledek hnutí ve sněmovních volbách.
Tento směr uvažování je pro ANO nepochybně lákavější. Plynou z něj jednodušší a růžovější závěry už proto, že pomíjí svatokrádežné myšlenky na změny na špici. Babiš mluví o „famózním výsledku“ a Alena Schillerová o „zisku pro hnutí ANO“. Ale takhle jednoduché to není.
Už přelivy hlasů zpracované agenturou PAQ Research po prvním kole ukázaly, že mnoho (zhruba 200 tisíc) voličů hnutí ANO Andreje Babiše nevolilo.
Pokud by platila slova o Petru Pavlovi jako „vládním kandidátovi“, pak by se zdálo, že vláda má podporu 58 procent voličů, což je mimo jiné v rozporu s výkřiky opozičních poslanců o tom, že vládě nedůvěřují tři čtvrtiny lidí.
Stěží půjde také tvrdit, že když Karla Schwarzenberga v roce 2013 volilo 45,2 procenta voličů, šlo o takto silnou podporu pro chronicky rozhádanou koaliční vládu Petra Nečase (kde Schwarzenberg dělal ministra zahraničí), nebo dokonce pro TOP 09 (jíž byl Schwarzenberg předsedou).
Takže tyhle zrychlené výklady neplatí, bude potřeba počítat střízlivěji. Ale pořád je pravda, že se našlo 2,4 milionu voličů ochotných hodit hlas Andreji Babišovi. A protože Babiš je předsedou silné opoziční strany (a ne ministrem nepopulární vlády jako Schwarzenberg, případně nevýrazným „antizemanem“ jako Jiří Drahoš), otevírá se před ním přece jenom možnost si část těchto hlasů podržet i pro další hlasování.
Podrobnější analýzu stěhování hlasů zatím nemáme, tak pro zjednodušení předpokládejme, že jádrem Babišových voličů bylo třeba 1,3 milionu voličů hnutí ANO ze sněmovních voleb 2021. Pak tedy dostal ještě 1,1 milionu hlasů od lidí, kteří volí někoho jiného, nebo jinak nevolí vůbec. Kdyby si Babiš do sněmovních voleb udržel jen každého pátého z nich, stane se hnutí ANO s velkou pravděpodobností jejich drtivým vítězem.
Prezidentské volby komentuje Miloš Čermák
Jistý problém je v tom, že mnoho těchto voličů pochází od SPD. Babiš v prezidentské volbě neváhal oslovovat i dost radikálně protestní hlasy a řadu jich od SPD přitáhl už v prvním kole. Ve druhém mu zřejmě přinejmenším vydržely. Ale Tomio Okamura je bude chtít zpátky. Jeho zpackaná prezidentská sázka na nepoužitelného Jaroslava Baštu si bude žádat rychlou a důraznou nápravu. Takže budoucí střet mezi SPD a ANO bude nepochybně ostrý a dramatický.
Ani tento souboj ale nebude nijak hovořit o „konci Babišovy éry“. Pokud chce vláda Petra Fialy toto ukvapené proroctví naplnit, bude to od ní vyžadovat velmi silnou aktivitu. Především takovou, která protestně naladěné voliče alespoň do nějaké míry uklidní.
Aktivnější komunikace a pomoc domácnostem nejpostiženějším současnou inflační vlnou bude nezbytným začátkem. Dosud chybějící jasný plán pomoci strukturálně postiženým regionům a také „vnitřním periferiím“ v okrajových oblastech jednotlivých českých krajů, odkud se rekrutuje velká část protestních voličů, bude muset být pokračováním.
Pokud v těchto věcech vláda selže, vrátí se jí nejpozději v roce 2025 „Babišova éra“ přímo do obličeje. Bez ohledu na to, jaké uspokojení v těchto emotivních hodinách po Babišově prezidentském debaklu pociťuje.
