Článek
Za necelého tři čtvrtě roku se má v řádném termínu konat první kolo prezidentských voleb. Budou jiné než ty minulé – stoprocentně v tom, že se jich nezúčastní stávající hlava státu. A jiná je i přípravná fáze, kdy kandidáti a kandidátky oznamují, že jdou do boje, shánějí podpisy, finance a veřejnou i soukromou podporu.
Protože před pěti lety jsme touto dobou byli moudřejší. Tentokrát nastává paradoxní situace: dva momentálně jasní favoriti, podle průzkumů i podle sázkových kurzů, ještě oficiálně vůbec neoznámili, že budou kandidovat. U Petra Pavla je to přitom velmi pravděpodobné, v případě Andreje Babiše v dresu hnutí ANO dost dobře možné. Ale i tak průzkumy a předpovědi míří dost naslepo.
„Vzhledem k vysokému počtu respondentů, kteří si zatím nejsou jisti podporou konkrétní osobnosti, se mohou preference jednotlivých kandidátů výrazně měnit,“ nechává si otevřená zadní vrátka agentura Median, která v posledním průzkumu napočítala 25 procent pro Babiše a 20 procent pro Pavla (v prvním kole).
K tomu si navíc „není jista podporou konkrétní osobnosti“ ani většinová vládní koalice. Nikdo asi nečeká, že bude prezidentského kandidáta hledat formou reality show v přímém přenosu. Ale i tak celý proces působí – i vzhledem k blížící se časové tísni – poněkud rozpačitě. Petr Fiala se dál vyjadřuje v náznacích: má jít o silnou osobnost, která bude mít reálnou šanci vyhrát, tedy porazit i populisty a radikály. Fiala netrvá na tom, že to bude kandidát z řad ODS.
Že by rozluštěním tajenky byla prezidentská kandidatura jeho samotného, odmítl, premiérské křeslo se prý opustit nechystá. Nicméně sázková kancelář Fortuna na Fialu vypisuje kurz 1:10, třetí nejnižší po Pavlovi (2,15) a Babišovi (3,20).
Zbytek pelotonu ohlášených a více nebo méně potenciálních kandidátů (Pavel Fischer, Danuše Nerudová, Josef Středula, Karel Janeček, Marek Hilšer a další) se v průzkumu umístil za duem Babiš-Pavel o cca 15 procentních bodů a dále. Jsme tak pořád ve stadiu „kvasu“. Vláda, parlamentní opozice ani řada kolem možného prezidentství skloňovaných osobností ještě neřekly jasné slovo. A do toho se pořád může objevit někdo nový, o kom zatím nevíme.
Jenže volby v lednu 2018 dopadly v hlavních obrysech právě tak, jak napovídala situace v dubnu 2017. Před pěti lety už oba pozdější jasní finalisté, Miloš Zeman a Jiří Drahoš, svou kandidaturu dávno oznámili. A z těch, kdo nakonec skončili na prvním až šestém místě, se oficiálně do prezidentského zápasu pustili touto dobou už čtyři. Později k nim z první šestky přibyli jen Pavel Fischer (v prvním kole třetí) a Mirek Topolánek (šestý).
Volbě prezidenta před pěti lety předcházely parlamentní volby (říjen 2017). Letos žádná taková komplikace politických strategií v kalendáři není (jen komunální a doplňovací senátní volby). Kdo chce na Hrad, může vyložit karty kdykoli. To platí i pro jejich podporovatele. Něčí obavy, aby se „nepřepálil začátek“, jsou teď už liché. Jistě, různými taktikami se dá udržet ve světle mediální pozornosti nejen jako oficiální kandidát nebo kandidátka, ale i jako někdo „o kom se mluví“, „kdo kandidaturu zvažuje“, případně „nevylučuje“ a tak dále. Ale nastává doba, kdy to může začít působit spíš jako upejpání než jako rozvážný, prezidentský start.
Snad jen případ Andreje Babiše je speciální: expremiér jede širokospektrální kampaň permanentně. Pokud se veřejně rozhodne, že ji stočí směrem k Hradu, není až tak velký rozdíl v tom, jestli to udělá půl roku předem, nebo někdy v září.
