Komentář: Je načase přestat ignorovat frustrované regiony

Sociolog Daniel Prokop v sobotu publikoval analýzu, která začíná konstatováním, k němuž netřeba mnoho dodávat, totiž že „Andrej Babiš slavil v prvním kole prezidentských voleb úspěch v obcích, kde je vysoká míra exekucí, chudoby a nižší vzdělání. Získal v nich okolo 41 %. Pro Petra Pavla v nich hlasovalo okolo 32 % voličů“.

Analytik Seznam Zpráv Petr Holub v textu, který vyšel v neděli ráno, porovnává výsledky Miloše Zemana z roku 2018 s aktuálními čísly šéfa ANO. „Babiš může ve srovnání se Zemanem litovat výpadku ve velkých městech, konkrétně v Praze přišel o 10 tisíc hlasů a v Brně o osm tisíc. Nikde jinde už neztratil víc než dva tisíce hlasů. Našla se ovšem náhrada v tradičních levicových pevnostech, například v Ústí nad Labem si Babiš proti Zemanovi polepšil skoro o dva tisíce hlasů, v Mostě, Chomutově, Bílině nebo Karviné asi o tisíc. V chudších regionech, jako jsou severní Morava a severní Čechy, dokonce platilo pravidlo ‚čím menší obec, tím víc rostl podíl hlasů pro Babiše‘.“

Již citovaný Prokop podotýká, že obyvatelé sociálně znevýhodněných regionů chodí k volbám spíš méně, tentokrát v nich ale volilo 62 % lidí, což je podle něj nečekaně hodně. Mobilizovat je, myslí si, dokázal hlavně Babiš, který přes svou někdejší vládní účast zůstává v očích mnoha lidí protestním kandidátem.

V analýze, již Prokopova PAQ Research připravila pro Český rozhlas, sociolog uvádí, že ve třetině republiky s nejvyšší mírou destabilizující chudoby získal Andrej Babiš 41 %. „Ve třetině, kde je naopak chudoba nejnižší, jen 29 %. Petr Pavel získal 32 % v chudých obcích a 39 % v obcích bez chudoby.“

Zmíněný analytik Seznam Zpráv Petr Holub ve svém dnešním textu konstatuje toto: „Znamená to, že agresivní kampaň prohloubila ještě víc rozdíly mezi regiony, kde lidé dávají přednost politikům pravého středu, a kde naopak dominuje levice. Přesto výsledky prvního kole neznamenají revoluci, v první řadě jenom konzervují poměry z roku 2018.“

Za posledních pět let se ale potíže takzvaně chudých regionů, rozuměj obyvkle příhraničních, očividně nezlepšily.

Odmítám být populistou a vynášet laciné soudy nad současnými i minulými vládami. Coby obyvatel někdejších jizerskohorských Sudet a častý návštěvník sousedního (východního) Německa vím, že ani tam se dosud nepodařilo srovnat rozdíl mezi bohatým Západem a nuzným Východem.

Naopak. Situace je v něčem možná horší než u nás. Někdejší SRN vysála z bývalé NDR nejlepší mozky, výměnou za až absurdně vysoké finanční injekce, které západní Němci svým východním bratrům posílali a posílají. Chybí ovšem logicky nápady pro jejich inteligentní využití.

Německo je příkladem, že takto to nefunguje. Jan Randáček, bývalý ředitel liberecké Oblastní galerie, nyní národní expert Evropského parlamentu, se s rodinou z Liberce za lacinějším bydlením přestěhoval do nedaleké saské (ossis) Žitavy (Zittau). Hovořil jsem s ním a jeho ženou Lucií před časem také o politice. Ptal jsem se na AfD, která má v Česku „renomé“ krajně pravicové strany zaměřené především proti uprchlíkům.

V Žitavě dokázala AfD vyhrát volby. Pan Randáček mi na to řekl, že „český dojem není zkreslený. Každou středu se koná trh na náměstí, kde AfD měla auto s ohromným nápisem ‚Kein Islam in Oberlausitz‘. Přitom uprchlíků je tady hrozně málo, vlastně skoro žádní“.

Lucie dodala: „Jsou to klasičtí populisté.“

Primitivnější, ale v základu stavějící na strachu podobně jako Andrej Babiš.

Snažím se říci, že mají-li být zítřejší Češi ušetřeni rozhodování mezi menším zlem, musí vláda, chcete-li stát, konečně pečovat o své periferie.

Není možné, aby více než stotisícový Liberec inkasoval na základě dávno překonaného přerozdělování daní pro samosprávy ze státního rozpočtu třináct tisíc korun na obyvatele, zatímco o něco větší Plzeň dvaadvacet tisíc. Liberec roky křičí, že má nárok minimálně na osmnáct tisíc. Nikdo neposlouchá.

Je nejvyšší čas konat. Pozvednout regiony – nebo jim alespoň ve vzestupu nebránit – k budoucnosti bez frustrace.