Komentář: Dělá Babiš chybu? Nástup Nerudové může změnit hru

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jestli existuje nějaké zlaté pravidlo předvolebních kampaní, a to jak z hlediska jejich vedení, tak z hlediska jejich komentování, pak zní „nikdy nepřeceňuj jeden průzkum“. V případě posledního šetření, které pro Českou televizi provedla agentura Kantar, bude ale dost těžké se tohoto pravidla držet. Obrázek fakticky vyrovnané trojice v čele pomyslného pelotonu je nový, zajímavý a láká k nejrůznějším interpretacím, nebo dokonce – nedejbože – predikcím.

Připomeňme, že podle Kantaru stojí v čele prezidentského závodu, přesněji řečeno volebního modelu pro první kolo Andrej Babiš a Petr Pavel s 27, respektive 26,5 procenty přízně voličů, kteří se chystají k urnám. Co je nové, je mohutný nástup Danuše Nerudové, jíž týž model přisoudil 23,5 procenta, a zařadil ji tak fakticky na roveň oběma dosavadním favoritům.

I kdybychom si udrželi nadhled nad jedním průzkumem a důsledně sledovali trend, není nástup Nerudové vůbec špatný. Jak vyplývá z „poll of polls“, který na Seznam Zprávách pěstují datoví kolegové, podpora Nerudové roste setrvale a ve srovnání s Pavlem i Babišem poměrně ostře. A zatímco poslední průzkum ukázal u Pavla a Babiše hodnoty srovnatelné s dlouhodobým trendem, u Nerudové se jeho výsledek ocitl vysoko nad křivkou, která sleduje trendy ve všech šetřeních.

I kdyby se nakonec ukázalo, že poslední výsledek Kantaru je v řadě průzkumů spíše „úlet“, který další šetření nepotvrdí, případ Nerudové by se pořád mohl zapsat do učebnic politického marketingu jako ukázka kvalitního budování značky. Kandidátka, která své první „prezidentské“ video musela chtě nechtě zahajovat větou „Někteří z vás mě možná neznají“, se zvládla zařadit mezi spolufavority prvního kola.

Další pozitivní účinek tohoto průzkumu, v nějž mohou ve štábu Danuše Nerudové doufat, bývá sociology označován jako „bandwagon effect“ neboli touha svézt se na voze, na němž hraje kapela, někdy též nehezky „stádový efekt“. Znamená to, že pro mnoho lidí, zvláště váhajících, je důležitým kritériem výběru reálná naděje na úspěch a přesvědčení, že jejich volba není osamoceným voláním na poušti. Průzkum, který kandidáta označí za potenciálně silného, může sám o sobě tomuto kandidátovi přinést další podporu.

Pozoruhodná je i druhá část průzkumu Kantaru, která měří potenciál kandidátů, tedy maximální zisk v případě, že by pro ně hlasovali všichni, kteří o jejich volbě uvažují. Tady se Andrej Babiš ocitá až na třetím místě s potenciálem 33,5 procenta, tedy o 6,5 procentního bodu vyšším, než je jeho zisk ve volebním modelu. U Nerudové i Pavla činí tento rozdíl shodně 11 procentních bodů.

Z toho může vyplývat několik věcí. Prvotní interpretací je, že Pavel a Nerudová mají do konání voleb ještě „kde brát“, a to – zdá se – více než Andrej Babiš.

Pro Babiše z těchto dat naopak plyne, že by svůj potenciál měl rozšířit, pokud chce pomýšlet na výhru v obou kolech. Může nepochybně lovit voliče u kandidátů v zadních částech startovního pole, hlavně asi u Josefa Středuly, ale měl by se zaměřit i na snahu odloupnout nějaký ten hlas od svých dvou hlavních soupeřů.

V tomto ohledu je trochu zvláštní Babišovo rozhodnutí neúčastnit se do konce roku žádných prezidentských debat. V nich se Nerudová i Pavel budou nepochybně snažit své elektoráty když ne přímo rozšířit, tak přinejmenším upevnit a zajistit. A Babiš se jim to bude snažit komplikovat zvenčí ve svých facebookových videích a u svařáků na náměstích. Tím se ale s velkou částí jejich voličstva zkrátka mine.

Babišovo rozhodnutí vyvléknout se z přímé konfrontace s prezidentskými soupeři by si zasloužilo širší rozbor. Jistě je promyšlené a má mnoho zajímavých dopadů. Ale pokud se potvrdí, že se v čele závodu usazuje namísto dvojice favoritů silná trojka, jevilo by se spíš jako chybné.

Nicméně to jsou všechno akademické úvahy a tvrdá realita nejostřejších fází kampaně je může snadno odsunout do nevýznamna, zejména jestli se to rozjede ve stylu, který naznačil bývalý předseda Sněmovny Radek Vondráček. Protože jestli existuje nějaké druhé zlaté pravidlo předvolebních kampaní, pak zní „volby jsou za dlouho a stát se může úplně cokoli“.