Článek
Ve druhém kole prezidentských voleb 2018 skončilo v urnách 5 554 596 platných hlasů. To je přibližně 11,5krát víc papíru, než se z uren vysypalo v sobotu odpoledne po druhém kole voleb do Senátu. To bylo ve všech obvodech dohromady necelých 480 tisíc hlasů.
Markantní rozdíl je dán jednak volební účastí (66,6 ku 19,4 procenta), jednak skutečností, že senátní volby se odehrály jen na necelé třetině území.
Soudit z voleb do Senátu něco o příštích volbách prezidentských je tím pádem proveditelné jen s krajní opatrností. V obou případech se, pravda, používá většinový dvoukolový systém a kandidátům a kandidátkám do Senátu i na Hrad musí být alespoň čtyřicet let. Jinak se ale hraje, respektive volí podle dost odlišných pravidel. U Senátu nejde o celostátní volby, ale o plejádu různorodých mikrosoubojů kdo s koho.
Častou interpretací senátních volebních výsledků je potvrzení, že Andrej Babiš má v prezidentské volbě minimální šanci (v rychleji vypálené nebo ohnivější verzi, že je úplně bez šance). Mimochodem bookmakeři si to zjevně nemyslí, protože prezidentský kurz na Babiše se ani nehnul a expremiér podle něj zůstává favoritem číslo 2.
Základní úvaha je logická a správná. Dvoukolový většinový systém – je to mockrát ověřené – obvykle v našich podmínkách nepřeje „extrémům“ a prospívá „konsensuálním“ kandidátům. Takovým, kteří jsou volitelní nejen srdcem, ale také chladným rozumem, případně jako takzvané menší zlo. Obžalovaný Babiš patří spíše do té první kategorie, což před senátními volbami svým kolovrátkem o „polistopadovém kartelu“ podtrhl.
Tohle východisko ale nejde jen tak překopírovat ze Senátu do prezidentských voleb roku 2023. V roce 2018 se jich zúčastnila masa voličů, o kterých z voleb do horní komory při nejlepší vůli nevyčteme vůbec nic. A uvnitř této masy se našlo kritické množství těch, kteří obvykle k žádným volbám nechodí a které tehdy podle sociologů zmobilizovala kampaň Miloše Zemana. A ti rozhodli o jeho docela těsném vítězství. O 150 tisíc hlasů.
Tuhle zprávu stejně tak nejde zkopírovat na situaci, kdyby se v druhém kole prezidentských voleb ocitl Andrej Babiš. Nedá se seriózně tvrdit, že by to skončilo podobně jako minule, tedy že by to ostrou kampaní proti vládě a zručnou prací se strachem dotáhl na 50 procent a něco. Připomínka minulých prezidentských voleb ale brzdí úsudek, že Babiš je jako prezidentský kandidát odepsaný.
Určitě by to pro něj byl riskantní podnik. Na tom senátní volby nic nezměnily, spíš naopak. Ale prezidentské volby jsou dál pro Babiše hratelné – matematicky, marketingově, politicky. Do výsledků může promluvit také podpora od Miloše Zemana – tenhle faktor se podceňuje – i hospodářské poměry uprostřed zimy.
Jestli do toho Andrej Babiš nepůjde, což je podle mě pravděpodobnější možnost, bude to ze dvou důvodů, které spolu souvisejí. Zaprvé – „spočítá si“, že by nevyhrál. Zadruhé – usoudí, že i jeho potenciální voliči by si řekli, že „chleba levnější nebude“. Protože to by nezařídil Babiš na Hradě, ale Babiš ve vládě. Ze své parádní disciplíny „dáme lidem peníze“ by se Babiš–prezident musel odhlásit. A někteří voliči by to před volbami vytušili. Nepotřebují Babiše na „kecy o hodnotách“ (to je slogan z kampaně Za Babiše bylo líp).
Andrej Babiš tento měsíc možná opráší svůj starý tweet: „Nikdy nebudu kandidovat na prezidenta. Náplň jeho práce by mě nikdy nebavila ani na ni nemám předpoklady.“ Anebo řekne ano.
