Článek
Když byl Andrej Babiš premiér, požadoval po svých ministrech, aby stranickým kreativcům hnutí ANO dodali materiály o svých úspěších a na Chodově to pak sepsali do nějaké brožury nebo knihy, na jejíž přebal se Babiš podepsal. Jmenovalo se to třeba Může za to Babiš (a jeho vláda), nebo Sdílejte, než to zakážou, nebo nějak podobně.
Voličům se to pak prodávalo jako „skládání účtů“, ačkoli šlo samozřejmě vždy jen o účty pečlivě vybrané a náležitě naleštěné.
Babišův nástupce v čele vlády Petr Fiala na to jde zatím jinak, bez knih. Když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě, dostanou jeho ministři za úkol shrnout svou práci v dlouhých projevech. Kdo se nedokáže za pultíkem chválit aspoň tři čtvrtě hodiny, měl by se zamyslet nad svou kariérou. A protože ministři jsou na sněmovních jednáních vybaveni takzvaným přednostním právem, dokážou při dostatečné míře sebechvály „uzdržovat“ kýžené opoziční „grilování“ kabinetu až někam do pozdních večerních či nočních hodin.
Tento postup se Fialovi osvědčil už loni v září, kdy opozice svolala před komunálními a senátními volbami své první hlasování o nedůveře vládě v tomto volebním období. Nyní, před druhým kolem prezidentských voleb, se scénář opakuje. Jen je to celé ještě absurdnější než před pár měsíci.
Hnutí ANO vyhlašuje, že jednání před hlasováním o nedůvěře Fialovu kabinetu samozřejmě nijak nesouvisí s prezidentskou volbou. Je přece svoláno proto, že se to s vládou pětikoalice už ale vůbec nedá vydržet a je prostě úplně nezbytně nutné ji okamžitě shodit. Na tomto životně důležitém hlasování a jednání ale chybí lídr opozice Andrej Babiš, neboť ten se právě nachází v pozici kandidáta na prezidenta.
Aby to nebylo pochopeno špatně – rozhodnutí Babišova týmu (nebo možná Babiše samotného), že se lídr ANO parlamentního jednání nezúčastní, bylo správné. Přesněji řečeno – bylo z těch dvou možných méně špatné. Babiš jako prezidentský kandidát by za sněmovním pultíkem působil nepatřičně, neférově, jako by využíval k předvolební agitaci – k níž by nutně došlo – prostor, který je jeho soupeři upřen.
Babišova nepřítomnost ve Sněmovně se ale opozici jako celku zároveň obloukem vrací. Jak lze brát vážně „zásadní“ hlasování o nedůvěře vládě, když se jej neúčastní předseda hlavní opoziční síly? Tato nepřítomnost sama o sobě usvědčuje hnutí ANO z klamu – o skutečnou snahu sesadit vládu se vůbec nejedná. Vždyť nebyl učiněn ani pokus sešikovat všechny opoziční poslance. Je to jen další předvolební příležitost zkritizovat na veřejném fóru (a pohříchu za veřejné peníze) Fialovu vládu. Čisté divadlo, které je ale zároveň dalším zneužitím a znevážením nejtvrdší a nejkrajnější zbraně, kterou parlamentní opozice proti vládě má.
V tomto znevažování ovšem ANO pouze navazuje na dlouhou českou opoziční tradici, která ráda využívá toho, že k iniciaci těchto nekonečných představení stačí 50 poslaneckých podpisů a jinak nic. Nicméně litanii nad absencí institutu konstruktivní nedůvěry si necháme zase na jindy.
Dalším pozoruhodným momentem byla místy až křečovitá snaha skoro všech úvodních řečníků (tedy Aleny Schillerové, Petra Fialy a jeho ministrů) vyhnout se „prezidentské“ agendě. Schillerová to dělala proto, aby přímo nepotvrdila nařčení, že o nic jiného než prezidentskou kampaň nejde. Členové vlády byli zase opatrní, aby neudělili Petru Pavlovi polibek smrti ve formě nálepky „vládního kandidáta“. Neudržel se ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, který měl potřebu se podělit o názor, že republika nepotřebuje ve svém čele „chaota“, který „vzhlíží k Trumpovi a Bolsonarovi“.
Takže celá schůze k vyslovení nedůvěry vládě, na níž není snaha nedůvěru vyslovit, se současně odehrává v předstírání, že nejde ani o součást předvolební kampaně. Loni v září byla předvolební agitace alespoň zřetelně přiznaná oběma stranami a opozice vyhlašovala blížící se komunální volby za referendum o vládě. Letos se naopak snaží předstírat, že o předvolební akci nejde, čímž celé mnohahodinové představení ztrácí poslední zbytky obsahu.
Pokud se v září zdálo, že více vyprázdnit význam klíčového ústavního institutu už prakticky nelze, tak teď hnutí ANO dokázalo, že to možné je.
