Článek
Tajemná návštěva severočeského motorkáře a proruského politika Foldyny v Babišově průhonické vile těsně po vyhlášení výsledků prezidentské volby mi okamžitě připomněla události staré 14 let. Tehdy jsme pátrali ještě s pořadem Na vlastní oči v severních Čechách po stopách tzv. velrybářů.
„Přivezli je sem autobusy, většinou taková spodina. Kdo řekl heslo Velrybář, tomu jsme nalévali zdarma,“ vyprávěli nám servírky a číšníci v hospodách mezi Teplicemi a rájem nevěstinců v Dubí. Místní organizace ODS nebo ČSSD najednou nabraly třikrát, čtyřikrát víc členů během několika dní a místní kmotři se dostali díky jejich hlasům do rozhodujících politických funkcí.
Tzv. velrybaření volebních hlasů pohřbil čas, probleskne jen sem tam v nějakých lokálních volbách. Ale vždycky na Severu. Ústí, Teplice, Most, Chomutov, Bílina. Proč zrovna tady? Je to jednoduché. Právě tady žije nejvíc lidí na pokraji bídy, z podpor a příležitostných černých kšeftíků. Mají na krku nejvíc exekucí a v každém menším městě narazíte na někoho mocného, neviditelného, kdo ovládá velkou část hlavně mladé populace přes distribuci drog.
Teď, po prvním kole prezidentské volby, se vedou v médiích odborné diskuze, kde a jak může který z kandidátů ještě dodatečně získat, nebo ztratit hlasy. Zda přijdou k volbám voliči Nerudové, Fischera a Hilšera, aby předali svůj hlas Petru Pavlovi, zda se Andreji Babišovi podaří přetáhnout voliče SPD. Ale všechny diskuze se nesou v duchu názorů: Do jaké míry se názory potenciálních voličů shodují s názory prezidentského kandidáta?
To si nikdo neuvědomuje, že na Severu pod Krušnými horami leží desetitisíce hlasů založených na něčem úplně jiném? Ti lidé sami o sobě k volbám nechodí, politika je nezajímá, protože všichni jsou pro ně lumpové, kteří jim zkazili život. Někteří ani nevědí, že nějaké volby jsou. Proč by vylézali od hracích automatů, ze špinavých doupat a od televizorů v paneláku, když jim to nic materiálního nehodí. Mnozí z nich nikdy do práce nechodili, takže nemají ani základní návyky běžného pracujícího občana, dokonce ani jejich rodiče do práce nechodili, takže neměli ani kde nějaký podobný návyk získat. Exekuce je nepříjemná, ale když jich máte deset, dvacet, dá se s nimi žít. Jediným jejich šéfem je místní lichvář, případně drogový dealer. Podle toho, na čem jsou závislí.
Ale mají volební právo. A to právo, o kterém třeba ani nevěděli, že ho mají, najednou může nabýt na ceně. Lichvář může stovkám oveček posečkat se splátkami, když hodí do urny správný hlas. Exekutor může také přimhouřit oči a prodloužit nějaké lhůty. A drogový dealer? Ten to má vůbec nejjednodušší. Jeden gram pervitinu se tu pohybuje mezi pěti sty korunami až tisícovkou, podle toho, jak jste bohatí, a vydrží někomu půl dne, někomu den. Podle toho, jak je závislý.
A kde je cukr, tam bývá i bič. Můžeš vydělat, když poslechneš, můžeš si ublížit, když ne. I fyzicky.
Tyhle desetitisíce hlasů s jinou cenou, než na jakou jsme zvyklí, zatím leží ladem. Nebo už ne? Proč vlivný severočeský boss navštívil Babiše, a ne Pavla?
