Článek
V té vřavě volební kampaně mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby to hlavní často zanikalo. Proto si na poslední chvíli ještě připomeňme, o čem vlastně dnes a zítra může až osm a čtvrt milionu voličů rozhodnout.
Volíme hlavu státu.
Z voleb má vzejít člověk, který po dobu pěti let bude stát na nejvyšší příčce v ústavním žebříčku naší společnosti, bude nás reprezentovat a garantovat závazky, k nimž jsme se přihlásili. Nejsme přece hochštapleři a černí pasažéři v mezinárodních společenstvích.
Prezident se má pokud možno těšit všeobecné důvěře. Nemá vyvolávat chaos ani zoufalý smích. A už vůbec ne nenávist mezi lidmi.
Už z podstaty funkce prezidenta, tedy že je v ústavní hierarchii jediný a stojí nejvýše, plyne, že musí ostatní spojovat nebo alespoň přispívat k tomu, aby společnost držela pohromadě. Ne aby se rozpadala na vzájemně bojující tlupy. Ani neupadala do apatie podle toho, kdo zrovna vítězí nebo prohrává.
On sám nemá být protihráčem vlády, nebo naopak vládním spojencem proti opozici. Naopak díky svému výlučnému postavení může a musí pomáhat hledat potřebné kompromisy, ale přitom sám mluvit jasnou řečí.
Dnes a zítra máme na výběr ze dvou možností.
Na jedné straně máme kandidáta vyslaného do voleb opozičním hnutím ANO, na straně druhé kandidáta, kterého nominovalo svými podpisy 82 tisíc občanů.
Při vědomí, že nevolíme ani nového premiéra, ani lídra parlamentní opozice proti vládě, že ani nevyvažujeme žádné mocenské pozice, se při svém rozhodování můžeme soustředit na to nejpodstatnější.
Kdo má na to, aby nelehkou roli hlavy státu důstojně zvládl?
Těchto pět důvodů mě samotného vede k jasné odpovědi.
1. Prezidentem nemá být člověk, který věrný heslu „účel světí prostředky“ používá lež jako účinný marketingový nástroj. Je to nedůstojné, ať se to týká popírání vlastních slibů nebo činů, anebo dehonestování partnera v duelu.
2. Nesmí děsit lidi bezuzdným šermováním silnými slovy typu válka, totalita, katastrofa. Strašit lidi tím, že nebudu-li zvolen já, tak protivník nás zavleče do války, a že „já zařídím mír, protože já ho chci!“, je kombinací chladnokrevného kalkulu s prostoduchostí, k funkci hlavy státu rovněž nepatřičnou.
3. Strkání hlavy do písku před vážnými hrozbami současnosti a kličkování při otázce po jasném postoji není hodno lídra pro těžké časy. Nemá-li pevné hodnoty a jeho slova těkají podle průzkumů veřejného mínění, pak hrozí mezinárodní ostuda, v horším případě zásadní krok s nepromyšlenými důsledky. Ve všech případech nejistota veřejnosti, zda takový člověk může být odpovědným lídrem pro nelehkou dobu.
4. Krizovým manažerem se člověk nestává tím, že si to napíše na billboardy. Jeho kvality se naplno vyjeví právě v krizových dobách. Ne tím, že zvyšuje platy a důchody, ale tím, že ví, co má v krizi dělat, nevyvolává svými rozhodnutími chaos ve společnosti a pak se trapně nevymlouvá na „lidi, co měli přijít a nepřišli“.
5. Stejně tak se nemůže nazývat „diplomatem“ někdo, komu dělá problém poslouchat opačné názory, slušně polemizovat, dostávat kritické otázky a v klidu na ně odpovídat. Ať už je to sníženou schopností rozumět argumentům druhého, nebo osobnostním nastavením, které ho pokaždé žene rovnou do útoku, vlastnost je to pro hlavu státu z podstaty zcela nevhodná.
Jsem přesvědčen, že člověk disponující všemi pěti výše popsanými hendikepy nemůže být dobrou hlavou České republiky. Tedy prezidentem, od kterého společnost čeká něco jiného než konflikty, nervní vystupování a slovní útoky vedené mnoha směry.
Protikandidát Andreje Babiše během posledních dvou týdnů opakovaně potvrdil, že je ve všech pěti zmiňovaných bodech Babišovým protipólem.
Jelikož teď volíme prezidenta – a nikoho jiného – a máme na výběr pouze a jen tyto dva muže, tak už je jasné, že moje volba je Petr Pavel. Muž s klidným vystupováním, s mezinárodními zkušenostmi a věřme, že i schopností konflikty spíš zažehnávat než vířit.
A to, že si Pavel na Hrad nepřinese i břímě vlastní firmy závislé na veřejných dotacích, považuju za vítaný bonus.
V této výjimečné situaci, jakou volba hlavy státu je, odkrývám své rozhodnutí a co mě k němu vedlo. Nikomu nic nevnucuju. Respektuju, že jiní lidé dojdou k jinému favoritovi a mají k tomu jiné důvody.
Všichni máme právo volby. A jak jsem napsal už před prvním kolem voleb, princip, že vítěz bere vše a ti, co ho nevolili, mají – slovy Miloše Zemana – jen právo držet ústa, zásadně odmítám.
Tak šťastnou volbu.
