Článek
„Moje ústavní práva byla poškozena. Nevzdávám se a podám podnět k Ústavnímu soudu. Věřím, že Ústavní soud nám vyhoví a volby odloží,“ uvedl Janeček.
Podle něj u Nejvyššího správního soudu zvítězil formalismus a lpění na nelogických pravidlech.
„Máme s jistotou více než 50 tisíc podpisů, kterými občané vyjádřili svou vůli. Významná část z nich nebyla uznána na základě špatných pravidel (v rozporu se záměrem ústavy), například kvůli chybě petenta při udání adresy,“ vysvětlil Janeček své rozhodnutí.
Je navíc přesvědčený, že minimálně jeden z kandidátů obešel zákon, když při kontrole podpisů využíval nějaký druh databáze občanů. „Nechci žít v zemi, kde ten, kdo neobchází zákon, je v zásadní nevýhodě,“ dodal.
Janečkovi soud sice uznal několik stovek podpisů, které vnitro původně nezapočítalo, ani tak se ale nedostal přes hranici 50 tisíc občanských podpisů vyžadovaných pro kandidaturu na Hrad. Soudu se v kontrolním vzorku podařilo dohledat a ztotožnit 433 původně vnitrem neuznaných petentů.
Chybělo jen 19 dalších k tomu, aby se Janeček po složitém přepočtu dostal přes hranici 50 tisíc uznaných podporovatelů. Výsledná chybovost v kontrolních vzorcích promítnutá do celé petice nakonec vedla soud k závěru, že kandidaturu Janečka platně podpořilo 49 920 občanů.
V Janečkových petičních arších bylo podle soudce Ivo Pospíšila na první pohled mnoho smyšlených údajů, údajů o neexistujících osobách žijících na neexistujících adresách. Objevily se také desítky petičních archů, na kterých nešlo ztotožnit ani jednoho člověka.
