Jaké dluhy si odnese Babiš z kampaně? Právě vzniká nová politická mapa Česka

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Byl to jeden z pozoruhodných momentů historicky první přímé volby prezidenta. Manželka dosluhujícího prezidenta Livia Klausová vystoupila v roce 2013 v propagačním spotu na podporu Miloše Zemana a štítivě prohlásila: „…nechci, aby po mně na Pražský hrad přišla první dáma, která bude mluvit jen německy.“

Na mysli měla samozřejmě manželku hlavního Zemanova rivala Therese Schwarzenbergovou, rakouskou lékařku a aristokratku. V té době, jistě ne nevinné, ale verbálně méně vyhrocené než dnes, to byla pro mnohé šokující slova.

Zeman volby nakonec vyhrál a do roka a do dne se Klausová stala českou velvyslankyní na Slovensku. Málokdo pochyboval, že její silové prosazení na příjemný diplomatický post bylo odměnou za ochotu, s níž se vydala do nejtemnějších vod Zemanovy prezidentské kampaně.

Vypjaté prezidentské kampaně za sebou ve zkratce řečeno zanechávají i podobné závazky. Nikdy žádný prezidentský kandidát nedojde na Hrad sám. V prvé řadě potřebuje cash – často tedy i sponzory z řad majetných byznysmanů, kteří samozřejmě nefungují mimo politickou realitu. Cenu zlata může mít ale právě i dobře promyšlená politická podpora či výhodný politický manévr. Nakolik je výpomoc v kampani nezištná, se ale vždy ukáže až po volbě samotné.

I současní prezidentští kandidáti si z volby odnesou obdobné „dluhy“ – finanční i politické. Zajímavá otázka například je, jakou cenu má podpora Zemana prezidentské kampani Andreje Babiše (ANO).

Příkladů je mnohem víc než jedna Klausová. Velvyslanecký post od Zemana dostal i český kosmonaut a komunistický politik Vladimír Remek. Ten byl před volbou v roce 2013 kandidátem KSČM na prezidenta, nakonec ale do závodu na poslední chvíli nenastoupil a přenechal tak svá „levicová“ procenta Zemanovi.

Svého času favorit prezidentské volby Jan Fischer překvapivě – v té stejné volbě – ve druhém kole podpořil Zemana a za pár měsíců už obýval pracovnu ministra financí v „prezidentské“ vládě Jiřího Rusnoka – a také úlevně dorovnal skutečné milionové dluhy, jež mu zbyly z přehnaně sebevědomé kampaně.

I v časech, kdy se v Česku nevolilo přímo, měnily „dluhy“ z prezidentské volby českou politickou krajinu. Například Václav Klaus „splácel“ KSČM podporu v parlamentní volbě v roce 2003 historickými pozvánkami pro komunistické lídry do Lán či přímo na Pražský hrad. Tím nepochybně prodloužil životnost této strany, která, jak se později jasně ukázalo, měla za hlavní cíl bránit českému směrování na západ.

Ale zpět do roku 2023. O letošní prezidentské volbě už leccos víme a v těchto dnech spěje do stále napínavějšího finále. V lecčems se podobá první přímé volbě – už tím, že ji netvaruje obhajující hlava státu. A skoro to vypadá, jakoby Babišova kampaň – byť trnitější cestou – kopírovala taktiku Zemana z roku 2013. Do finiše prvního kola prezidentské volby vstupuje bez vážného konkurenta na své přirozené, tedy levé straně hřiště a sází také na podporu končící hlavy státu. A to se, jak víme z roku 2013, neděje „zadarmo“.

Nalevo měl Babiš od začátku dva relevantní konkurenty – SPD a Josefa Středulu.

Odborářský předák, jehož největším sponzorem byl olomoucký podnikatel Richard Benýšek, kterého dříve provázela pověst „zlého muže“ PPF a Petra Kellnera, odstoupil z boje v pondělní debatě na ČT. Podpořil sice Danuši Nerudovou, ale jeho procenta jsou nyní každopádně k mání.

„Středula má v průzkumech okolo dvou až pěti procent a druhou volbou jeho voličů byl většinou Andrej Babiš,“ uvedl analytik agentury STEM/MARK Petr Burianovec pro deník Právo.

A teď k SPD. V posledních dnech se stal prezidentský kandidát SPD Jaroslav Bašta takřka „hvězdou“ kampaně i terčem těžko průhledných recesistických aktivit na sociálních sítích. A ozývají se hlasy, že může nakonec přece jen odebrat Babišovi cenná procenta. I tak je ale pro lídra ANO pořád protikandidát z kategorie „o čem sním, když náhodou spím“.

Bašta je málo známý, mediálně nenápadný, slabý na sociálních sítích, kde SPD jinak úřaduje velmi zručně, chybí mu rétorický talent i ráznost jeho populistické mateřské strany. I svým intelektuálním backgroundem se míjí s typickým voličem SPD. Navíc pohled na jeho webovou stránku i facebook ukazuje, že mezi lidi se pořádně vydal až nyní po Vánocích.

Snad jakýkoli jiný kandidát by s osobní podporou lídra SPD Tomia Okamury byl pro Babiše nebezpečnější. Nemluvě o Okamurovi osobně, který chtěl usilovat o  Hrad už v roce 2013. S nemalou pravděpodobností by se mohli „vybít“ ještě v prvním kole – to s Baštou zřejmě nehrozí.

Může být tato pro Babiše extrémně příznivá konstelace v levé části politického spektra výsledkem nějakých zákulisních dohod? Nevíme. Ale historie nás učí, že máme tyto pohyby pozorně sledovat.

Základní mantrou Babišovy kampaně je jeho „nezávislost“. Finančně to podle všeho platí, má k dispozici zdroje hnutí ANO a on sám je, jak známo, jedním z nejbohatších Čechů. Otázka je, jestli může být považovaný za nezávislého, když má – po delším napětí mezi oběma muži kvůli neshodám v kauze Vrbětice – v zádech prezidenta Zemana, kterého po deseti letech v úřadu nelze oddělit od celé jeho mocenské infrastruktury, na jejímž vrcholu sedí spolutvůrci jeho politického úspěchu, Vratislav Mynář a Martin Nejedlý. O síle a významu Zemanova vlivu sice po debaklu s proruskou politikou lze pochybovat, zároveň by ale nebylo správné jej úplně podceňovat.

Každopádně Zeman za Babiše lobbuje a bagatelizuje jeho kauzy ve svých aktuálních mediálních rozhovorech jako za starých časů, kdy prezident Zeman a premiér Babiš minimálně navenek působili jako autentičtí spojenci. Na jednom z Babišových výjezdů do krajů se objevila i manželka prezidenta Ivana. I když šlo prý o náhodu, na fotkách hodících se v kampani nechyběla.

Seznam Zprávy se zeptaly Babiše prostřednictvím jeho mluvčího Vladimíra Vořechovského, zda se Zemanem o podpoře jednal a zda o ni výslovně prezidenta žádal a zda je možné vyloučit nějakou dohodu, která by měla i nějaké plnění na straně Babiše. Žádná odpověď nepřišla.

Okolnosti „udobření“ Babiše se Zemanem zůstávají skryté. Každopádně i tady platí, že není od věci sledovat, jak se bude vyvíjet vztah těchto dvou mužů v době, až Zeman skončí na Hradě. Zeman je známý jako člověk, který promýšlí řadu tahů dopředu.

A cenu i nefinanční podpory v prezidentských kampaní zná jako nikdo jiný. Sám ji opakovaně „platil“. Jisté je i to, že Babiš je pragmatik a má naturel obchodníka, co chodí minimálně na hranici slušného chování.

Další dva favorité volby, bývalý voják a vojenský diplomat Petr Pavel a bývalá rektorka Danuše Nerudová kandidují jako politicky samostatní kandidáti – dohromady se senátorem Pavlem Fischerem sice dostali podporu od premiéra Petra Fialy (ODS) a vládního uskupení Spolu, stranické zázemí včetně stranických financí a viditelných politických vazeb ale na rozdíl od Babiše nemají. Už proto, že podpora je rozmělněná mezi více kandidátů na „nebabišovské“ straně hřiště.

Ale i jejich samozvaná nezávislost něco stojí. Museli si pro svou kampaň zase obstarat sponzory z byznysu. A to je nepochybně citlivá a křehká věc. Zásadní je, nakolik jsou prezidentští kandidáti transparentní ohledně peněz, které pro kampaň přijímají od obchodních subjektů, jež fungují v Česku a v EU v rámci pravidel nastavovaných z nemalé části politicky.

„Transparentnost dárců volební kampaně, tedy abychom znali skutečného majitele, případně ovládající osobu, a abychom dokázali identifikovat ekonomicky propojenou skupinu, ze které společnost pochází, je důležitá především kvůli kandidátovi samotnému. Vypovídá to mnoho nejen o tom, jaké zájmové skupiny se okolo daného kandidáta šikují, ale také o tom, jak je nastaven morální kompas kandidáta,“ popisuje Marek Chromý, vedoucí analytik protikorupční organizace Transparency International.

Petr Pavel i Danuše Nerudová své sponzory zveřejňují. Lze tak v budoucnu kontrolovat, zda se sponzoři přece jen nedočkají protislužby, až se volba „přežene“. Pavel i Nerudová se dušují, že u sponzorů jim žádné závazky nevznikají. Jde prý o podnikatele v „estetických“ oborech, kteří si v minulosti příliš nezadávali se státem a politiky, jako je například IT.

Ale například mezi sponzory Petra Pavla je i miliardář Jaroslav Beran, který je zakladatelem sázkové kanceláře Tipsport. Sázkový byznys je závislý na míře regulace státu. U Nerudové zase dlouhodobě vzbuzuje otazníky možné ovlivňování pozice jejího manžela Roberta Nerudy, který je partnerem vlivné advokátní kanceláře Havel&Partners.

„Pan generál, domnívám se jako jediný kandidát, transparentně zveřejnil kritéria pro výběr sponzorů a řekl, od koho peníze brát nebude. Mezi nimi je i toto: kohokoli, kdo by si chtěl potenciálně kupovat budoucí vliv pro své podnikání nebo vlastní ekonomické, politické a jiné zájmy. Všichni sponzoři byli upozorněni, že v případě úspěchu ve volbách jim Petr Pavel žádnou protislužbu poskytovat nebude a ani neočekáváme, že by ji vzhledem k morálnímu kreditu našich podporovatelů někdo žádal,“ říká mluvčí Pavlovy kampaně Markéta Řeháková.

Podobně rezolutní vyjádření přišlo i ze štábu Nerudové. „Všichni dárci přispěli nezištně a nemohou za to očekávat žádnou protislužbu. Svým darem podporují změnu a lepší budoucnost, kterou paní Nerudová nabízí voličům v rámci své vize. Všichni dárci společně s paní Nerudovou touží po lepší politické kultuře v naší zemi a plně podporují námi zvolený přístup,“ vzkázal mluvčí Nerudové Filip Vích.

Uvidíme. Prezidentská volba dá Česku nejen novou hlavu státu, ale i její okolí, vazby z minulosti a právě i z kampaně. V tuto chvíli máme od všech tří hlavních prezidentských kandidátů jejich čestné slovo, že nezávislost je to, co nabízejí voličům. Jeden z nich už brzy dostane příležitost dokázat, jakou váhu jeho či její slovo má.

Každopádně právě teď, v těchto dnech a hodinách, se pod povrchem vaří politická budoucnost Česka.