Článek
Pokud jste se přejedli televizních superdebat a neudržíte u nich plnou pozornost, nemusíte se hned považovat za nezodpovědného občana bez zájmu o politiku. Možná jen trpíte syndromem přesycení.
Není v silách každého sledovat hodiny a hodiny politických rozprav a prohlášení. Nicméně vězte, že už jsme skoro na konci toho nekonečně dlouhého diskuzního maratonu. Do voleb se potká dvojice prezidentských kandidátů za mikrofony už jen dvakrát. Už jen dvakrát!
Neumím si představit, co by s duševním zdravím a intelektem diváků udělala ještě jedna nebo dvě debaty nad rámec těch avizovaných. Zvlášť kdyby se z publika znovu ozývalo souhlasné tleskání nebo hlasité bučení.
Ačkoli byl středeční duel na CNN Prima News z těch zatím nejdůstojnějších a nejvěcnějších, už dlouhé dny se v diskuzních formátech nedozvídáme nic moc nového. Informační hodnota prezidentských debat se za poslední týden skoro nikam neposunula. Od uchazečů o Hrad jsme všechno slyšeli už minimálně desetkrát. V každé nové debatě se vlastně už jen pozastavujeme nad tím, jak prudce hrají kandidáti slovní vybíjenou.
My otrlí, kteří pořád všechny duely sledujeme, z nudy vlastně už jen hodnotíme, jak se soupeři – zatím stále ještě v podhradí – zlepšili ve vypouštění jedovatých poznámek, a soukromě známkujeme, co z toho bylo dobře namířeno a co bylo, jak se říká, mimo mísu. Ale je tohle všechno důležité? Chceme se opravdu nechat strhnout boxerským zápasem, „bitvou o Hrad“?
Je možná škoda, že se debatami trochu víc nešetřilo. Slova kandidátů by pak měla větší váhu, protože by se nemohli spolehnout na možnost „reparátu“ před voliči v případě, že se napoprvé něco pokazilo. A je jedno, jestli šlo o špatný výrok, lhaní, neopětování smeče, či absenci argumentů.
Nemusíme si asi nalhávat, že by taková taktika mohla spasit všechny průšvihy. Vnímavější divák přece jasně vidí, když se některé nepovedené momenty opravují po marketérsku tak dlouho, až jsou vybroušené k reklamní „dokonalosti“. Chybou však je, že všechna ta nová, „vylepšená“ tvrzení mohou posilovat frustraci některých voličů, kteří třeba stále nevědí, koho volit, anebo se rozhodují, zda k volebním urnám vůbec dorazí.
Pro kterého kandidáta byla záplava superdebat s možností hned několika reparátů úspěšnější, zjistíme až podle finálních sobotních grafů. Ať to dopadne jakkoli, pro nás voliče je důležitá jedna věc – blíží se den, kdy v éteru nepoběží žádný pořad označený předponou „super“. Berme to jako znamení, že máme uložit flanelové košile a červené kšiltovky hluboko do skříně.
