Z komunisty stoupencem demokracie. Nově zpřístupněný dokument o Petru Pavlovi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Někdejší armádní archivy vydaly ještě další nové dokumenty o vojenské kariéře Petra Pavla, nyní favorizovaného kandidáta na nového českého prezidenta.

Nově zpřístupněný materiál získaný Seznam Zprávami dokládá, jak bývalého dlouholetého vojáka z povolání a člena komunistické strany (od roku 1985) ocenili krátce po Sametové revoluci nadřízení za příkladnou aktivitu a podporu demokracie.

„Kapitán ing. Petr Pavel na současném pracovišti dosahuje z odborného hlediska výborných pracovních výsledků. Systematicky si podle schváleného plánu postgraduálního studia zvyšuje úroveň svých teoretických znalostí. Podporuje současný demokratizační proces ve společnosti i v Československé lidové armádě,“ napsal v červenci 1990, ještě ve slovenštině, do posudku o Pavlovi plukovník Miroslav Krejčí.

V dokumentu už se projevilo to, že důstojník Pavel po revoluci zahodil legitimaci člena KSČ, v níž přitom zastával funkci předsedy základní organizace. Údaj o členství v KSČ už totiž v příslušné kolonce proti obdobným předlistopadovým posudkům chybí.

Brzy po tomto „vysvědčení“ byl Petr Pavel, toho času účastník tříletého utajovaného kurzu pro zpravodajce, povýšen – s platností od října 1990 – z kapitána na majora.

Zmíněný dokument je součástí osmi stránek z personálního spisu Petra Pavla, které historikům a badatelům dosud zpřístupněny nebyly. Na rozdíl od ostatních personálií se totiž jedná o dokumenty a záznamy pořízené až po revoluci (po rozhodném datu 15. února 1990).

Redakce Seznam Zpráv je z Archivu bezpečnostních složek získala až na druhý pokus, po zářijovém odvolání, kdy bylo nutné, aby zpřístupnění odsouhlasil původce těchto archiválií, kterým je Vojenské zpravodajství.

Až na zmíněný posudek jsou ale mezi těmito dokumenty jen materiály administrativní povahy, které hlavně na datech dokreslují průběh Pavlovy vojenské kariéry včetně zmíněného kurzu dokončeného v červenci 1991.

Z uvedených osmi dosud „nepřístupných“ skenů nakonec nebyl redakci poskytnut jen jediný. Dle sdělení odpovědného úředníka Radima Krupicy s ohledem na archivní zákon badatelům stále předložen být nemůže. Je na něm totiž záznam, který ještě nepřekročil zákonnou hranici 30 let.

Vojenská kariéra někdejšího elitního výsadkáře z Prostějova Petra Pavla, zvláště jeho účast ve zpravodajském kurzu, je stále předmětem dohadů i velmi tvrdých střetů mezi zastánci a odpůrci tohoto prezidentského kandidáta.

Dle některých názorů komunistický režim Petra Pavla – muže talentovaného na jazyky – původně cvičil pro práci špiona, k možnému výsadku na Západě. To ale generál Pavel důrazně odmítá. Tvrdí, že aspiroval na kariéru vojenského diplomata.

Nově tuto debatu rozdmýchal Pavlův někdejší kolega z kurzu zpravodajců Pavel Beneš. O kurzu, jehož se Petr Pavel dle historických pramenů účastnil pod krycím jménem Pávek, pro deník Právo uvedl, že o žádnou diplomacii nešlo. „Nikdo z nás neměl vzdělání na to dělat diplomaty, my jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy,“ uvedl mimo jiné.

Podle Benešova tvrzení se Petr Pavel nechoval, jak dnes uvádí, a byl vůči režimu loajální.

Na Pavlovu obranu okamžitě vystoupili dva jiní spolužáci, Jaroslav Gofjár a Pavel Zůna, také třeba vojenský historik Eduard Stehlík. Jaroslav Gofjár uvedl, že Petr Pavel byl pro něj vždy typem čestného a poctivého člověka, který by nikdy nikomu neublížil. Kolega Zůna pak také v prohlášení pro média naznačil, že účastníci kurzu původně nevěděli, kde po absolvování nakonec skončí.

„Pravdou je, že jsme věděli, do jakého kurzu nastupujeme a na co se připravujeme, ale nikdo z nás nevěděl, zda budeme zpravodajskou práci ‚v poli‘ vykonávat, nebo ne. Většina z nás by s největší pravděpodobností skončila někde u nějakého technického nebo analytického oddělení,“ uvedl Pavel Zůna ke studiu, které započalo v roce 1988 a skončilo za nového režimu v roce 1991.

Dobrat se objektivní pravdy, která by byla podložena i písemnými doklady, není snadné. Čistě teoreticky by v archivních fondech nic dalšího o Pavlově kariéře už být nemělo. Alespoň co se týče předlistopadové éry.

Sám Petr Pavel zveřejnil většinu dokumentů uložených v Archivu bezpečnostních složek na svých internetových stránkách dávno před prezidentskou kampaní. Několik jich ale v té době ještě k dispozici nebylo.

Kromě těch v úvodu zmíněných z personálního spisu jde i o šestistránkový dokument z jiného svazku, který Seznam Zprávy zveřejnily letos v září. Pochází z února 1990 a je v něm popsáno, jak se Petr Pavel ve zmíněném tříletém kurzu pro zpravodajce – organizovaném institutem spadajícím pod vojenskou rozvědku – účastnil například průpravy pro práci s agenturní sítí.

Zda jsou archivní zdroje o povaze kurzu, který nesl kódové označení „D-2“, definitivně vyčerpány, není jisté. Sami pracovníci Archivu bezpečnostních složek totiž uvádějí, že co se týče obecné činnosti komunistické vojenské rozvědky (Zpravodajské správy Generálního štábu), stále jde z podstatné části o nezpracovaný archivní fond.

I mezi historiky a badateli se navíc traduje, že část archivních materiálů, které nepatří k „otevřeným“, převedena z resortu obrany do veřejnosti přístupného Archivu bezpečnostních složek nebyla. A tudíž některé důležité informace by se mohly objevit třeba až po mnoha letech. V tomto duchu se pro Seznam Zprávy vyjádřil třeba vojenský historik a spisovatel Jiří Fidler.

Sám Petr Pavel už nic převratného v dokumentech neočekává. „Moje takzvaná předlistopadová kariéra u vojenského zpravodajství byla tak krátká, že se do ní nevešlo nic jiného, než jeden rok intenzivního jazykového kurzu francouzštiny a pouhé dva měsíce odborné přípravy,“ uvedl Pavel pro Seznam Zprávy. „Nemohu garantovat, že se neobjeví například doklad o přezkoušení z nepravidelných sloves,“ dodal pak v bagatelizujícím tónu.

Nic převratného se podle Pavla už objevit ani nemůže, protože kromě listopadových událostí v roce 1989 se podle jeho názoru ani nic převratného tehdy neudálo.

Ani ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková neví, zda už dostali od vojáků všechno.

Poukazuje na to, že bezpečnostní složky státu, včetně Vojenského zpravodajství, měly už před lety za povinnost předat do jejich archivu sbírky i jednotlivé archiválie z rozmezí od 4. dubna 1945 do 15. února 1990. Nicméně ale také upozorňuje na to, že tato zákonná povinnost se dle druhého odstavce stejného paragrafu nevztahuje na ty dokumenty, které obsahují utajované informace a dotčená ministerstva a tajné služby je „nezbytně potřebují k plnění svých úkolů“.

„V roce 2019 jsme vznesli na Vojenské zpravodajství dotaz, zda nemají nějaké další archiválie, které by nám v souladu s tímto paragrafem mohli předat. Bylo nám odpovězeno, že nemají,“ poznamenává k tomu ředitelka Ptáčníková.

Avšak Vojenské zpravodajství, které zdědilo i inkriminované archivní materiály někdejší komunistické vojenské rozvědky (Zpravodajské správy Generálního štábu), odmítá, že by ještě na nějakých archivních dokumentech „sedělo“ a nechtělo je vydat historikům ke studiu.

„Žádné archiválie jsme si nenechali, vše jsme předali Archivu bezpečnostních složek,“ zdůrazňuje mluvčí Vojenského zpravodajství Jan Pejšek.

Je tedy v úvodu citovaný posudek z července roku 1990 skutečně tím posledním papírem, který dokládá, jak se Petr Pavel připravoval v tajemstvím zahaleném zpravodajském kurzu?

Dát garanci, že už nebude žádné překvapení, není nikdo schopen. Ani Petr Pavel.

„Největší garancí, že na mé minulosti není nic diskvalifikujícího, je pro mě důvěra lidí, se kterými jsem pracoval, například když si mě za svého asistenta osobně vybral generál Radovan Procházka, vězeň komunistického režimu, který po revoluci budoval vojenské zpravodajství na nových demokratických základech,“ opakuje pro Seznam Zprávy svou oblíbenou mantru Petr Pavel.

Mluví i o tom, že by jej sotva zástupci třiceti zemí NATO zvolili za nejvyššího vojenského zástupce s přístupem k těm nejtajnějším plánům, kdyby si o něm dopředu nezjistili relevantní informace.

„Každému, kdo se v mezinárodní bezpečnostní politice pohyboval, je jasné, že by mi tajné služby Američanů, Britů nebo Francouzů, kteří mají i jaderné zbraně, neumožnily přístup k těmto plánům, kdyby na mě našly cokoli problematického,“ myslí si Petr Pavel, který byl v letech 2015 až 2018 předsedou vojenského výboru Severoatlantické aliance .