Blog: Výprava do metaversa Karla Janečka. Nikdy víc!

Ahoj. Jmenuju se Honza a v září jsem dostal skvělej nápad. Dostat podcast Vlevo dole do metaversa Karla Janečka. Tohle je den po dni můj příběh. A taky vlastně trochu Karlův.

Když prezidentský kandidát Karel Janeček oznámil, že součástí jeho kampaně bude i virtuální prostor v metaversu, zaplesal jsem. O byznysových metodách, kampani i názorech Karla Janečka si myslím svoje. Ale přesunout část vlastní prezentace do obskurního virtuálního prostoru, ve kterém se vyskytují nanejvýš jednotky tisíc Čechů, to mi vlastně přišlo hezky ambiciózní. Neotřelé. Nebýt cynická zrůda, snad bych řekl i „hledící do budoucnosti“. Rozhodně lepší než stahování králíků Jiřím Drahošem, pobyt Jana Fischera na chatě, cosplay Zuzany Čaputové v podání Danuše Nerudové nebo odmítnutý pitch reklamní kampaně Hornbachu v podání Petra Pavla.

Sám nemám s komentováním politiky mnoho společného, takže ideální mi přišlo zapojit do projektu kolegy Lucii s Václavem z našeho politického podcastu Vlevo dole.

„Lucie, Václave, chci, abyste natočili rozhovor s Karlem Janečkem v jeho metaversu. Jdete do toho?“

„Proč ne, lepší než krmení lvů nebo další výjezd na setkání s občany.“

„Dobře, udělám, co bude v mých silách. Ozvu se.“

Takhle nějak to mohlo vypadat:

Seznam je jedna z největších internetových firem v Česku. Jen v naší šestipatrové centrále na Smíchově pracuje víc ajťáků, produkťáků a vizionářů, než jste potkali za celý svůj život. Při příchodu do práce koukám na robota, který fotí pro Mapy.cz pěší zóny, kolegové odvádějí neuvěřitelnou práci na nabušených iPadech Pro se vším představitelným příslušenstvím, pořádají se tu hackatony, na oddělení podpory zakopáváte o prapodivné gadgety, které nadchnou jen studenty ČVUT. Určitě nebude problém tady sehnat brýle pro virtuální realitu.

Omyl. Z IT oddělení jsem zatím odcházel s prázdnou jen jedinkrát, to když jsem nutně potřeboval inkoustovou tiskárnu. S mým dotazem, zda se někde „v baráku“ nepovalují brýle pro virtuální realitu jsem nepochodil podruhé.

Obepsal jsem své kamarády a známé, kteří na herních konzolích tráví stovky hodin budováním ostrůvků v Animal Crossing nebo kosením příšer v Monster Hunter. Nikdo brýle nemá. Nikdo prý „nechce vypadat jako dement“. Ani před svou rodinou.

Ve svém podcastu Stopáž jsem si veřejně postěžoval, že nikdo, koho znám, není připraven na přechod do metaversa.

Karel Janeček týž den odevzdává svoji kandidaturu s 71 828 sesbíranými podpisy.

Volá mi neznámé číslo.

„Ahoj, tady Jirka z 6. patra.“ (To je nejvyšší patro naší budovy, kde probíhají veškerá rozhodnutí o naší korporaci.)

„Ahoj, co se děje?“

„Slyšel jsem tvůj podcast. Nemluvil jsi v něm pravdu.“

„Aha, to se omlouvám. O co jde?“

„Jedny brýle tu mám. Stav se.“

Dostávám do rukou brýle Meta Quest. A instruktáž. Dodělám denní nezbytnosti a odcházím domů, kde mám jistotu, že mě v brýlích nikdo neuvidí. Jak jsem tušil, není to úplně důstojná aktivita.

Je to moje první setkání s virtuální realitou pro běžné smrtelníky. Během dvaceti minut je vše nastaveno a já stojím uprostřed vesmírné lodi visící nad cizí planetou. Občas nade mnou proletí další loď. Představuju si, že třeba veze zásoby na lunární základnu.

V následující hodině zkuouším všechno, co zrovna nevyžaduje zaplatit přemrštěné částky za software. Potkávám se s brontosaurem. Lezu na procházku vesmírem v simulaci vesmírné lodi Sojuz. Chodím po prkně položeném mezi vrcholky mrakodrapů a poprvé zažívám závrať z něčeho, co neexistuje. Hraju v Česku zrozený herní megahit Beatsaber.

Jako každý průměrný nerd zažívám (po dlouhé době!) nadšení z nové technolgie, z pohledu do budoucnosti. Mám stejný pocit jako v den, kdy jsem po tlačítkových telefonech sevřel v ruce první iPhone. Tohle je budoucnost!

Ve stejný den Mark Zuckerberg oznamuje propuštění 13 procent zaměstnanců Mety, respektive Facebooku. Jeho sázka na metaversum neuspokojuje investory, hodnota firmy na burze nepřestává padat.

Než se spustím do vize budoucnosti Karla Janečka, chci nejdřív pochopit, jak ji vidí šéf jednoho z největších úspěchů Sillicon Vallley. Chci zkusit potkat nové lidi ve virtuální realitě, chci zkusit, jaké by to bylo mít vlastní virtuální kancelář a žít bez 2D videohovorů přes Zoom.

Aplikace Horizon Worlds a Horizon Workrooms od Mety tohle všechno slibují. Zatím sice v provedení, které vypadá spíš jako simulátor života Sims, ale to je malá cena za přesun z placatého displeje do imerzního, objímajícího 3D světa.

Ani jedna z těchto aplikací, které slibují revoluci v lidském žití, není v Česku dostupná. Privilegium virtuální revoluce je – stejně jako mnoho softwarových služeb – omezené jen na bohaté Američany a Brity, kteří se navíc snáze moderují.

Tohle regionální omezení pro nás z digiátlního Východu znamená, že mám na obličeji „jen“ přehnaně nadupanou herní konzoli. Žádná revoluce se u nás nekoná. Můžeme hrát střílečky, ale to je tak všechno. Alespoň v metaversu Marka Zuckerbega.

Přišel čas navštívit prezidentský svět Karla Janečka. Podrobně studuju návod na jeho kandidátském webu. S pozdviženým obočím zjišťuji, že svůj virtuální svět z nějakého důvodu nazval „OMG HQ Karel Janeček“. Ale i tak se těším…

Nevím proč, můžu jen spekulovat, ale Janečkovo metaversum není dostupné v uživatelsky přívětivém prostředí společnosti Meta. Majitel VR brýlí se do Janečkova virtuálního světa musí dostat skrze virtualizaci tohoto světa na svém počítači, který kýžený 3D svět promítá do brýlí přes lokálně nainstalovaný software. Takže najednou člověk potřebuje extra hardware.

Dobře.

Instaluji první z nutných programů, tečou první gigabajty dat. Začínám trochu pochybovat o smyslupnosti celé akce.

Spouštím potřebný software na svém MacBooku. Nasazuji brýle a… nic.

Motivován zbytky technologického nadšení intenzivně hledám řešení. Ukazuje se, že potřebuji ještě další software, který je třeba stáhnout skrz již nainstalovaný první program.

OK, tečou další gigabajty.

Spouštím dodatečný software. „Tato aplikace nepodporuje vaše zařízení.“

Pátrám dál. Na diskusních fórech zjišťuji, že podpora našich firemních MacBooků je pouze v betaverzi. Tu je třeba zapnout v pokročilém nastavení a tato možnost je schovaná tak hluboko v nabídce, aby to někdo náhodou omylem nezapnul.

„Aplikace nepodporuje bezdrátové spojení. Připojte prosím zařízení kabelem.“

Sakra.

Budoucnost visí na kabelech. Jako třeba tady:

Další výlet na naše IT oddělení, kde se po pár minutách pátrání najde dostatečně dlouhý a dostatečně kvalitní USB-C kabel.

Připojuji headset k počítači kabelem. Spouštím první software, druhý software uvnitř prvního, zapínám betatest režim, klikám na „spustit“.

„Betaverze podpory pro počítače Apple byla ukončena v roce 2020.“

Sakra.

Vypínám headset a jdu dělat něco užitečného.

V podvečer mi přijde SMS o kolegů: „Jak to vypadá s tím metaversem, uděláme to tenhle týden?“

„Trochu to drhne, ale pojďme dohodnout termín rozhovoru.“

Den nezačíná slibně. Tisková mluvčí Karla Janečka odepisuje, že Karel Janeček rozhovor v metaversu neposkytne. Abych citoval kolegyni Lucii: „Asi pochopili, že si z nich chceme trochu dělat legraci.“

Nevadí. Pořád tam chci, pořád to chci zažít.

Znovu odcházím na IT. Lidé se mi tu začínají vyhýbat pohledem. Moje obskurní požadavky už se přestávají setkávat s pochopením, někteří dokonce chtějí vidět nějaký výsledek.

„Kluci, nemáte tu nějaký plonkový nadupaný Windows notebook, na kterém to poběží?“ Mají.

„Do konce týdne to vrať, je to pro člověka, který přijde příští týden.“

Znovu stahuju desítky gigabajtů potřebných aplikací. Ale nemám dostatečná práva. Jdu znovu na IT.

V noci se mi zdá o mé závrati z prkna nad Manhattanem. A co hůř – ve snu jsem Karel Janeček.

Ani dnešek nezačíná slibně. Ministerstvo vnitra oznámilo, že geniální matematik Karel Janeček nesebral dost platných podpisů. Moje snaha dostat se do jeho metaversa a popsat čtenářům, jak to v něm vypadá, se tak stala zcela bezvýznamnou…

Leda by se Karel Janeček odvolal! Jedeme dál.

Zapínám nové nadupané Windows PC, připojuji luxusní USB-C kabel, zapínám headset, spouštím oba dva softwary na notebooku a… ocitám se před vstupní branou do metaversa! Už stačí jen zalogovat se do Somnium space. To je decentralizovaná alternativa Zuckerbergova metaversa, kterou v Česku tvoří Artur Sychov. Tady je místo, kde si Karel Janeček koupil vlastní virtuální parcelu velikosti XL za necelých 200 tisíc korun (placených v kryptu). Protože Karel Janeček musí mít vždycky něco alternativního, mimo hlavní proud.

Vyplňuju heslo, samozřejmě přehnaně komplikované, protože taková mají hesla být. Zaškrtávám „zapamatuj si mé přihlášení“, klikám na „log in“. Zapůjčený notebook má obráceně „y“ a „z“. Takže všechno znova.

Ale podařilo se! Jsem jediný krok od vstupu do metaversa Karla Janečka. Už si jen musím vybrat režim, ve kterém tam vejít. 2D, desktop, nebo opravdová VR? Nevím, proč si musím vybírat, nevím, proč aplikace vypadá jako z roku 2006. Nevím, proč na mě všude skáčou informace o kryptoměnách. Ale Karel Janeček mě dostal. Prostě musím dovnitř. Volím samozřejmě VR.

„Ověřování VR…“

A stahují se další data. Po displeji pobíhají nic neříkající informace.

READY TO LAUNCH

A nic.

Ať kliknu kamkoli, udělám cokoli, nic se neděje.

Poprvé vyjádřím svou frustraci nahlas. Kolegové v kanceláři se na mě beztak už nějaký čas dívají jako na šílence.

Nádech, výdech. Vzpomenu si na seriál IT Crowd: „Zkoušeli jste to vypnout a zapnout?“

Restartuju všechno. Aplikace, headset, zapůjčený počítač.

Znovu se musím přihlásit. Brána do metaversa Karla Janečka si mě samozřejmě nezapamatovala.

Stahují se další data. „READY TO LAUNCH“ V headsetu se začíná objevovat hlášení „WAITING FOR THE GAME“.

Deset minut, nic.

Na twitteru nacházím zakladatele startupu Somnium space. Píšu mu soukromou zprávu s prosbou o pomoc. Jsem zoufalý, nic nefunguje, stará dobrá uživatelská fóra jsou k ničemu. Prostě chci do metaversa Karla Janečka. Už ani nevím proč.

Zakladatel mi poděkoval za zájem a doporučil přijít fyzicky k nim do kanceláře. Abych se na metaversum Karla Janečka podíval na jejich profesionálním vybavení.

To je teda fakt „meta“. Já chci vidět budoucnost ze své židle! Na svém headsetu a počítači!

READY TO LAUNCH

WAITING FOR THE GAME

Všechno v headestu problikává a vlní se. Pohyby ovladačů jsou trhané. Začíná se mi motat hlava a je mi fyzicky špatně. Ale jinak než z mé procházky po prkně nad propastí. Tentokrát zbytečně a nějak víc skutečně.

WAITING FOR THE GAME

READY TO LAUNCH

WAITING FOR THE GAME

READY TO LAUNCH

WAITING FOR THE GAME

READY TO LAUNCH

READY TO LAUNCH

READY TO LAUNCH

Jako hrdina dystopického filmu teatrálně strhávám headset z hlavy a odpojuju se.

Jdu ven se psem. Čichat opravdový smog z opravdové křižovatky na Andělu, kde Seznam opravdu sídlí. Cestou se ještě stavuju na IT vrátit veškeré půjčené vybavení. Jsem zde terčem posměchu!

Karle Janečku, už nikdy víc!