Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nedlouho před 30. výročím svého vzniku připomíná společnost Agrofert na holdingovém webu, jak Andrej Babiš vybudoval od roku 1993 z původní „eseróčky“ se čtyřmi zaměstnanci nadnárodní koncern, který v současnosti čítá více než 250 firem a 34 tisíc pracovníků.
Nepíše se tu však nic o tom, že s prvními roky budování firmy je spojena také jedna z málo objasněných epizod kariéry nynějšího prezidentského kandidáta.
Když byla 25. ledna 1993 u Městského soudu v Praze zapsána společnost Agrofert do obchodního rejstříku, patřila výhradně do majetku Babišova zaměstnavatele, slovenského polostátního podniku Petrimex.
O dva roky později, kdy už byl Agrofert prosperující firmou na trhu s hnojivy a dalšími zemědělskými komoditami, si ho Babiš spolu s některými kolegy přivlastnil. Udělal to potají a s pomocí švýcarské společnosti, jejíž majitele nikdy nezveřejnil.
Sporné okolnosti, za jakých v roce 1995 odstřihl Agrofert od jeho mateřského podniku, Babiš nerozkryl ani po oznámení kandidatury na nejvyšší ústavní funkci. Seznam Zprávy se proto pustily do pátrání po dosud neznámých informacích a dokumentech, které by do ovládnutí Agrofertu vnesly více světla.
Výsledkem jsou dosud neznámé podrobnosti o neprůhledné švýcarské společnosti O.F.I. Ost Finanz und Investment, přes kterou Babiš dostal většinu akcií Agrofertu pod vlastní kontrolu.
Babiš se k odkazu Petrimexu dodnes hlásí. Na snímku plastika před sídlem Agrofertu v pražském Chodovci, která původně stála v Bratislavě.
Analýza nových dokumentů posiluje pochybnosti o Babišově tvrzení, že tato švýcarská firma, kterou označoval za „finančního investora“, patřila jeho nejmenovaným spolužákům z lycea v Ženevě.
Nové indicie, jako je personální propojení O.F.I. na firmu ze skupiny Agrofert nebo potvrzení, že společnost měla vlastníka mimo Švýcarsko, napovídají, že za O.F.I. nestály cizí osoby, ale spíše přímo Babiš – buď sám, nebo s některým z bývalých kolegů, kteří se spolu s ním podíleli na majetkovém vyvedení Agrofertu.
Vychází také najevo, že O.F.I. měla kromě sídla ve Švýcarsku i sesterské firmy v Panamě a v Lucembursku. Tyto společnosti mohly sloužit k podobným „offshorovým“ operacím, jako byly pozdější Babišovy transakce při pořizování nemovitostí na jihofrancouzské riviéře, které stále vyšetřují tamní úřady.
Zveřejňujeme rovněž dosud nepříliš známé dokumenty a informace o průběhu ovládnutí Agrofertu a kompletní znění soudního rozsudku, který posvětil ovládnutí firmy Babišem.
Investor se sídlem v bytě
K ovládnutí Agrofertu došlo v první polovině roku 1995 prostřednictvím vydání nových akcií. Díky tomu, že Babiš byl také členem představenstva mateřského Petrimexu a měl na své straně i další kolegy, prosadil s nimi zvýšení základního jmění Agrofertu.
Většinu jeho nových akcií upsala společnost O.F.I., která se ve výsledku stala téměř dvoutřetinovým podílníkem.
Andrej Babiš na snímku z poloviny 90. let.
„Jednalo se o moje švýcarské spolužáky a přátele z doby, kdy jsem ve Švýcarsku studoval,“ tvrdil Babiš později o majitelích švýcarské firmy. Konkrétní jména ale nikdy neprozradil.
Neodhodlali se k tomu ani jeho spolupracovníci, včetně někdejšího generálního ředitele Petrimexu Antona Rakického, který se na ovládnutí Agrofertu také zúčastnil a který loni v listopadu zemřel. Mluvit nehodlá ani bývalý švýcarský správce O.F.I. René Kurth, který tuto firmu „papírově“ vedl až do jejího úředního zániku v roce 2020. Na otázky zaslané redakcí na pracovní e-mail neodpověděl.
Seznam akcionářů O.F.I. se nedá zpětně vyhledat ani přes švýcarské obchodní rejstříky, které poskytují jenom základní dokumenty o firmách. Akcie O.F.I. navíc nebyly vydány „na jméno“, ale „na majitele“ (doručitele), což znamená, že jejich vlastníci nemuseli být nikde zapsaní.
Seznam Zprávy se tento týden Babiše znovu dotázaly, zda nechce skutečné majitele O.F.I. zveřejnit. Prezidentský kandidát ale na dotaz zaslaný textovou zprávou nereagoval, ačkoli touto formou odpovídá.
Že byl Babiš s O.F.I. přinejmenším úzce spřízněný, potvrzují jak nově zjištěné informace ze Švýcarska (viz infobox „Nová fakta o švýcarské O.F.I.“), tak i tuzemské písemné záznamy uložené ve Sbírce listin. Švýcarskou společnost podle nich v Česku zastupovali právníci Agrofertu – Libor Široký a Eva Hlaváčková.
Široký, který byl za komunistického režimu důstojníkem Státní bezpečnosti, loni zemřel. Hlaváčkovou, která na rozdíl od Širokého pro Babiše pracovala jen asi do přelomu tisíciletí, se redakci podařilo zastihnout. Okolnosti spolupráce s O.F.I. však odmítla rozebírat. „Jako advokátku mě váže povinnost mlčenlivosti o všech skutečnostech, na které se dotazujete,“ uvedla.
Nová fakta o švýcarské O.F.I.
Z analýzy dokumentů a dat o švýcarské společnosti O.F.I. Ost Finanz und Investment vyplynulo více nových zjištění. Pro větší přehlednost jsme je shrnuli strukturovaně v bodech:
- Akciová společnost O.F.I. Ost Finanz und Investment nevznikla jako nová firma, ale transformací z jiné firmy s názvem Hansson, Raymond, Chabot & Cie, která sídlila v Ženevském kantonu.
- V létě 1994 si tuto společnost převzal a přejmenoval Roland Schaer, hlavní profesí svěřenský správce firem, který poskytoval klientům volné firmy, staral se o jejich účetnictví a zastupoval je navenek. Zakládal také pobočky v daňových rájích, přes které se prováděly výhodné operace.
- Celkem lze ve Švýcarsku a dalších zemích vystopovat z veřejných zdrojů až stovky firem, ve kterých byl Roland Schaer zapsán v rejstříku jako osoba, nebo přes některou ze svých společností (v současnosti už Schaer nežije, v jeho byznysu ale pokračuje hlavně jeho bývalý kolega René Kurth).
- Společnost O.F.I. Ost Finanz und Investment nechal Roland Schaer zapsat v kantonu Zug, který je vyhlášený nízkými firemními daněmi. Firma se zvláštním, německo-anglicky znějícím názvem měla první sídlo v jednom z bytů v řadovém domku v městečku Hünenberg. Na této adrese si udávala bydliště Beatrix Heizmannová, pravděpodobně kolegyně Rolanda Schaera (byli spolu zapsáni také v jiných firmách).
- Heizmannová propojuje O.F.I. s dalšími švýcarskými firmami kolem Babiše. Podle obchodního rejstříku kantonu Zug byla v letech 2001 až 2011 členkou správní rady společnosti Fertagra, která byla několik let jediným akcionářem známé české firmy Imoba a později byla uváděna ve výročních zprávách holdingu Agrofert jako jedna z jeho zahraničních dceřiných firem. V letech 1995 až 2001, kdy Fertagra sídlila v kantonu Freiburg, byl v tamním rejstříku jako šéf firmy uváděn dokonce přímo Andrej Babiš, a to společně se správcem René Kurthem.
- Další indicií, která zpochybňuje Babišovo tvrzení o spolužácích z ženevského lycea College Rousseau, respektive švýcarských občanech jakožto majitelích O.F.I, je jedna z listin, kterou redakce získala z rejstříkového úřadu v Zugu. Jde o dotazník z ledna 1998, jehož vyplnění předepisoval švýcarský zákon o získávání nemovitostí zahraničními osobami. Vztahoval se i pro případ, že firmy navyšovaly základní jmění. Na otázku, zda se na podnikání firmy přímo či nepřímo podílí osoba ze zahraničí, je ve formuláři vyplněna odpověď „ano“. Stejně je odpovězeno také na navazující dotaz, zda se tyto osoby podílí na zvyšování kapitálu (viz fotogalerie). Z toho vyplývá, že přinejmenším jeden skutečný majitel O.F.I. v té době nebyl občanem Švýcarska.
- Při procházení veřejně přístupných databází firem v daňových rájích redakce zjistila, že O.F.I. měla sesterské firmy na Panamě a v Lucembursku. Zejména středoamerická země je dodnes podle některých měřítek považována za jeden z vyhlášených daňový rájů, v nichž se zakládají tzv. offshore společnosti kvůli nízkým daním, respektive za účelem utajení skutečných majitelů. S pověstí daňového ráje se z pohledu některých měřítek stále potýkají i Lucembursko a Švýcarsko. Každopádně v 90. letech byla pravidla v těchto zemích mnohem volnější než nyní.
V divokých 90. letech se praní peněz moc neřešilo. Trestný čin praní peněz v řadě zemí včetně Česka ani neexistoval. Tenkrát se velmi často offshorové struktury využívaly k zakrytí pravé identity osob tak, aby se zamaskovalo, že majetek z firmy vyvádí nebo kontrolu nad firmou přebírá osoba, která zneužívá svého vlivu nebo neveřejné informace.
- Podle údajů z panamského obchodního rejstříku, které jsou přístupné například prostřednictvím databáze investigativního projektu pro sledování organizovaného zločinu OCCRP, byla v červenci 1996 pod registračním číslem 317796 zapsána společnost s totožným názvem O.F.I. Ost Finanz und Investment AG se sídlem v hlavním městě Panamá. Firma fungovala do roku 2004.
- V Lucembursku byla společnost v tamním obchodním věstníku uváděna s drobně upraveným názvem jako O.F.I. Ost Finanz + Investment, respektive O.F.I. Ost Finanz & Investment. Založena byla už dubnu 1993, tedy o rok dříve než švýcarská O.F.I. Také v záznamech o lucemburské O.F.I. figurují správci Roland Schaer a René Kurth (viz fotogalerie). V roce 2012 byla společnost rozpuštěna.
- V orgánech panamské O.F.I. se sice neobjevují jména švýcarských správců, personální propojení na ně ale existovalo. U panamské O.F.I. byla jako tzv. rezidenční agent zapsaná tamní správcovská společnost Shirley & Diaz. Mezi jejími klienty bylo podle offshorových databází i několik dalších panamských firem, v nichž byli ve vedení zapsáni přímo Schaer a Kurth. To dokazuje, že spolupracovali s panamskými kolegy na zakládání a správě offshorových firem.
- Model paralelních firem v daňových rájích obvykle sloužil pro oddělené transakce – některé šly přes „oficiální“ účet, některé přes offshorový. U Babiše je kromě pozdějších transakcí kolem nákupu francouzských nemovitostí zdokumentovaný i jeden takový případ z 90. let. Jak v minulosti informoval jako první časopis Reportér, správce Schaer použil offshorový účet u panamské firmy Beltomate, přes kterou dostala v roce 1997 finanční injekci česká firma Zora Euro. Ta sloužila ke skrytému dotování ČSSD. Současně existovala i švýcarská firma Beltomate.
- Se společností O.F.I. byly personálně i místně provázané ještě další švýcarské firmy, u kterých lze vystopovat vazbu na Babiše. Konkrétně šlo o společnost Goldex, sídlící na stejné adrese jako O.F.I. ve městě Hünenberg. Firma Goldex byla založena téměř současně s O.F.I., v létě 1994, jako její správce byl zapsán Roland Schaer. V roce 1998 prošla ve stejném období jako O.F.I. zdvojnásobením kapitálu. Stejný název, Goldex, měla v 90. letech jedna z Babišových slovenských firem, která později splynula s Agrofertem. Stejně jako O.F.I., také firma Goldex měla stejnojmennou „sestru“ v Panamě.
- Ve středoamerickém daňovém ráji měla stejnojmennou dvojnici také další švýcarská firma Plastagra. Ta sídlila na adresách správcovské firmy Rolanda Schaera v Ženevě. Ve druhé polovině roku 1994 byla švýcarská Plastagra jediným vlastníkem Babišovy firmy Imoba.
Podezřelý předstih
Společnost O.F.I. byla zapsána do obchodního rejstříku kantonu Zug v červenci 1994. Zhruba půl roku poté přistoupili Babiš a jeho kolegové k převzetí Agrofertu. Dva klíčové dokumenty o tomto kroku jsou datovány do února 1995. Jde o zápis z mimořádné valné hromady a následný notářský zápis o navýšení základního kapitálu Agrofertu. Podle nich se základní jmění Agrofertu zvyšovalo z jednoho na čtyři miliony korun.
Nové akcie přitom upisovali pouze dva předem určení zájemci – švýcarská O.F.I. dostala akcie za 2,6 milionu korun a česká chemička Spolana Neratovice získala akcie za 400 tisíc korun. Tím pádem se O.F.I. stala novým většinovým majitelem Agrofertu s podílem 65 procent.
Je zajímavé, že k rozhodnutí o navýšení kapitálu došlo už více než dva měsíce před odvoláním Babiše a jeho spolupracovníků z představenstva Petrimexu.
Babiš to později vysvětloval tak, že po opětovném nástupu slovenského premiéra Vladimíra Mečiara do úřadu v roce 1994 očekával zásah ze strany šéfů vládou kontrolovaných slovenských chemiček, které byly spolu s českými chemičkami akcionáři Petrimexu. Ředitelé slovenských závodů patřili k Mečiarovým příznivcům. Tato skupina získala převahu v dozorčí radě Petrimexu a 27. dubna 1995 odvolala z představenstva Petrimexu Babiše i s ním spřízněného šéfa podniku Antona Rakického.
„Jelikož jsme to čekali, začátkem roku 1995 došlo k navýšení kapitálu v Agrofertu švýcarským investorem tak, aby Mečiarovci nemohli tuto firmu ovládnout,“ popsal Babiš ve svém životopise, proč jednal s akciemi Agrofertu v předstihu.
Při zpětném pohledu je zřejmé, že takto provedené a navíc dobře utajené odloučení Agrofertu od jeho mateřské společnosti pomohlo k tomu, že Babišovi oponenti nestihli zareagovat dostatečně včas, aby celou akci zpětně zvrátili u soudu.
Jak Babiš obhajoval zabrání Agrofertu
„Agrofert jsem vymyslel já. Jméno i celý projekt. Beze mě by nikdy neexistoval. Kdyby ho Marián Mojžiš (generální ředitel Petrimexu dosazený po vyhození Babiše z managementu podniku - pozn. red.) ovládl, byl by skončil jako Petrimex.
V letech 1991 až 1995 jsem pro Petrimex vytvořil 600 milionů korun zisku. Vždy jsem pracoval naplno, jestli jsem byl majitel nebo ne. Vytvořil jsem obrovské hodnoty a vykopli mě, nedali mi ani zápočtový list, ani odměnu. Podepsali mi dovolenou a už jsem se nevrátil.“
Zdroj: rozhovor pro slovenský týdeník Trend 27. 6. 2002.
Soupeři Babiše a Rakického v Petrimexu neměli tušení až do začátku května 1995, že jejich podnik ztrácí nad Agrofertem kontrolu. Nemluvilo se o tom ani na jednáních představenstva bratislavské firmy.
Nové vedení Petrimexu v čele s generálním ředitelem Mariánem Mojžišem, zvolené na konci dubna, zjistilo skutečný stav až několik dnů po svém nástupu, když jim z Prahy přišel výpis se soudním potvrzením o zvýšeném základním jmění Agrofertu a aktuálním podílu Petrimexu, který klesl ze 100 na 25 procent.
Právníci Petrimexu pak nestihli včas podat žalobu v předepsané tříměsíční lhůtě od rozhodnutí. To se ukázalo jako osudné. Krajský obchodní soud v Praze nakonec kvůli nesplnění této podmínky žalobu v prosinci 1997 opravdu zamítl a vlastně tak stvrdil změny v Agrofertu, které prosadili Babiš a spol.
Někteří zástupci Petrimexu Babiše podezřívali, že zápisy z února 1995 o změnách v Agrofertu zfalšoval a napsal je až v dubnu. Před soudem marně poukazovali na to, že první zápis o valné hromadě není platný, protože nesplňoval předepsané náležitosti. Zápis byl také psaný česky, ačkoli se jednání podle záznamu uskutečnilo v bratislavské centrále.
Vedení slovenského podniku neuspělo ani s námitkou, že jedna z členek představenstva Petrimexu Elena Trenčianská nemohla být na jeho schůzi 13. února 1995, protože ve stejné době byla služebně v Británii, nebo že existují dva různé notářské zápisy o navýšení kapitálu Agrofertu. Pro soudkyni Miroslavu Motyčkovou bylo rozhodující formální hledisko – že žalobce nesplnil zákonem stanovenou lhůtu. Věcné námitky Petrimexu vůči Babišovým krokům nevzala v potaz.
Rozsudek tak v Agrofertu potvrdil nové vlastnické poměry. V té době, na konci roku 1997 už byla v plném proudu éra růstu firmy a rozšiřování o nové byznysy. Kromě zemědělských obchodních podniků se Babiš nejdříve zaměřil na chemičky, jako byla Lovochemie nebo Precheza. Finančně mu expanzi usnadnily bankovní úvěry, ale bezpochyby také zázemí, které bylo spojené se švýcarskými a dalšími zahraničními firmami.
Slovenský podnik Petrimex po určitou dobu zastupoval u českého soudu ve sporu s Agrofertem i známý český právník Miroslav Jansta. Advokát, který později seznamoval Babiše s vrcholnými politiky ČSSD, se zpětně nechtěl k tomuto angažmá vyjadřovat
Podíl švýcarské O.F.I. v Agrofertu se postupně snižoval. Už v roce 1996 prodala pět procent jeho akcií jiné švýcarské skupině Ameropa, etablovanému obchodníkovi se surovinami. O tři roky později koupil od O.F.I. dalších 10 procent akcií Agrofertu přímo Babiš. Ten se postupem dalších let stal jediným akcionářem rozrůstající se skupiny.
Naopak pro Petrimex předznamenal neúspěch ve sporu s Agrofertem další problémy. Slovenský podnik se ocitl ve finanční tísni, protože chemické závody si stáhly obchod pod sebe, u hnojiv zabíral trh Babiš s Agrofertem. Nakonec Petrimex zbankrotoval. Na rozprodeji jeho majetku se zúčastnil i Babiš, koupil mimo jiné jeho ochrannou známku. V současnosti ji vlastní chemička Duslo Šaľa, součást Agrofertu.
