Nejsem pytlák. Jsem hajný, který pytláka chytil, říká o skandálu Nerudová

Jaká je, co si myslí a jak reaguje na kritiku Danuše Nerudová, která patří mezi tři hlavní favority prezidentské volby?

Profesorka ekonomie a bývalá rektorka Mendelovy univerzity, jejíž preference nejrychleji rostou, mluví v rozsáhlém rozhovoru pro Seznam Zprávy třeba o tom, proč do kampaně po americku zapojila celou rodinu včetně dvou synů.

Popisuje také, kdy a jak zjistila, že někdy lze dosáhnout cíle i jinak než prorazit hlavou zeď. Vysvětluje, jakou cítí zodpovědnost za kauzy se snadným získáváním titulů na Mendelově univerzitě, kde byla rektorkou.

Přemýšlí o tom, proč je jí vytýkáno, že nemá hluboké názory. Ale úplně nejvíc se rozmluví, když přijde na řadu vzdělávání a zaostalé školství, na jehož reformu by jako prezidentka tlačila.

Vůbec ale nemyslí to, jestli má být víc matematiky, cizího jazyka nebo třeba občanské výchovy. „Chtěla bych, abychom na školách vedli děti k tomu, že se nemají bát udělat chybu,“ překvapí Nerudová svým plánem.

Často říkáte, že na rozdíl od hlavních soupeřů nemáte problémy se svou minulostí. Vidíme ale, že v prezidentské kampani se na každého něco hledá. Existuje něco, čeho se bojíte, že se na vás vytáhne? Já se ničeho nebojím. Není nic, co by se dalo vytáhnout.

A nemůže to být kšeftování s diplomy na Mendelově univerzitě, kde jste byla rektorkou? Národní akreditační úřad pro vysoké školství řeší podezření na snadnou a rychlou cestu k doktorátu z ekonomie pro studenty z Rakouska.

Studijní programy jsou v odpovědnosti děkana fakulty. Už jsem na to několikrát reagovala, že v tomto případu jsem byla hajný, který chytil pytláka. Ten případ se díky mně začal vyšetřovat. Nic se nezametlo pod koberec a díky mně jsou i výsledky úřadu.

Ze záznamu akreditační komise ale vyplývá, že trvalo příliš dlouho, než na to vedení univerzity přišlo.

Upozorněna na podezření jsem byla někdy v únoru a hned jsem požádala prorektora pro studium, aby se na ten případ podíval. On mě během asi 10 dnů informoval, že to podezření je skutečně důvodné. Iniciovala jsem kontrolu. Začala jsem jednat v momentu, kdy jsem se to dozvěděla. Univerzita však musela jednat podle lhůt a pravidel.

Komise vám vytýká, že nebyly nastaveny mechanismy, aby se tyhle věci odhalily včas.

Mluvíme tady o překladovém plagiátorství, to není běžné plagiátorství. Když jste například německy mluvící, vezmete si odbornou literaturu v němčině a přeložíte ji do angličtiny. Žádná univerzita dnes nedisponuje antiplagiátorským softwarem, který by tohle byl schopen odhalit.

Říkáte: „Dělala jsem, co bylo v mých silách.“ Necítíte přesto nějakou zodpovědnost? Neříkáte si zpětně, že jste mohla jako rektorka udělat víc?

Já jsem okamžitě jednala a učinila všechny kroky, aby se věc vyšetřila. Sami Rakušané na odhalení pracovali osm měsíců, a to měli obrovský tým lidí.

A co váš manžel? Nebojíte se, že se bude hledat jakýkoliv případ z jeho právnické kanceláře nebo působení na antimonopolním úřadu?

Ničeho takového se neobávám. Manžel si je vědomý toho, že zřejmě nebude moct v plném rozsahu vykonávat advokátní praxi. Sám v rozhovoru pro vaše médium řekl, že je připravený svoji advokátní praxi přerušit, pokud by se vyskytla nějaká překážka.

On je partnerem v největší tuzemské právnické kanceláři, která má spoustu obchodů se státem. Vy říkáte, že přijmete nějaká opatření, aby bylo jasné, že nemůže dojít ke střetu zájmů. Jaká?

Vím, že naše společnost na to není zvyklá, ale na Západě od nás je naprosto běžná věc, že manželky či manželé hlav vrcholných politiků chodí do práce. Manžel finské premiérky je investor, manžel estonské premiérky je investiční bankéř.

Naše společnost není zvyklá na to, že ve vysokých funkcích jsou ženy a jejich manželé pracují. Automaticky se předpokládá, že stejně jako se ženy vzdávají svých kariér ve prospěch svých mužů, budou tak činit i oni.

Naše společnost také není zvyklá, že se do kampaně zapojí celá rodina. Vás veřejně podporuje nejen manžel, ale na mítincích i starší syn. S mladším jste teď natočila video. To je taková americká kampaň, ukázková čítanková rodina. Jak dlouho jste jako matka přemýšlela, jestli v kampani ukázat i děti?

Uvažovala jsem o tom velmi dlouho, protože jsem si byla vědoma všech věcí, které jsou s tím spojeny. Nikdy bych na to nepřistoupila, kdyby to bylo proti vůli mých dětí. Vím, že u nás není běžné vídat děti v této roli. Ale to je proto, že v exponovaných funkcích nejsou ženy a matky, pro které jsou děti běžnou součástí i pracovního života.

Chápu, že politici-muži s dětmi tolik nejsou, protože mají manželky, které se většinou starají o děti, aby oni mohli dělat kariéru. Ale já chci mít děti i během kariéry jako součást mého života.

A co vašim synům teď říkají spolužáci a kamarádi, když je vidí v prezidentské kampani a ve videích na sociálních sítích?

Neříkají vůbec nic špatného. Musím říct, že zapojit se bylo rozhodnutí synů. O staršího syna jsem žádný strach v podstatě neměla, protože je mu už 16 let a zodpovědně se dokázal rozhodnout sám. Nicméně ten mladší to pak trošku těžce nesl a říkal, že ho opomíjíme. Po diskuzi s ním jsme tedy souhlasili, že i jeho zapojíme.

Chceme se také zeptat, jestli jste si ukradla 17. listopad pro sebe. Pojďme se ještě vrátit k události, kdy jste byla kritizovaná, že jste se postavila do čela průvodu, který byl nepolitický.

Já jsem se k tomu vyjádřila a myslím, že k tomu proběhla i zajímavá diskuze.

Možná jste tím nechtěně ukázala mocenské instinkty. Vidím velký dav lidí, který se srocuje, tak se automaticky postavím do jeho čela. Ale vážně – nelitujete teďka trošku, že jste se na to raději nevykašlala?

Nelituji. Slavím 17. listopad každý rok, účastnila jsem se oslav i letos. Velmi jsem si vážila, že jsem byla pozvaná a požádána, abych natočila zvací video a byla v první řadě. Myslím si, že to je naprostá bouře ve sklenici vody a že to s nezávislou novinařinou paní Witowské, která mě za to kritizovala, nemá nic společného. Připomenu jen, že Světlana Witowská žije s bývalým diplomatem Pavlem Kolářem, který pracuje pro tým Petra Pavla.

Jak si vysvětlujete častou výtku, že nemáte žádné názory nebo že kloužete po povrchu?

Já o tom přemýšlím a možná je to o tom, že padají pořád otázky na mnohokrát vysvětlené věci. A na mé názory se novináři prostě neptají. Když si čtete rozhovory, myslím si, že by mohla padat celá řada skutečně obsahových názorů na to, co člověk chce dělat a jakou má vizi. Jasně se vyjadřuji k otázkám zahraniční politiky nebo k ekonomickým a sociálním tématům. Doufám, že moje názory se k lidem dostanou.

Zároveň platí, že nejste političkou, jste občanskou kandidátkou, takže širší veřejnost vás prostě detailně nezná. Tedy ani vaše názory nebo životní příběh. A vy v kampani sama nejvíc komunikujete rodinu, to, že jste matka, žena.

Jednoduše řečeno, každá kampaň má různé fáze a každý kandidát se nachází v různých fázích. O svých názorech jsem ale veřejně mluvila už jako rektorka nebo členka různých expertních skupin a jsou i hlavním obsahem besed v regionech a mých rozhovorů s lidmi.

Chápete první kolo tak, že se vybírá soupeř Andreje Babiše pro finále?

Já si myslím, že Andrej Babiš se vůbec do druhého kola nemusí dostat.

A jak se to může stát, když vidíme, že jen hnutí ANO má preference mezi 25 a 30 procenty, což na postup do druhého kola stačí?

Může se stát po televizních diskuzích, že se voliči přichýlí k jiným kandidátům. Víte, když sbíráte podpisy a jezdíte po celé České republice, mluvíte s opravdu mnoha lidmi. Petici nám přicházeli podepsat i lidé, kteří volí hnutí ANO. A z rozhovorů s nimi vnímáte, že oni si nepředstavují Andreje Babiše jako prezidenta.

Průzkumy ukazují, že máte silnou podporu u mladších a liberálních voličů. Jak chcete oslovit ty starší a konzervativnější?

Moje podpora je rozložená napříč věkovými kategoriemi. Ano, na diskuze a besedy chodí častěji mladší lidé, které zajímají témata jako je bydlení, vzdělávání, budoucnost, udržitelnost. Ale mluvím i k lidem ve středním věku, ve kterém sama jsem, a také k seniorům.

Jedním z mých velkých témat je důchodová reforma a aktivní stáří. Jezdím také do domovů seniorů a bývají to velmi vřelá setkání. Tento týden jsem byla na diskuzi Letokruhu, což je organizace, která se zabývá dobrovolnictvím seniorů. Nemám strach, že bych seniorům neměla co nabídnout.

Často se chlubíte svou rolí v čele důchodové komise a že jste dokázala zařídit shodu politiků z různých stran. Ale upřímně: jediný výsledek, výchovné – pětistovka k penzi za každé dítě, není to málo? To přece není žádná reforma.

Naopak, to je obrovský úspěch, že poprvé po 30 letech vznikl návrh, který s koncem vlády nespadl pod stůl a za svůj si ho vzal ministr nové vlády s tím, že komise odvedla dobrou práci. Tato vláda si osvojila i další naše návrhy, které teď věřím budou následovat.

Zaplaťpánbůh za pětistovku výchovného, když se podíváte, jak se teď rozvírají nůžky kvůli mimořádné valorizaci penzí, která je nastavena špatně. Jsou velké rozdíly mezi důchodci s nízkými a vysokými penzemi. Pětistovka aspoň trochu překlene tu mezeru, protože ženy mají v průměru o 3 tisíce korun nižší penzi.

Vláda vás zařadila mezi trojici prezidentských kandidátů, které doporučuje svým voličům. Jak je těžké v tom bruslit, když cílíte na vládní voliče a zároveň potřebujete oslovit i ty nespokojené s Fialovým kabinetem?

Podpory si vážím, ale jsem nezávislou občanskou kandidátkou. Nejsem nikomu zavázaná. Víte, že dlouhodobě kritizuji řadu kroků, které tato vláda dělá. Že není rozpočtově odpovědná tak, jak jsem předpokládala. Že nedošlo k revizi výdajové strany státního rozpočtu. Že není předložen střednědobý plán konsolidace veřejných financí. Že pomoc lidem a firmám s drahým energiemi přišla pozdě. Že deštník proti chudobě přišel pozdě a než se otevřel, celá řada lidí zmokla. Že vůbec celá komunikace ohledně válečné daně byla velmi neprofesionální.

Snažím se vypichovat věci, které nejsou správně, a nabízím a říkám, jakým způsobem by to vláda měla řešit lépe.

Vaším sloganem je Naděje na lepší časy. Tak nám řekněte, jak si představujete budoucnost Česka?

Hovořím o vizi, jaká by naše společnost měla být po 5 letech mého působení ve funkci prezidentky, a dívám se i dál do budoucnosti. Na jedné straně mluvím o moderní společnosti a moderním státu, který podporuje aktivní lidi, vytváří jim podmínky a příliš je nereguluje.

Na straně druhé mluvím o tom, že moderní společnost je taková, která má přívětivou tvář i pro občany, kteří potřebují s čímkoliv pomoci. Moderní společnost by měla být schopná velmi efektivně řešit všechny základní životní situace, do kterých se lidé dostávají.

Dobře, to jsou líbivé věty, na nichž se mnozí shodnou. Ale co konkrétně udělat?

Pomoci lidem. S tím souvisí i například digitalizace. Představuju si, že naše společnost udělá za 5 let velký technologický pokrok. Především, že ho udělá stát. Nejenom že bude sbírat data, ale že bude schopen analyzovat a že na jejich základě bude schopen řídit. To znamená, že bude schopen zvládat krize. My jsme covid nezvládli právě kvůli tomu, že jsme toto neuměli. A je jasné, že určitě přijdou další krize, tak to považuji za nezbytné, abychom se skutečně stali moderním státem.

Často mluvíte o zásadní změně vzdělávacího systému. Co tím myslíte?

Dneska vychováváme studenty, kteří jsou víceméně pasivní a průměrní. A měli bychom se snažit docílit toho, co existuje na západ od nás. Tedy, že budeme vychovávat mladé odvážné, aktivní lidi. Takové, kteří když skončí školu, budou chtít podnikat, nebudou mít strach udělat chybu a riskovat. Budou schopni nést odpovědnost a vyhledávat příležitosti.

To se dá nějak naučit? Vždyť to je možná naše národní povaha, že se bojíme, hlavně abychom neudělali chybu.

To, co jsem jmenovala, je soubor dovedností a kompetencí, který se souborně nazývá podnikavost. Jsou to dovednosti, které by se měly učit ve školách, jako se učí na západ od nás. Vedou děti k tomu, že se nemají bát udělat chybu, protože díky tomu hledají nová neotřelá řešení.

Když se podíváte na statistiku, kolik chce podnikat z žáků nebo studentů, kteří končí školu, tak na západ od nás je to 80 procent, u nás třetina. A když se podíváte na důvody, proč nechtějí podnikat, zjistíte, že 55 procent z nich má strach z neúspěchu.

Dobře, ale to je zakořeněno v naší společnosti. To jako prezidentka asi nezměníte, ne?

Pořád mluvíme o druhé ekonomické transformaci, ale ta se neuděje bez transformace společnosti. Bez toho, že naše společnost nebude nálepkovat lidi na neúspěšné. Protože neúspěch je lístek k dalšímu poznání. A ke konečnému úspěchu.

Třeba v Izraeli, který vidí příležitost i v krizových situacích a je velmi inovativní zemí, vidíme zásadní rozdíl. Člověk, který dvakrát neuspěje, tam má obrovský kredit právě proto, že je schopen nést riziko a umí vyhledávat nové příležitosti. A jsou to právě tito lidé, kteří mají odvahu neuspět a potom na konci dne udělají velkou věc, která posune společnost. I my musíme vychovávat mladé odvážné lidi, kteří nebudou mít strach. Ano, je to běh na dlouhou trať.

Co s tím jako prezidentka uděláte, když vidíme, jak moc je školství konzervativní a že i plánovaná změna vzdělávacích programů na ministerstvu školství vázne?

Prezident je symbol, má obrovský neformální vliv ve veřejném prostoru a jsou témata, která má možnost přinášet. Otevírá diskuzi, moderuje ji. Je to ambiciózní představa, ale právě proto potřebujeme prezidenta, který má energii, sílu a odvahu dělat odvážné věci.

Největší omyl je ten, že si každý myslí, že se to vyřeší tím, že se dají do školství další peníze. Nevyřeší to další peníze. Potřebujeme změnu didaktických metod, odklon od systému Marie Terezie a biflování k tomu, že se třeba budou děti učit více porozumění psanému textu a dalším dovednostem.

Čili jako hlava státu byste si změnu vzdělávání vzala jako téma číslo jedna a nejvíc ho tlačila?

Mými tématy jsou stejně tak sociální soudržnost a samozřejmě udržitelná společnost. Pochopení tématu udržitelnosti. A toho, že skutečně jsme se dostali na hranici limitu planety a že nám ujel v udržitelnosti vlak. Doběhl nás už v energetice. Já třeba vůbec nechápu, že vláda v nějakém zvláštním režimu ještě nenařídila, že jakákoliv velká novostavba – jako například supermarket – musí automaticky mít solární panely. Protože každé procento, které ukousneme z uhelných elektráren, je dobré.

Když tak vzýváte prohry, jaký byl váš největší neúspěch, z něhož jste se poučila?

Vy se tomu možná smějete, ale když headhunteři vybírají špičkové manažery, vždy sáhnou po tom, který udělal chybu. Protože vědí, že ten člověk se nebojí riskovat a že se poučil. Ale ke mně – když jsem byla v roli prorektorky, byla jsem v jeden moment rektorem odvolaná, protože jsme se prostě nepotkávali v představách budoucnosti univerzity.

Já jsem byla vizionářka, která dává vize, a chtěla věci posouvat. On byl konzervátor, který byl spokojený s dosavadním stavem univerzity. O několik let jsem na místo rektorky usedla já a používala jiný styl řízení než on.

A to poučení?

Pro mě to odvolání bylo velkým poučením v tom manažerském slova smyslu. Že člověk skutečně zjistil, že někdy lze dosáhnout cíle i jinak než prorazit hlavou zeď.

Takže pro headhuntery to bude přitažlivé, když neuspějete v prezidentské volbě, ale napíšete do životopisu, že to je ten neúspěch, kterým se můžete chlubit, protože jste se nebála riskovat?

Když kandidujete jako jediná žena na funkci prezidentky České republiky, vůbec si nemůžete připouštět, že by to nevyšlo. Ten, kdo kandiduje, si takovou variantu teď vůbec nemůže připouštět.