Článek
S oznámením kandidatury Andreje Babiše se kampaň před nadcházejícími prezidentskými volbami naplno rozběhla. Expremiér se okamžitě zařadil mezi hlavní favority na vítězství. Právě jeho bývalá funkce by Babišovi mohla na Pražský hrad pomoci.
Poznámka: Najetím na jednotlivé země se objeví bývalé povolání současných prezidentů.
Kandidáti s politickou minulostí ve výčtu evropských prezidentů jednoznačně dominují. Politickou zkušenost mají například hlavy Rakouska, Lotyšska či Rumunska. Rakouský prezident Alexander Van der Bellen dlouho předsedal straně Zelených, lotyšský prezident Egils Levits je uznávaný soudce a také bývalý velvyslanec. Rumunský prezident Klaus Iohannis byl předsedou Národně liberální strany.
Mezi „politickými“ prezidenty však dominují hlavně bývalí ministři a premiéři. To potvrzuje i dosavadní česká zkušenost: jak Václav Klaus, tak Miloš Zeman také dříve republiku řídili coby premiéři.
Poznámka: Při najetí na slovo se zobrazí počet prezidentů, kteří tyto pozice dříve zastávali.
A než nastoupili do nejvyšší funkce, jako ministři působili například prezidenti Francie či Německa. V úřadu ale mají dost odlišné pozice. Zatímco francouzský prezident Emmanuel Macron má v ústavním pořádku země velmi silné postavení, německý prezident Frank-Walter Steinmeier disponuje jen zlomkem pravomocí.
Zajímavostí také je, že hned dvě evropské země mají ve svém čele armádního generála. Konkrétně jde o Albánii a Bulharsko. A největším favoritem českých voleb je zatím podle průzkumů rovněž generál Petr Pavel.
Kdo má v prezidentské volbě šanci?
Podívejte se na aktualizovaná data sázkových kanceláří, koho v průběhu času v prezidentském klání favorizovaly.
Přímá volba převažuje
Většina evropských států volí své hlavy státu přímo. Výjimkami jsou třeba Německo či Itálie, první a čtvrtý nejlidnatější stát Evropy, kde prezidenta volí parlament. Dva odlišné systémy mají také na Islandu a v Irsku.
V islandském systému relativní většiny, anglicky „first past the post“, pro zisk mandátu stačí jen relativní většina hlasů.
Alternativní hlasování kromě Irska používají například v Austrálii. Každý volič v něm může očíslovat kandidáty podle svých preferencí. Pokud má některý z nich více než polovinu hlasů „první volby“, získává mandát.
Poznámka: Mezi mapami můžete překliknout šedou šipkou.
Další zajímavostí u Islandu je fakt, že tamní prezident nemá žádné omezení v počtu funkčních období. Existuje pouze neformální tradice, že jeden prezident by neměl sloužit více než čtyřikrát.
Bez omezení je prezidentský mandát také v Itálii, kde jedno období trvá sedm let. Ještě žádný italský prezident ovšem nevládl ani dvě celá funkční období. Šanci má současný prezident Sergio Mattarella, který letos začal své druhé sedmileté funkční období. Je mu nicméně už 81 let.
Český rekordman Masaryk
Čeští, respektive českoslovenští prezidenti většinou na Pražském hradě stráví podstatnou část svého politického života. Vůbec nejdéle ve funkci působil první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Aby mohl zůstat ve funkci co nejdéle, dostal dokonce ústavní výjimku. Prezidentovo funkční období bylo sedmileté a nesmělo se opakovat více než dvakrát za sebou (aniž by uběhlo dalších 7 let). Masaryk ale mohl tak zahájit i třetí funkční období, během kterého pak ve svých pětaosmdesáti letech abdikoval.
Poznámka: Dobu Miloše Zemana na Hradě počítáme do dne vydání článku. Po uplynutí mandátu v žebříčku srovná Václava Klause. Emil Hácha byl československým prezidentem jen krátce. Během druhé světové války stál v čele Protektorátu Čechy a Morava.
Sporná je délka mandátu Edvarda Beneše. Pokud budeme počítat dobu, kdy byl v čele exilové vlády v Londýně, stane se čtvrtým nejdéle sloužícím prezidentem.
Vůbec nejkratší dobu v pozici prezidenta strávili Klement Gottwald a Antonín Zápotocký. Tedy komunističtí lídři stojící u převratu, který Československo uvrhl do více než čtyřicetileté totality.
Od Castra po Putina
Ani roky Masaryka coby prezidenta se ale nedají srovnávat s vůbec nejdéle vládnoucími prezidenty a vůdci (nikoliv monarchy).
Fidel Castro, vůdčí osobnost kubánské revoluce, strávil v čele státu téměř padesát let. Dotáhnout by se na něj mohl třeba Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, prezident Rovníkové Guiney, který zemi vládne už 43 let.
Všechna tato jména spojuje fakt, že nevládnou či nevládla ve zcela demokratickém režimu.
Do pomyslného žebříčku se už také dostávají dva evropští prezidenti, kteří minimálně na začátku svého mandátu nevykazovali přímo autoritářské sklony: Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko.
