15 nejlepších výroků z prezidentské kampaně

Danuše Nerudová jako hajný, „pučista“ Jaroslav Bašta i flanel Petra Pavla. Přesně tak se prezentovali prezidentští kandidáti v posledních měsících, kdy v Česku probíhala předvolební kampaň před třetí přímou volbou prezidenta nebo prezidentky.

Seznam Zprávy vybraly výroky, které během kampaně nejvíce rezonovaly:

1. „Slibuji, že pokud budu zvolen, tak odvolám vládu Petra Fialy podle článku 62.“ Jaroslav Bašta

Se strategií slíbit nesplnitelné, pokud tedy skutečně nemá na mysli ústavní puč, přišel Jaroslav Bašta a SPD loni v prosinci. Upozornění, že něco takového ústava neumožňuje, přechází mlčením či nesouhlasem a své heslo pro jistotu ještě jednou zopakuje.

Ve článku 62 se hned v úvodu sice píše, že prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, je to ale akt, který může přijít až po splnění určitých podmínek – například vznik nové vlády po sněmovních volbách nebo ztráta důvěry poslanců.

Fígl s odvoláním vlády ale není přímo výmysl Jaroslava Bašty nebo jeho týmu. Odvolat vládu chtěli účastníci protivládní demonstrace loni v září a článkem 62 v ústavě operují i dezinformátoři. Že to není možné, jim přitom vzkázal i současný prezident Miloš Zeman. Na druhou stranu byl to Zeman, kdo v roce 2013 lákal voliče na hesla jako „Stop vládě“ nebo „Stop Kalouskovi na Hradě“.

2. „Pan Pavel by si mě na Hrad vzal jako účetní. Na podobné ponižování od mužů jsou u nás ženy bohužel zvyklé.“ Danuše Nerudová

Drobný šťouchanec Petra Pavla, že je Danuše Nerudová expertka na účetnictví, a tedy by ji bral jako poradkyni na toto téma, skončil vyhrocenou reakcí jeho sokyně, že volby letos mohou přinést absenci bývalého kariérního komunisty, agenta, rozvědčíka nebo lháře a že nemusíme promarnit dalších pět let v „klidu a řádu“. Řád a klid je přitom mottem Pavlovy kampaně.

Pavel se bránil, že jeho slova byla posunuta a že o účetní nemluvil, Danuše Nerudová se ale tituluje jako profesorka, ekonomka, případně expertka na daně.

Danuše Nerudová „ženskou kartu“ hraje po celou kampaň velmi silně. Ukazuje, že je úspěšná matka dvou dětí, že dvoukariérní manželství je možné, a tedy že je i čas na to, aby se v politice probořil pomyslný skleněný strop a úspěšná žena vystoupala do nejvyšších politických funkcí. Prezidentku ani premiérku totiž Česko ani dříve Československo dosud neměly.

Na její příběh úspěšné ženy slyší. V porovnání s ostatními kampaněmi – a to i z minulosti – jí totiž ke splnění jejích cílů pomáhá rekordní počet sponzorek.

3. „Nejsem pytlák. Jsem hajný, který pytláka chytil.“ Danuše Nerudová

Někdejší rektorka Mendelovy univerzity v Brně musela v závěru kampaně vysvětlovat, jak to bylo s doktorskými tituly zahraničních studentů v době, kdy školu řídila.

Danuše Nerudová nejprve otázky ohledně dění na univerzitě odbývala právě tím, že ona je ten kladný hrdina v příběhu. Postupem času vyšlo najevo, že řešit věc začala až tři měsíce poté, co na praxi rychlotitulů byla upozorněna. Sama pak jednu ze studentek programu školila. Ve chvíli, kdy kauza začala nabírat na obrátkách a novináři po ní chtěli vysvětlení, přestala komunikovat. Později se za odmlčení omluvila a připustila, že v případě univerzity mohla v některých dílčích bodech reagovat rychleji.

4. „Rozhodl jsem se odstoupit a podpořit ve volbě jedinou přijatelnou kandidátku z vámi favorizované trojice, a to profesorku Danuši Nerudovou.“ Josef Středula

Odborářský boss Josef Středula nejprve minulý pátek vyrazil na Ostravsko, aby se tam setkal v rámci kampaně s odboráři, v sobotu navštívil sjezd ČSSD a v neděli na konci debaty prezidentských kandidátů v České televizi přečetl prohlášení, že z prezidentského klání odstupuje a vyzývá své podporovatele, aby volili Danuši Nerudovou.

Po prvních reakcích zejména z tábora „demobloku“, jaký je to chlapák, přišlo rychlé vystřízlivění. Průzkumy veřejného mínění totiž ukázaly, že Středulovi voliči půjdou volit spíš Andreje Babiše než Danuši Nerudovou. Mnozí sociální demokraté se pak zlobili, že si z nich jen udělal legraci a „zabil levici“. Středula ovšem zklamal i ty, kteří doufali, že kandidát „tradiční levice“ bude stahovat Babišovy hlasy tak, aby někdejšímu premiérovi ztížil postup do druhého kola.

Poslední dny pak musí vysvětlovat, jak to bylo s darem pěti milionů od sponzora ODS a Kellnerova muže na řešení krizových situací Richarda Benýška a zda svou kandidaturu na poslední chvíli neprodal. Otázky vzbuzuje rychlé utracení peněz i samotné položky – například focení za půl milionu korun.

5. „Ne, nepřemýšlím. Zatím mě nenapadlo, že bych odstoupil.“ Marek Hilšer

Na senátora Marka Hilšera, ale také Pavla Fischera byl dlouhé týdny vyvíjen tlak, aby z volby odstoupili a dali šanci Danuši Nerudové a Petru Pavlovi projít společně do druhého kola. Strategie by to byla dobrá, kdyby skutečně šlo jednoznačně říci, že by jejich příznivci šli skutečně jednoho z nich volit a nakonec by se sešlo tolik hlasů, že by to Andreje Babiše z druhého kola „vykoplo“.

Marek Hilšer kandiduje na prezidenta podruhé, získal podporu svých kolegů v horní komoře Parlamentu. Po celou dobu kampaně se ale pohyboval na chvostu předvolebních průzkumů. Jak průzkumy zasahují do voleb, pak hlasitě kritizoval, stejně jako dělení kandidátů v televizních debatách. Z té poslední – ve čtvrtek na Nově – demonstrativně odešel a na rozdíl od Josefa Středuly z volebního klání neodstoupil.

6. „Když jsi Pavel, nahoď flanel.“ Petr Pavel

„Flanelová revoluce“ hýbá letošní prezidentskou kampaní. Flanelovou košili nosí Petr Pavel, jeho žena Eva, jeho nejbližší spolupracovníci, fanoušci, kteří ho doprovázejí na debatách, i lidé běžně na ulici, kteří se tím k jeho volbě hlásí.

Flanelová košile v letošní prezidentské volbě je to samé jako v roce 2013 punkerské číro knížete Schwarzenberga nebo červená mikina Jana Hamáčka, která sloužila jeden čas jako symbol v boji proti pandemii covidu. Když Pavel přinesl flanelovou košili jako dárek své protikandidátce Danuši Nerudové, dalo se tak čekat, že nadšená nebude, a nebyla. Prohlásila, že ji flanel kouše.

Rozepnutou flanelovou košili a roztrhané džíny „na pohodu“ nosila hudební ikona 90. let Kurt Cobain, „flanelka“ léta patří do šatníku „tatínků a dědečků“, kteří chtějí mít ve volném čase pohodlí. Módním hitem se opět stala zhruba před třemi lety, kdy opět začaly flanelové košile plnit regály s konfekčním oblečením pro mladé.

7. „Kdo si to neumí představit, ať se podívá na svobodníka Koubu ve filmu Copak to je za vojáka.“ Petr Pavel

Stejně jako Danuše Nerudová dostávala otázky ohledně rychlotitulů na její domovské univerzitě, Petr Pavel musel dokola vysvětlovat, jak to bylo s jeho kurzem tajného postgraduálního studia pro vojenské zpravodajce s kódovým označením „D-2“. Sametová revoluce ho zastihla na začátku druhého semestru, takže školení nedokončil. A archivy zatím nevydaly informaci, co přesně kurz zahrnoval a kam by se jeho frekventanti mohli dále ve své kariéře ubírat. Pavel tvrdí, že jeho lákala vojenská diplomacie, ne špionství.

Svou tehdejší situaci pak přirovnával k postavě z komedie z 80. let „Copak je to za vojáka“. „Slýchám, že jsem byl za komunismu rozvědčík. Nevím, co si pod tím představují ostatní. Nebyl jsem žádný Bond, ale výsadkář průzkumník, který se plazil blátem, mrznul ve sněhu a připravoval se na vysazení v týlu nepřítele, aby hledal odpalovací zařízení nebo velitelská stanoviště,“ bránil se útokům na svou minulost.

8. „NEVINEN!“ Andrej Babiš

Jak to bylo s dotací pro Čapí hnízdo, musel během předvolební kampaně vysvětlovat předseda ANO Andrej Babiš. Na rozdíl od svých konkurentů to ale nebylo novinářům nebo veřejnosti, ale přímo před soudem. V době kampaně totiž vrcholilo soudní jednání v letité kauze, kde se řešilo, zda podváděl, či nepodváděl s 50milionovou dotací. Hrozila mu přitom podmínka s desetimilionovou pokutou.

Soud první instance v pondělí – tedy čtyři dny před volbami – Babiše osvobodil a upozornil na špatnou práci státního zástupce. Rozsudek prozatím není pravomocný. Babiš hned poté vyvěsil na své sociální sítě, že je nevinen.

„Jsem velmi rád, že máme nezávislou justici a soud potvrdil, co jsem od začátku tvrdil. Že jsem nevinný a nic nezákonného jsem neudělal.“ První dny procesu ale tvrdil něco jiného: „Je to první politický proces od revoluce,“ bouřil před poslanci.

9. „Já mám změnu rétoriky.“ Andrej Babiš

Když 31. října loňského roku Andrej Babiš potvrzoval, že se skutečně rozhodl kandidovat na prezidenta, mluvil klidně, státnicky. Následně během rozhovorů s novináři nezvyklý klid a tichý hlas vysvětloval tím, že jako prezidentský kandidát změnil rétoriku a že hádky patří do Parlamentu.

Tuto strategii – být nad běžné politické půtky povzneseným státníkem – se Babiš snažil udržet celou předvolební kampaň a pro něj v nezvyklé roli se udržel i v jediné televizní debatě, kterou v předvolebním klání absolvoval. Babišovým slabým místem totiž je mluvený projev. Ve chvíli, kdy je vyhozen z konceptu, se jeho řeč mění v nesouvislý tok informací, které odmítl nechat přepisovat i soudce ve zmíněném procesu Jan Šott.

10. „Prezident, kterého můžete mít rádi.“ Karel Diviš

Motivace kandidatury podnikatele v IT a někdejšího sportovního komentátora zůstávají záhadou. On mluví o tom, že se na kandidaturu dva roky připravoval a že nabízí koncepci občanského prezidenta, který není navázaný na žádné politické strany a svou chybějící politickou zkušeností může být pro politickou scénu osvěžením.

Jeho kandidaturu zkomplikovala stopka od Ministerstva vnitra, které ho původně z politické soutěže vyškrtlo. Na potřebné petici mu chybělo 116 hlasů z 50 tisíc. Ty nakonec dohledal Nejvyšší správní soud a do voleb ho vrátil.

„Český Richard Gere“ sliboval „prezidenta, kterého můžete mít rádi“. Na finálních předvolebních debatách útočil na favority a odcházel obklopen fanynkami.

11. „Jako první jsem věděl, že se narodí malá Moja.“ Tomáš Zima

Je to další kandidatura, která se od začátku nedařila. Úvahy bývalého rektora Univerzity Karlovy kandidovat na prezidenta se přitom datují už do předpandemického období a v té době byl brán jako relevantní kandidát. Jeho výroky během následujících let, ve kterých nemoc zprvu bagatelizoval, jej ale u případných voličů zdiskreditovaly, navíc sám těžce koronavirem onemocněl.

Během kampaně v letošních volbách se pravidelně umisťoval na posledních příčkách předvolebních průzkumů, nedařilo se mu oslovovat sponzory a vedl neviditelnou, nízkorozpočtovou kampaň.

Z jeho usilování o Hrad tak ve veřejném prostoru zůstaly jen slogany typu „Jako první jsme věděl, že se narodí malá Moja“, které se staly terčem vtipů.

12. „Kdybychom připustili, že dáme naroveň manželství a stejnopohlavní svazky, posilujeme tím obavy, že se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat.“ Pavel Fischer

13. října loňského roku zasadil rozhodující ránu své předvolební kampani senátor Pavel Fischer. Bylo to přitom hned v úvodu jeho kampaně. Během rozhovoru pro deník N spojil necitlivě LGBT komunitu s kriminalitou a obchodem s dětmi. V té chvíli si vysloužil nálepku „homofob“, které se do konce voleb nedokázal zbavit a zůstal ve skupině kandidátů s nízkými procenty podpory.

Již v minulých volbách v roce 2018 se musel omlouvat za jiný výrok, který se týkal stejnopohlavních párů. Tehdy zas tvrdil, že by nejmenoval homosexuála ústavním soudcem, za což se následně omlouval.

13. „A můžete mi říct, kdo to je?“ Denisa Rohanová

Důležitou roli sehrála v letošních prezidentských volbách prezidentka spolku Česká asociace povinných Denisa Rohanová, která kandidovala na podpisy poslanců ČSSD a KSČM, kteří ve Sněmovně skončili již v roce 2021. Ministerstvo vnitra jí to nejprve uznalo, Nejvyšší správní soud ale řekl, že není možné uměle natahovat mandát za hranici jeho skutečného trvání.

Díky ní je nyní jasné, že kandidovat je možné jen s podpisy zákonodárců, kteří jsou v době voleb zákonodárci.

Kromě tohoto se proslavila i neznalostí reálií. V rozhovoru pro Českou televizi na otázku, zda má Karel Řehka její důvěru, reagovala bezelstnou otázkou: „A řeknete mi, kdo to je?“ Karel Řekla je náčelník generálního štábu. Prezident je pak ze své funkce vrchním velitelem ozbrojených sil.

14. „Chcete se podívat na mathesso? Fantastická hra.“ Karel Janeček

Podobně jako Karel Diviš se snažil probojovat do finále prezidentského klání milionář a matematik Karel Janeček. Ministerstvo vnitro jej odmítlo, že nesplnil podmínku 50 tisíc občanských podpisů, a v tomto případě mu dal za pravdu i Nejvyšší správní soud. Pikantní na celém počítání podpisů bylo, že Ministerstvo vnitra neuznalo ani Janečkův vlastní podpis, protože nedbale napsal číslo svého občanského průkazu.

Po Janečkově kampani kromě propagace sebe sama zůstala matematická hra mathesso, kterou kandidát nabízel na svých předvolebních akcích. Nabízel ho předškolákům, kteří neznají čísla, i jako „všelék“ na životní trable.

15. Ústavní soud o Karlu Janečkovi

U Karla Janečka ještě zůstaňme. Odmítnutý prezidentský kandidát se snažil bránit až u Ústavního soudu. Ten jeho podání zamítl a do odůvodnění napsal: „Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru.“