Německo volí. Nad očekávaným výsledkem se vznáší varovné memento

O své budoucnosti rozhoduje klíčový stát Evropy, její nejsilnější ekonomika, nejlidnatější stát EU. Přesto se na první pohled žádné drama neodehrává.

CDU/CSU má stabilně v průzkumech náskok zhruba deseti procentních bodů oproti druhé AfD a zhruba dvojnásobný proti SPD stávajícího kancléře Olafa Scholze. Kandidát CDU Friedrich Merz má otevřenou cestu do obrovské prosklené místnosti, přezdívané „kokpit Německa“ - pracovny v budově kancléřství.

Navzdory tomu se v dnešním hlasování skrývá řada nejistot, které ovlivní budoucí směřování Německa.

Friedrich Merz si v lepším případě bude muset vybírat jednoho ze dvou velmi obtížných koaličních partnerů: sociálních demokratů a Zelených.

Zjednodušeně řečeno: Se Zelenými by se jen velmi těžko dohadoval o svém záměru výrazně přitvrdit v migrační politice. Se sociálními demokraty by to neměl o mnoho snazší, a zároveň by se musel vyrovnat s pacifistickým křídlem strany, jež má pochybnosti o vojenské pomoci Ukrajině.

Co ale kdyby volby dopadly tak, že by to na většinu jen se sociálními demokraty či jen se Zelenými nestačilo? Už několik průzkumů ukázalo, že to je reálný scénář. Nejistota je o to větší, že hned několik stran se pohybuje okolo pětiprocentní hranice, kterou je nutné překročit pro vstup do dolní sněmovny (viz níže).

Co by následovalo? Nejspíš složité skládání tříčlenné koalice CDU/CSU, Zelených a SPD. Přesněji řečeno koalice čtyřčlenné: CSU je sice blízkým partnerem CDU, fakticky ale jde o samostatnou stranu s vlastními programovými a personálními nároky.

Od Adenauerových časů má Německo jedinou zkušenost s vícečlennou koalicí. Šlo o „semaforový kabinet“, jenž vládl minulé tři roky. Jeho klopotné fungování a předčasný rozpad představují čerstvé varovné memento. V době, kdy se od Německa čeká rozhodnost na mezinárodní scéně a rázné ekonomické reformy doma, by takový výsledek voleb představoval špatnou zprávu i pro německé sousedy.

Ať už volby dopadnou jakkoliv, Alternativa pro Německo bude poprávu slavit. Čeká ji rekordní zisk - dle průzkumů jí dá přednost zhruba pětina voličů. V oblastech bývalé NDR se stane nejen vítěznou, ale přímo dominantní silou.

Zároveň ale platí, že koaliční potenciál AfD zůstává nulový. Strana zatím předvedla jen cudné náznaky posunu k politickému středu, jako je například pokus absorbovat zjevně extremistickou mládežnickou organizaci Mladá alternativa. Jinak ale strana trvá na postojích, jež ji a priori vylučují z jednání o příští vládě: vystoupení z eurozóny a EU, zpochybnění členství v NATO a podřízení se požadavkům Kremlu.

Je to nejstarší německá politická strana. I její ideoví protivníci jí přiznávají obrovské zásluhy o demokracii. Její vedení bylo po desetiletí zvyklé dostávat ve volbách třicet až čtyřicet procent hlasů.

Letos to bude zřejmě jen zhruba okolo patnácti procent. Zázrak v cílové rovince, který SPD zajistil vítězství v posledních volbách roku 2021, se zatím nerýsuje. Politická budoucnost současného kancléře Olafa Scholze je velmi nejistá.

Postkomunistická Levice (Die Linke) byla ještě před pár měsíci téměř na odpis. Její preference se pohybovaly okolo 4 procent. Zdálo se, že v parlamentu ji může zachránit jen trojice výrazných tváří a specifika německého volebního systému.

Jenže strana, která navazuje na SED, tedy vládnoucí partaj východoněmecké totality, bude nejspíš hlavním skokanem volební kampaně. V některých průzkumech zesílila za pouhý měsíc na dvojnásobek.

Prospělo jí společné hlasování CDU/CSU a AfD ohledně migrační politiky. Díky němu může Levice mobilizovat své stoupence tvrzením, že křesťanští demokraté jsou vlastně jen zakuklení neonacisté. Kromě toho strana boduje u mladých s programem dostupného bydlení. Do něj patří i celostátní zastropování nájemného pro příštích šest let.

Hned dvě strany, FDP a krajně levicová BSW, se pohybují těsně pod hranicí pěti procent. Pokud ji překonají a vstoupí do Spolkového sněmu, může to zamíchat s většinami pro budoucí vládní koalici. Pokud ne, propadne vysoký počet hlasů - dle sociologů zhruba sedmina.

Demoskopům se v Německu většinou daří odhadnout nálady voličů poměrně přesně. Tentokrát to ale mají zase o něco těžší. Skoro 30 % občanů stále neví, zda vůbec půjdou volit, a pokud ano, komu dají hlas.

Dle sociologa Dirka Ziemse v rozhovorech s nimi často zaznívá: Ještě nikdy jsem nebyl ohledně hlasování tak bezradný. Důvody? Mimo jiné pestré spektrum hospodářských a společenských problémů, jimž země čelí. Poté už zmiňovaná nejistota, jestli se jejich preferovaná strana dostane do parlamentu.

A roli hraje také chabé nadšení, které vyvolávají nejpravděpodobnější povolební konstelace. „Velkou koalici“ CDU/CSU s SPD by si přálo 32 % voličů, „černo-zelenou“ vládu (CDU/CSU a Zelení) jen 17 % z nich.