Článek
Příští týden čeká politiky těžký úkol – shodnout se na nových volebních pravidlech poté, co Ústavní soud zrušil dosavadní způsob přepočítávání hlasů na mandáty jako nespravedlivý vůči malým stranám.
Se svou variantou, jak to udělat, přichází i sněmovní matador Marek Benda z ODS. V rozhovoru pro Seznam Zprávy po zkušenostech z minulých let připouští, že jakákoliv změna volebních pravidel se nakonec stejně otočí proti tomu, kdo ji prosadil.
Jaké změny volebního zákona navrhujete?
Co máme na výběr? Objevily se bonusy pro vítěze nebo pro všechny, kdo získají nad dvacet procent, podle mě jsou ale neprůchodné. Pak tu byl návrh na vytvoření jednoho volebního obvodu. Myslím, že Slovensko je pro nás v tomhle směru varováním. Tam skončily politické strany a začala éra nových hnutí s populistickým lídrem v čele. Jedinou možností je tedy rozdělovat mandáty v takzvaném druhém skrutiniu, aby hlasy nepropadaly a vyvažovaly se nerovnosti.
Vy chcete prosadit, aby o těchto hlasech rozhodovaly politické strany, jak to fungovalo do roku 1998. Proč?
Já jsem prostě příznivcem stranického systému. Podle článku pět naší ústavy je politický systém založen na soutěži politických stran. Myslím, že tady bude třeba uzavřít nějaký kompromis. Už jsem tady všechny obešel s nějakým konkrétním plánem a předpokládám, že prostě v jednu chvíli dojde k nějaké dohodě předsedů klubů, kteří definitivně rozhodnou.
Kritici to považují za něco nehezkého z devadesátých let, že by místo voliče strana rozhodovala o tom, kdo získá mandát.
Jednalo by se přibližně o tři až čtyři mandáty na subjekt. Moje představa možného kompromisu je, že strany by neurčovaly konkrétní jméno kandidáta, ale alespoň si vyberou kraj, kde dostanou mandát. Neurčovaly by osobu, ale prvního náhradníka. To je rozdíl oproti modelu, který fungoval do roku 1998, kdy si strana mohla říct – všechny tyhle čtyři mandáty navíc přidám Praze.
Proč nechcete, aby to určil automat – ať mandát navíc získá strana v kraji, kde bude mít nejvíc propadlých hlasů?
Může to vytvářet obrovské regionální nerovnováhy. Metoda největších zbytků je vlastně strašně náhodná. Ta čísla už budou poměrně malá. Takže se může stát, že malé subjekty budou mít poslance ve čtyřech velkých krajích a pak budou mít náhodně přepočtem zbytků mandátů přiděleno a budou to zrovna tři severní kraje a nebudou mít Pardubice, Hradec, Vysočinu, jižní Čechy a budou mít úplně prázdné místo na mapě. Místo toho, aby si to strany samy dokázaly nějak vykompenzovat.
Vy sám jste přece také chtěl měnit volební modely, než jste zjistil, že to nakonec každého dožene a obrátí se proti němu…
Už jsem trochu opatrný na ten volební gerrymandering (pozn. red. – v USA používaný termín pro účelové manipulování s hranicemi volebních obvodů) s představou, že si něčím výrazně pomůžu. Měl jsem v mládí také to nadšení a pocit, že se volebními systémy dá ledacos modulovat a ledaskam směřovat. Ale pochopil jsem, že volič se jim nakonec vždycky nějak přizpůsobí a vlastně koná jinak, než by si politici představovali, aby konal. Takže nakonec i v tom sebenepřehlednějším volebním systému se volič najde a v tomhle směru už mám velkou pokoru.
I vaše ODS chtěla v roce 1998 posílit většinové prvky, když byla silná a potřebovala oslabit malé strany.
Začínal jsem kdysi v Křesťanské demokratické straně, který měla 1,5 procenta a musela jít do koalice s ODS. Pak jsem byl ve straně, která vyhrávala volby s téměř 40 procenty, abychom pak v jednu chvíli padli na 7,5 procenta. S těmito zkušenosti jsem opatrný si s tím hrát, protože jednou jste strana s velkou podporou, příště zase s malou. Ale i přesto říkám, že jsem vždycky byl příznivcem volebního systému, kde silnější jsou o něco silnější, slabší jsou o něco slabší. Většinové prvky vedou k menší rozdrobenosti Poslanecké sněmovny a stabilnějším vládám. A stabilní vláda je dobrá pro zemi i její občany.
Co vám tak vadí na rozhodnutí Ústavního soudu?
Mně to přijde úplně neuvěřitelný zásah z několika důvodů. Za prvé: Kdyby s tím přišel před dvěma roky, tak bych to ještě pochopil. Za druhé: Ústavní soud sáhl do věci, kterou tentýž soud před 20 lety zkoumal a ponechal – to jsou limity pro koalice. To mi připadá opravdu hodně divoké, když instituce, která je mimořádně konzervativní, po letech takto otočí názor. Já to celé nazývám výletem pana předsedy Ústavního soudu Rychetského na záchranu sociální demokracie.
Jak to myslíte?
Ústavní soud do toho zasáhl ve chvíli, kdy se dvě třetiny politické scény přizpůsobily stávajícím volebním pravidlům a uzavřely koalice. Z relevantních stran zůstala bokem jenom ČSSD v roli strany s malou podporou, proto zrušili D'Hondtův model, který přiděluje víc těm silným a méně slabým.
