Míra nenávisti mě šokovala, říká slovenský první gentleman

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našeho zvláštního zpravodaje./

Loni touto dobou se slovenská prezidentka Zuzana Čaputová rozhodovala, zda se má znovu ucházet o funkci. Do závodu o prezidentský palác nakonec podruhé nevstoupila – mimo jiné kvůli únavě z míry nenávisti a výhrůžek, které míří na ni a její rodinu.

Nenávistné vzkazy dostává i partner Čaputové, Juraj Rizman. „Byl jsem zvyklý, že se o mně v rámci mé práce v nevládním sektoru šířily nějaké hejty, mívali jsme počmáranou schránku a čas od času mi někdo poslal vulgární vzkaz. Ale na tohle se nedá úplně připravit,“ říká o míře agrese a projevů nenávisti, jimž jako „první gentleman“ po boku prezidentky čelí.

V rozhovoru, který poskytl redakci Seznam Zpráv, přišla řeč i na mimořádnou popularitu Čaputové v Česku: „Povím to tak, jak to je: Člověk z toho určitě má radost. Samozřejmě že je to velmi příjemné. Podporu z Česka vidíme i pod příspěvky prezidentky na sociálních sítích.“

Slovenky a Slováci budou nástupce Čaputové vybírat ve druhém kole prezidentských voleb už 6. dubna. Rozhodovat budou mezi předsedou Národní rady Peterem Pellegrinim a exministrem zahraničí Ivanem Korčokem.

S Jurajem Rizmanem hovořily Seznam Zprávy v jedné z bratislavských kaváren dva dny po prvním kole voleb.

Co se dá podle vaší zkušenosti ještě očekávat v kampani před druhým kolem voleb?

Všiml jsem si radikalizace jednoho z kandidátů. Věnuji se občanské společnosti, takže mě primárně zajímají útoky právě na ni. Zaznamenal jsem, že jeden z kandidátů převzal rétoriku těch radikálních nacionalistických nebo extremistických a populistických kandidátů.

Myslíte Petera Pellegriniho?

Ano. Došlo u něj k výraznému posunu oproti tomu, jak jsme ho znali dosud. Za jeho vlády jsme s ním měly jako nevládní organizace velmi dobrou spolupráci, co se týče rozvoje občanské společnosti.

Byl jsem členem poradního orgánu vlády i za doby, kdy byl premiérem, a tehdy jsme velmi konstruktivně spolupracovali. A teď, po druhém kole, slyším vyjádření o tom, že se nesmí zvolit „prezident nevládek“ a podobně.

Je to pro mě překvapení. Nečekal jsem to od něj, protože dosud nebyl známý tím, že by útočil na občanský sektor. Jde spíš o rétoriku kandidátů, jakými byli Štefan Harabin nebo Marian Kotleba.

Prezidentka loni v červnu oznámila, že se nebude ucházet o znovuzvolení. Vy jste krátce předtím mluvil o hrozbách vůči její rodině a dětem. Šlo o přímé výhrůžky?

Nepochybně. Dostali jsme několik přímých výhrůžek, ať už vůči nám, nebo dětem. Některé se i medializovaly, například případ pána, který nám poslal ostré náboje. Toho policie vypátrala a jeho případ se řeší. Další se vyšetřují. Nebyl to jeden případ, ale vícero.

Kdy tyhle výhrůžky začaly? Bylo to už od začátku funkčního období, nebo tam sledujete nějaký přesný začátek v čase a trend?

Pokud jde o hoaxy a konspirace kolem Zuzany Čaputové, tak ty se objevily už během volební kampaně v roce 2019. Strana Směr i pan Harabin aktivně pracovali s hoaxy, ale přinášela je také dezinformační média. Pak se to vystupňovalo během pandemie koronaviru. A když se začala komplikovat ekonomická situace a začala válka na Ukrajině, tak už to jelo na plné obrátky.

Postupně to tedy eskalovalo. Začalo to řečmi o tom, že je prezidentka služkou USA nebo George Sorose, a pak se to nabalovalo. Mnozí kandidáti kopírovali slovník konspiračních médií. Místopředseda Směru Ľuboš Blaha na demonstracích hecoval dav, který křičel vulgarity o prezidentce.

V jednu chvíli i Zuzana Čaputová zareagovala soudní cestou na Blahovy statusy a vyhrála. Blaha se ale dalších podobných vyjádření nezdržel. Bylo také dobře vidět, že když Směr začal s určitým narativem vůči prezidentce, stejný slovník byl hned o den později součástí hejtu v online prostředí, výhrůžek a nadávek. V psaných dopisech se to projevilo do týdne.

Čili je tam přímá úměra. Když politici začali s narativem ohledně obranné smlouvy s USA, tak za dva tři dny to bylo tématem online hejtu a za další tři dny přišly první výhrůžky na tohle téma – o zradě a vlastizradě. Časem to začali víc než konspirační média – hecovat sami politici.

To jsou ta slova o americké služce, přirovnání k potkanovi od Roberta Fica?

Hodně se objevovala i vlastizrada a sloužení cizím zájmům. Řekne to politik a hater si to pak přehodí do roviny: Za tohle by vás měli popravit, postavit ke stěně, pověsit na kandelábr. Potom jsou i tací, kteří to chtějí vzít do vlastních rukou a přímo vyhrožují: Já to udělám, já jsem nástroj té „spravedlnosti“. To už řeší policie.

Takže vám chodí i psané dopisy? Nejde „jen“ o hrozby v online prostředí?

Není to jenom elektronicky na sociálních sítích, část je i v dopisech. V mém případě je to velmi často s antisemitským podtextem. Nepatřím k židovské menšině, ale Štefan Harabin naznačil, že bych mohl mít židovský původ, a to se okamžitě projevilo v tom, co mi lidé začali posílat.

Byla tahle forma nenávisti rozhodující loni na jaře, kdy se prezidentka rozhodovala, jestli bude znovu kandidovat? Vy jste veřejně řekl, že by podle vás měla kandidovat. Jak to hodnotíte s odstupem roku?

Nebyl to rozhodující moment, ale byl jedním z nich. Posledních pět let bylo poznamenaných politickou nestabilitou – bylo tu pět různých vlád, které se měnily i méně než po roce.

Kdybychom žili v jiném období historie Slovenské republiky, tak by mohla být Zuzana Čaputová v jiné kondici, ale prošla si obdobím pandemie, ekonomické krize a potom hned začala válka na Ukrajině. Pokud tu práci děláte opravdu poctivě, tak prostě cítíte určité vyčerpání.

V určitém okamžiku mi říkala, že to, co prožila během svého pětiletého mandátu, by za normální situace vyšlo možná na dva nebo tři prezidentské mandáty. Na dalších pět let by proto už sílu neměla, šlo by to na úkor jejího nasazení a výkonu. Je to dobrý příklad pro ostatní.

Vy se živíte komunikací. Je to pro vás jako pro partnera prezidentky dobrá, dostatečná průprava proto, abyste dokázal těm projevům nenávisti čelit? Loni jste zveřejnil, že vám někdo poškodil auto.

Vypadá to, že mi ho někdo „vylepšil“ kladivem.

Byl jsem zvyklý, že se o mně v rámci mé práce v nevládním sektoru šířily nějaké hejty, mívali jsem v organizaci Via Iuris počmáranou schránku a čas od času mi někdo poslal vulgární vzkaz. Ale na tohle se nedá úplně připravit. I když jsem předtím absolvoval trénink na zvládání hejtu, po boku prezidentky byly projevy agresivity a vulgarity v takové míře a intenzitě, že se na ně připravit nedá.

Sám jsem byl v šoku z toho, že jeden z nejvyhledávanějších výrazů v souvislosti s mým jménem byl, zda jsem Žid. Míra nenávisti mě šokovala. Věděl jsem, že tu jsou určité sentimenty tohoto typu, ale to, co mi začalo chodit, mě šokovalo. Na to jsem nebyl připravený. Ani na to množství, ani na to, co byli lidé schopni udělat.

Na některé bezpečnostní incidenty, které jsme v minulosti zažili, se nelze připravit. Nedávno nám jedna paní přeskočila plot a musela kvůli tomu zasáhnout ochranka.

Slovenská hlava státu nemá oficiální obyvatelnou rezidenci, takže vy bydlíte s prezidentkou v rodinném domě v Pezinku? Ten incident se týká oné mladé ženy, která se snažila dostat dovnitř?

Přeskočila bránu do naší zahrady a snažila se dostat dovnitř do domu. Ochranka ji zadržela, byla na psychiatrii, pak ji propustili, a pokud vím, je obviněna, ale je vyšetřována na svobodě.

Jakou míru sebezapření vyžaduje nereagovat okamžitě nějak ostře na ty vulgarity nebo nevybíravou kritiku – třeba od expremiéra Matoviče nebo premiéra Fica?

U prezidentky, nebo u mě?

U vás obou.

Zuzana Čaputová je tak vyrovnaný člověk, se kterým tohle hýbe mnohem méně než se mnou. Se mnou to hýbe i kvůli tomu, že šlo o útoky na ni jako na ženu a že část útoků mířila na její děti. To jsem snášel velmi těžko.

V posledních týdnech došlo na vládní úrovni ke zhoršení česko-slovenských vztahů. Vy do Prahy jezdíváte i na formální akce, byl jste tam s prezidentkou ob týden, pokud se nepletu.

Byli jsme na premiéře filmu o Václavu Havlovi, setkali jsme se s českým prezidentským párem. Bylo to velmi milé a já jsem moc rád, že vztahy pokračují. Nejsou to totiž jen vztahy mezi vládami. Vztahy dobře pokračují na úrovni prezidentů, občanské společnosti, samospráv i firem. Věřím tomu, že demokraté musí spolupracovat i na obraně demokracie.

Jak se v prezidentském paláci vnímá to, že je prezidentka po celou dobu svého mandátu tak populární v Česku? S trochou nadsázky ji během úřadování Miloše Zemana část české společnosti vnímala jako takovou „externí“ hlavu státu. Projevy, které říkala, rezonovaly i v Česku, kde části společnosti taková politika prostě chyběla.

Ten rozměr popularity v Česku určitě vnímáme. Povím, jak to je: Člověk z toho určitě má radost, samozřejmě že je to velmi příjemné. Podporu z Česka vidíme i pod příspěvky prezidentky na sociálních sítích. I když se tam věnuje slovenským tématům, je tam výrazné procento česky píšících profilů. Je vidět, že se ta interakce netýká jen jejích cest do Česka, ale že je i v rámci dění na Slovensku.

Česko ještě nezažilo svého „prvního gentlemana“, respektive – jaký se vlastně na Slovensku ustálil název?

Z pohledu slovenské legislativy ta pozice neexistuje. Ani manžel, ani manželka prezidenta nemají ve slovenském právním řádu nějakou formální pozici nebo definovaný status. Je to spíš otázka zvyků. A protože jde o první prezidentku, říkáme partner. V angličtině je to „první gentleman“.

Jak se v téhle roli cítíte? Svazuje vás protokol?

Ano, na části akcí doma nebo v zahraničí, na kterých reprezentujete zemi, jsou role jasně dané. Šlo spíš o to, jak se chovat v těch dalších oblastech.

Když na Slovensko dorazí prezidentský pár, vítá je prezidentka se svým partnerem. Tam je pak program dopředu daný, od uvítacího ceremoniálu po fotografování až další doprovod.

Já nejsem žena v domácnosti, jsem zaměstnaný a mám svoji agendu. A tady jsme hledali přístup a míru, aby má agenda odpovídala tomu, že jsem partner prezidentky. Pracuji pro organizaci Post Bellum, tedy Paměť národa, takže to je obor, který se hodí. Věnoval jsem se i iniciativám, které se týkaly prevence násilí na ženách. Šlo i o vzdělávání mužů, aby se nechovali násilně a řešili svou maskulinitu jinak. Věnuji se i životnímu prostředí a podpoře občanského sektoru.

Jedním z těch témat, které bylo trochu kontroverzní, byla podpora Ukrajiny. Do toho jsem ale šel a dělal jsem to více než dva roky. Vybral jsem si akceptovatelná témata, ve kterých jsem mohl být autentický.

Máte k ruce nějaký aparát?

Nemám žádný, nemám šoféra, nemám kancelář.

Baví vás státní večeře a small talk s návštěvami?

Je to obrovská čest. Nezažil jsem jednání, kde by se vedl rozhovor jen pro rozhovor. Měl jsem možnost mluvit s nizozemským premiérem Markem Ruttem o historii regionu a bezpečnostní situaci a to byla výborná hodinová debata, žádný small talk.

Součástí těch věcí je i propagace země, nejtradičněji cestovního ruchu. Ukazujeme návštěvám krásná místa. Bavilo mě podílet se na přípravě programu a zjišťovat, co koho zrovna zajímá.

Asi se to dá využít i na osvětu. My máme pořád představu setkání prvních dam jako akce zapadající do viktoriánského období nebo maximálně do první republiky. Máme z filmů zažité, jak tam dámy jen sedí. Jenže dnes je v politice už víc žen a ty mají své partnery, takže jsem v té místnosti zdaleka nebyl jediný muž. Často to jsou ženy s vlastní profesní kariérou, takže tam bylo vždycky o čem mluvit.

Jak se za těch pět měsíců, co vládne Ficův kabinet, změnila slovenská občanská společnost?

Uvědomila si, že hrozby, které jsme roky poslouchali, jsou reálnější, než jsme si mysleli. Mnozí tyto hrozby odmítali s tím, že jde o předvolební rétoriku, jenže nástup vlády Roberta Fica byl pro oblast občanské společnosti poměrně tvrdý.

Začalo to symbolicky tím, že z vládního prohlášení vypadl závazek otevřeného přístupu k občanské společnosti. Pak to pokračovalo například zrušením dotací, odvoláním zmocněnce pro rozvoj občanské společnosti a tak dále.

Najednou vidíme, že ta předvolební rétorika nebyla jenom předvolební rétorika, že to mysleli vážně. Část sektoru se na to připravovala, část sektoru to ignorovala. To je možná poučení pro Českou republiku: Nepodceňujte to, co někteří lidé říkají směrem k občanskému sektoru, protože část těch lidí to myslí opravdu vážně a chce omezit prostor pro svobodná média a nevládní organizace.

U nás se občanský sektor musí velmi rychle přizpůsobovat nové realitě – a to nás ty největší změny teprve čekají. Jedna věc je veřejnoprávní RTVS, druhá je zákon o zahraničních agentech, nebo jak to nazvou. Podle toho, co koaliční politici říkají, by mohlo jít o paskvil, který přijalo Maďarsko nebo který známe z Ruska. Jdou směrem, jenž je pro občanskou společnost nebezpečný.

Co budete dělat po červnové inauguraci nového prezidenta?

Paní prezidentka říkala, že pojedeme na dovolenou, takže si určitě pojedeme odpočinout.

Vy se do politiky nechystáte?

Ne, já do politiky nepůjdu, to už jsem říkal víckrát. Vypadá to, že zůstanu v nevládním sektoru.

Nezaloží paní prezidentka prezidentskou knihovnu? Tradice známá z USA, ale také z Česka.

Mně se to moc líbí, uvidíme, jestli se to podaří. Jsme ve fázi, kdy řešíme, co bude dělat dál a jak. Na Slovensku se hojně spekulovalo o tom, že se vrátí do stranické politiky, ale to můžu velmi jasně dementovat, to je pomluva. Vůbec bych se nedivil, kdyby šla do renomované vzdělávací instituce.