Vláda nás nechápe. Nepotřebujeme roboty, ale doktory a školy, štve sever Čech

Na severu Čech – v Ústeckém kraji – se vystřídali u moci už skoro všichni. Hejtmany tu měla ODS, sociální demokraté, dokonce i komunisté. A naposledy hnutí ANO. Zastavit další rozevírání nůžek v životní úrovni mezi regionem a zbytkem republiky se ale nikomu nepodařilo.

Přitom za desítky let se udělalo hodně koncepcí i analýz. Vznikla řada speciálně zaměřených dotačních programů a akčních plánů. Ale výsledek je téměř nulový. Region patří mezi nejhorší v celé EU. Čím to je? Místní politici z různých stran se shodují, že chyba je na straně centrální vlády.

„Je to vzájemným neporozuměním. V Praze nám vytýkají, že naše dotační projekty jsou málo inovativní a vědecké,“ říká senátor Zbyněk Linhart z hnutí STAN, aktivní politik v regionu Šluknovska a Českého Švýcarska. „Vůbec nechápou, že my nejprve potřebujeme lidem zajistit elementární věci, jako je dostupnost zdravotních služeb nebo kvalitní školy. Bez toho nám sem žádní softwaroví inženýři s rodinami bydlet nikdy nepůjdou.“

Popisované neporozumění došlo tak daleko, že místní obce, města i podnikatelé ztrácejí chuť vůbec se ucházet o peníze z evropských fondů, jejichž účel a pravidla čerpání nastavují v Praze na ministerstvech. Peníze určené na transformaci regionu tak zůstávají ležet ladem ve fondech.

„Dotace jsou čím dál složitější a spousta starostů o ně dnes nestojí jak kvůli náročné administrativě, tak i z obavy z případných sankcí, které jsou mnohdy kvůli maličkostem obrovské. Odrazuje je složitost a mnohdy dvojí výklad toho, co mohou a co musí,“ říká současný ústecký hejtman Jan Schiller z hnutí ANO. „Řešení vidím v tom, že finanční podpora do našeho regionu má jít normálně přes rozpočtové určení daní, a ne přes dotace.“

Širší region nazývaný Severozápad, jejž tvoří Ústecký kraj společně se sousedním Karlovarským, se potýká s dlouhodobými negativními trendy. Projevují se neúnosným množstvím sociálně patologických jevů, jako je třeba kriminalita, alkoholismus, vysoká rozvodovost, exekuce nebo velký podíl dětí, jež nedokončí ani základní vzdělání.

Jednou z příčin je historií dané sociální složení obyvatel. Po válce nahradili v Sudetech odsunuté Němce přistěhovalci – a ani čtvrtá generace dodnes nestačila zakořenit a získat s místem tolik potřebnou sounáležitost.

I ty mělké kořeny přetrhali komunisté, když kvůli těžbě uhlí byli schopni likvidovat vesnice i města. A nakonec v 90. letech sem mnohá města vystěhovala své „problémové“ obyvatele, takže dnes na severu máme výbušnou koncentraci několika vyloučených lokalit.

O nutnosti zaměřit se právě na sociální oblast a školství nejvíc mluví Jiří Kulhánek, kandidát na hejtmana z pravicové ODS. Chce dokončit legislativu k dostupnému bydlení a aktualizovat sociální dávky na principu zásluhovosti. Plus vymyslet silnější motivaci pro rodiny a děti k dokončení školní docházky a vyučení. To vše si už vyzkoušel v Kadani, kde byl roky starostou.

„Výsledkem by mělo být postupné rozvolnění vyloučených lokalit. Rodiny se budou stabilizovat v trvalejším bydlení, pomalu se sníží migrace, rodiče začnou trvaleji pracovat, děti budou stabilněji chodit do školy a prospívat,“ vysvětluje Kulhánek. „Ale důležitá je také obyčejná podpora služeb, které dotváří příjemné prostředí pro bydlení, včetně volnočasových aktivit, sportu, kultury. To vše jsou impulzy pro vzdělané lidi, aby neopouštěli kraj.“

Výsledek dnešní apatie dobře vidíme i v politice, a to na dvou ukazatelích. Jednak voliči o věci veřejné nemají takový zájem, v Ústeckém kraji je v jakýchkoliv volbách tradičně nejnižší volební účast. A pak tu mají nekonečnou sérii korupčních skandálů na kraji i na radnicích. Těm se nevyhýbají politici nikde, ale jejich četnost a intenzita v Ústeckém kraji jsou vskutku zarážející.

Naposledy to byla únorová aféra s nákupy zdravotnického materiálů pro krajské nemocnice. A pak letní odhalení čachrů kolem silnic, což skončilo vazbou Marka Hrabáče, krajského radního pro dopravu, primátora Chomutova a dnes již odvolaného lídra kandidátky ANO.

Mnozí kandidáti na hejtmana teď před volbami jako řešení zmiňují právě sázku na cestovní ruch jako novou cestu pro region, jenž se nemůže vzpamatovat z pádu uhlí a textilek.

„Stát nám to dodnes dluží. Pro jeho rozvoj to bylo zásadní, nás to ale stálo nejen zničené životní prostředí, ale kvůli sociálnímu složení obyvatel i nižší vzdělanost. Teď je potřeba opravdu náš region masivně podpořit, aby se vyrovnal ostatním,“ míní současný hejtman Schiller.„Statistiky mnohdy nevypovídají reálně, třeba příroda už je tu srovnatelná s ostatními. Stát ale prostě na náš region nemůže pohlížet stejně jako třeba na Jihomoravský kraj.“

Jan Papajanovský, starosta České Kamenice a kandidát na hejtmana Ústeckého kraje za hnutí STAN, by rád využil zkušenosti, které získal ve svém městě – s řízením projektů a financí a s rozvojem cestovního ruchu a kultury.

„Občas je pro mě zklamání, když vidím, jak sousední Liberecký kraj pod vedením Starostů výborně funguje a ohromným způsobem se rozvíjí, zatímco Ústecký kraj spíše přešlapuje na místě, posouvá se jen drobnými krůčky a někdy se naopak vrací zpět do temné korupční minulosti,“ argumentuje Papajanovský.

Rozčarování na severu Čech je o to větší, když se místní lidé podívají na jiný, takzvaně strukturálně postižený region – tedy sever Moravy. Tam se s propadem klasického těžkého průmyslu dokázali vyrovnat daleko lépe. Daří se jim lákat nové investory v moderních oborech, regionální politici víc táhnou za jeden provaz. A hlavně na Ostravsku se mohou opřít o tradiční univerzity.

Problémy v Ústeckém kraji paradoxně prohlubuje skvělé dopravní spojení – do Prahy i do německých Drážďan je to po dálnici nebo železničním koridorem do hodiny. Lidé tak za prací dojíždějí oběma směry – třeba lékaři si raději otevírají ordinace pár kilometrů za hranicemi v Sasku.

Samozřejmě ne všechno je špatně.

V severních Čechách najdeme mnoho míst, kde se navzdory okolnostem docela dobře daří zlepšovat život lidem. Všimli si toho sociologové z PAQ Research, kteří pravidelně dělají Mapu vzdělávání, jež poukazuje na rozdíly mezi regiony ve školství.

„Místa jako Kadaň či Litvínov sice nemají příznivé sociální podmínky, ale dokážou je překonávat spoluprací všech aktérů – od školy přes město až po sociálně aktivizační služby. Děti a jejich rodiče tam mají dostatek podpory pro docházku do mateřinek a dokončení základních škol,“ popisuje analytik Jan Zeman z PAQ Research.