Komentář: Volby v době popovodňové by bylo rozumnější odložit

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Volby jsou svátkem demokracie i základním kamenem našeho ústavního systému, proto je zřejmé, že k jejich odkládání z řádného termínu by mělo docházet jen ve zcela výjimečných případech. Patří k takovým katastrofální povodně posledních dnů? Mnozí představitelé postižených obcí a minimálně dle diskuzí pod články na zpravodajských serverech a sociálních sítích i část veřejnosti odložení krajských a senátních voleb alespoň na části území Česka podporovali. Vláda ale nakonec této poptávce nevyhověla. Jaké vlastně poskytuje český právní řád v tomto směru možnosti? Bylo rozhodnutí vlády správné a jaké může mít důsledky?

Populární pořekadlo „dva právníci = tři právní názory“ kupodivu u úpravy odložení voleb neplatí, neboť příslušná úprava je relativně jednoznačná. Čl. 10 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky říká: Jestliže po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců.

Z citovaného pravidla vyplývá, že odložení voleb vyžaduje splnění tří podmínek.

1. Vyhlášení jednoho z mimořádných stavů: V případě živelní katastrofy typu povodní připadá v úvahu pouze nouzový stav. Ten vyhlašuje vláda či v případě nutnosti pouze předseda vlády, může být (v rozporu s prohlášením ministra vnitra Rakušana na úterní večerní tiskové konferenci) vyhlášen jen pro část území státu. Úkon lze učinit fakticky v minutách. Vláda tvrdí, že nouzový stav v aktuální situaci není potřebný, zaslouží si ale připomenout, že v minulosti byl použit i při méně rozsáhlých povodních (např. v roce 2006 či 2013).

2. Odložení lze provést pouze zákonem: Přijetí zákona vyžaduje aktivní souhlas obou komor Parlamentu. Vzhledem k šibeničnímu termínu se nabízí otázka, jak rychle je možné zákon v Česku přijmout. Aniž bychom zabíhali do detailů právním řádem předvídaných nástrojů urychlujících standardní zdlouhavý legislativní proces, český rekord v délce přijetí zákona od jeho navržení po vyhlášení ve Sbírce zákonů dosahuje pouhých tří dnů. Shodou okolností se jedná o zákony přijaté v srpnu 2002 v souvislosti s tehdejšími povodněmi.

Uvedená kritéria jsou procesního rázu a mají akt odložení voleb „komplikovat“. Zároveň jsou však v plné pravomoci politické reprezentace. Pokud by na rozumnosti posunutí voleb panovala mezi opozicí, koalicí i prezidentem shoda a všichni zúčastnění postupovali co nejrychleji, dalo by se při započetí celého procesu nejpozději v úterý vše nezbytné do pátku stihnout.

3. Situace neumožňuje konání voleb v původním termínu: Třetí podmínka má na rozdíl od předchozích empirický charakter a její naplnění závisí na posouzení příslušných subjektů. Zatímco vybraní zástupci samospráv zejména na severní Moravě se domnívali, že v jejich obcích není realistické volby uspořádat, vláda zjevně došla k opačnému závěru. Právní řád nedokáže sám o sobě určit, která ze stran má pravdu.

Důvodů pro odložení voleb se v mediálním prostoru objevila celá řada, pro zjednodušení je rozdělím na organizační a kontextuální. Do první skupiny patří obavy o schopnost veřejné správy zorganizovat volby řádným způsobem – zajistit funkční volební místnosti, dostatek členů volebních komisí nebo dopravu volebních lístků. Vláda se zaměřovala právě na tuto část překážek a ujišťovala, že stát zabezpečí vše potřebné. Teprve budoucnost ukáže, zda příslib dodrží, po mém soudu však nejde o představu nereálnou. Samozřejmě že v obcích po povodni hlasování nutně neproběhne jako obvykle, zajištění určitého minimálního standardu pro konání voleb ale snad půjde dosáhnout – volební místnosti se mohou přesunout či sloučit, členy volebních komisí lze doplnit z nepostižených oblastí dokonce i v průběhu hlasování (zákon s obojím počítá), elektřinu dodají generátory – při očekávaném opadnutí vody nejde ve 21. století o nepřekonatelné rébusy.

Druhý okruh námitek proti konání voleb tento pátek a sobotu nabývá obecnější povahy a ve shrnující podobě říká, že za takto kritické situace nedává smysl, aby se volby konaly. Nejenže pro lidi z povodněmi zasažených oblastí může být složité účastnit se voleb například kvůli zničené infrastruktuře, ale především většina z nich řeší jiné záležitosti a jednoduše nemají na volby čas nebo chuť.

K tomu bych doplnil ještě další, v diskuzi poněkud opomíjený prvek. Nedílnou součástí řádných svobodných voleb je jim předcházející náležitá volební kampaň. Bohužel, události posledních dvou týdnů bránily kandidujícím jakkoliv sdělit potenciálním voličům své volební priority. Výjimkou byli ti z nich, kteří díky exekutivním funkcím měli naopak za pár dnů mnohdy více vystoupení v médiích než za celé předchozí volební období dohromady. Nelze jim to nijak vyčítat, krizové řízení mají ministři, hejtmani nebo starostové v popisu práce a je pochopitelné, že se ocitli v centru dění i zájmu, do rovných podmínek mezi kandidujícími má nicméně takový stav daleko.

Je samozřejmě mnohem obtížnější odhadnout následky kontextuálních problémů. Nejspíš povedou k nižší účasti, jenže její výše ovlivňuje volební výsledky dosti nepředvídatelně. Desítky vstupů unaveně vypadajícího hejtmana v goretexové bundě na obrazovce u některých voličů posílí auru jeho akceschopnosti, jiní jej opačně mohou rázem činit odpovědným za nepostavenou hráz či chybějící pitnou vodu. Totéž pravděpodobně platí v celostátním měřítku. Velké národní tragédie ze zkušeností sice dle politologických výzkumů přinášejí zvýšení podpory vládnoucích subjektů, tento vztah je nicméně na krajskou či senátní úroveň obtížně přenositelný.

Na sociálních sítích šířený názor spojující rozhodnutí vlády neodložit volby se snahou udržet se za každou cenu u moci postrádá racionální základ a naplňuje znaky dezinformace.

Termín nadcházejících krajských a senátních voleb se již jeví nezvratným. To neznamená, že průběh hlasování nebo výsledky voleb nemohou být následně napadeny. Právní řád zaručuje každému voliči i kandidujícímu subjektu podat k obecným soudům návrh na neplatnost hlasování i voleb (rozdíly mezi oběma termíny jsou poněkud nejasné). Tu soud vysloví jen tehdy, pokud došlo k porušení pravidel hlasování (voleb) způsobem, který hrubě ovlivnil jejich výsledek. Příslovečná laťka visí velmi vysoko. V podstatě navrhovatel musí doložit, že pokud by k namítanému porušení nedošlo, určitě by to změnilo volební výsledky, tj. byl by zvolen někdo jiný.

Šance případných návrhů na úspěch bude pochopitelně záviset na konkrétních okolnostech každého případu, lze nicméně rámcově odhadnout, jak by mohly u soudů dopadnout výše diskutované námitky spojené s povodněmi. Závažné problémy při organizaci hlasování, typicky pokud by se v nějaké obci rozhodla místní samospráva volby zcela bojkotovat, by pravděpodobně k zásahu soudů vedly, ani to ale nelze říct s jistotou, zvláště pokud by šlo o menší vesnice, ve kterých by i teoretické zapojení všech voličů celkové výsledky nezměnilo.

U kontextuálních důvodů pak očekávám větší zdrženlivost soudů. Jak již totiž bylo vysvětleno, už propojit dopady situace s nižší účastí voličů bude mimořádně obtížné (účast se mezi různými místy i bez povodní výrazně liší), tím spíše to pak platí o takřka neřešitelném prokázání kauzality mezi nízkou účastí či nestandardní kampaní a (jiným) volebním výsledkem. Navíc účast u voleb je dobrovolná, tudíž i sebevíce povodní poškozený občan se u soudu těžko dovolá ochrany, jestliže místo procházky k volební urně po zničeném chodníku upřednostnil vyklízení bahna ze sklepa.

Rozhodování o odložení voleb jistě nebylo snadné. Osobně bych ale mírně upřednostnil posunutí termínu konání o dva týdny, zmíněným zvláštním zákonem by se tento krok dal omezit dokonce jen na nejvíce zasažené regiony (Olomoucký a Moravskoslezský kraj). I když i tehdy by měla logicky situace do normálnosti daleko, dojde již (věřím) mezitím k zajištění základních potřeb obyvatel a odstranění život či zdraví ohrožujících škod po povodni. Uspořádání voleb by za takové situace bylo určitě méně náročné, především by se ale snad podařilo alespoň částečně rozptýlit oprávněné i nepodložené pochyby o legitimitě voleb, které se šíří a budou šířit a soudní přezkum je pravděpodobně nedokáže rozptýlit.

Naopak jsem nenašel žádný přesvědčivý argument podporující nelegitimitu odložených voleb, splnění ústavním zákonem zakotvených kritérií bylo rozvedeno výše. Tvrzení o nemožnosti přijetí příslušného zákona kvůli nedostatku času, domnívám se, ve světle doložené historické zkušenosti neobstojí.