Článek
Každý dnes ví, co měli Piráti udělat líp. A je dobrým českým zvykem poradit, zejména když jde o nevyžádané rady v situaci, když už žádné rady nejsou třeba. Pozorovat pád kdysi ambiciózní a silné politické síly je pro spoustu lidí zábavná podívaná. Tohle chci říct, jako člověk, který nikdy nebyl příznivec Pirátů: Jejich dnešní krize je jednou z nejméně šťastných věcí, které se v české politice v poslední dekádě staly.
Nejvíc mají potřebu radit nebo poučovat ti, kteří Piráty nikdy nevolili. Protože tahle strana oslovila a získala voliče, kteří k volbám buď běžně nechodí, anebo volí úplně jiné strany než ty, které se po posledních parlamentních volbách sešly ve vládní koalici.
Jinak řečeno: Piráti byli v roce 2021 tím jazýčkem na vahách, který umožnil vznik Fialovy koalice a nabídl středovému až lehce pravicovému elektorátu luxus proevropské a prozápadní důstojné vlády. Tehdy jsme to považovali skoro za zázrak, dnes jsme lehce otrávení neschopností řady ministrů, které Fiala do vlády nominoval.
Ale politika je uměním možného a v tomhle umění se Fiala ukázal být skoro génius. Poslepoval koalici, kterou ideově nespojuje skoro nic, snad kromě toho, že skoro nikomu ze svých voličů (kterýchkoli stran) nekroutí palce u nohou.
Ještě jinak řečeno: Fiala vytvořil vládu, která neurazí, ale zároveň nenadchne. To stačilo k tomu, aby vláda vznikla. Je to ale zoufale málo, aby uspěla. Vznik Fialovy vlády, matematicky řečeno, v podstatě umožnila statistická chyba.
Ale stalo se. A podle mě, od první chvíle mělo být Fialovi jasné, že musí udělat něco mimořádného a překvapivého. Že s lidmi jako Blažek, Stanjura nebo Síkela může těžko dělat svou pravicovou politiku ve stylu „business as usual“.
Přesně naopak, jedinou Fialovou šancí bylo dělat něco „unusual“. Něco překvapivého a klidně bláznivého. Snad stokrát jsem v nejrůznějších článcích nebo tweetech napsal, že by měl Fiala přijít se svým kennedyovským „letem na Měsíc“. Ať si pod tím představíme cokoli. Od momentu sestavení Fialovy vlády jsem ale byl přesvědčen o tom, že jestliže vznikla v podstatě souhrou šťastných okolností, pak má přímo povinnost být ne vládou udržovací a nevýraznou, ale naopak novátorskou a vizionářskou.
Přesně si pamatuju své největší zklamání z Petra Fialy: Když v roce 2023 na festivalu Colours of Ostrava mluvil o tom, že má plán, aby Česko bylo mezi deseti nejlepšími zeměmi světa. Ale zároveň neřekl jediný konkrétní fakt či cíl, jak bychom se k tomu mohli aspoň o půl centimetru posunout.
Přitom je to jednoduché, tuhle „kennedyovskou“ agendu přinesl Fialovi doslova „na talíři“ právě Ivan Bartoš. Nebylo nic snazšího než téma digitalizace (a v posledních dvou letech taky AI) prostě vzít a přetavit ve velké, klidně i omračující politické téma.
Nic z toho se ale nestalo. Opět, nejsem člověk s informacemi ze zákulisí. Mám ale pocit, že dnešní vláda funguje tak, že Petr Fiala svým koaličním partnerům vzkázal: „Dělejte si, co chcete, já mám dost svých starostí s lidmi jako Kuba nebo Vondra, a ono to nějak dopadne.“
Krajské volby celkem přesvědčivě ukázaly, jak to asi dopadne. Dnešní koalici nespojuje nic jiného než nudný a nevýrazný pragmatismus. Paradoxně ji nejvíc pomáhá udržet dohromady nenávist opozičních stran.
Slogany typu „Fialova drahota“ jako by naznačovaly, že je to předseda vlády a jeho vize, které nějak ohrožují budoucnost země. Smutná pravda ale je, že vize předsedy vlády jsou nulové a nikoho neohrožují, bohužel.
Dějiny píší vítězové, takže nevíme, jak budou v učebnicích hodnoceny čtyři roky Fialovy vlády. Mně dnes přijde, že to budou čtyři roky důstojného a sebevědomého Česka, které nenaplnily svůj potenciál. A nejvíc se na tom podepsal pád Pirátů.
Ještě jednou: Piráti přivedli do volebních místností lidi, kteří by jinak buď nevolili, nebo by volili někoho úplně jiného. Hodně lidí říká, že se Piráti měli vypořádat ve vlastních řadách se svými „komunisty“. Byli to ale tihle „komunisti“, kteří umožnili vládu středopravého, prozápadního Fialova kabinetu.
Pro mě hlavním poraženým krajských voleb není Ivan Bartoš, ale Petr Fiala. To ale není důležité. Bartoš politiku fakticky opouští. Řekl bych, že důstojně. Neudělal nic, co bychom mohli považovat za směšně nebo malé. A historie si ho bude pamatovat jako jednoho z nejvýznamnějších politiků jeho generace.
Co je důležité: Hlavní téma Pirátů – digitalizace a AI – dnes zůstává na stole. Budu asi už nudný, ale stále si myslím, že to je hlavní, ne-li jediné téma, které dnes vizionářský politik může v Česku v roce 2024 nabídnout.
Lpíme na koruně a odmítáme euro, jsme pyšní na automobilový průmysl, který je napojený na německou ekonomiku, topící se v problémech. Máme šanci přijít s tématy, která jsou překvapivá a vizionářská. Ivan Bartoš k tomu neměl dost politické síly, možná ani invence. Ale u Petra Fialy vidíme, že ho to nezajímá.
Krypto, AI, samořiditelná auta. Namátkou tři témata, která může kdokoli zvednout a udělat z nich témata politická. To je to důležité, co je třeba říct: Politický konec Pirátů neznamená, že z politiky mizí témata, která prosazovali. Z politiky mizí „pouze“ politici, kteří to nedělali dost srozumitelně a důsledně.
