Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nejnápadnější to je v některých senátních obvodech. Zatímco před šesti lety se do boje o jedno křeslo hlásilo v průměru devět kandidátů, tentokrát se v Náchodě, Šumperku a Vsetíně proti obhájcům Martinu Červíčkovi (ODS), Miroslavu Adámkovi (ANO) a Jiřímu Čunkovi (KDU) postavili vždy jen dva soupeři. Ostatním ani nestojí za to zkoušet štěstí.
Před šesti lety se volilo ve stejných 27 obvodech jako dnes a v celkovém součtu se hlásilo o 70 kandidátů víc. Před dvěma lety se v jiných 27 obvodech na start postavilo o 14 kandidátů víc. Navíc předloni probíhaly i dramatické bitvy, jako když šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS) vyzvala na Jihlavsku blízká spolupracovnice Andreje Babiše Jana Nagyová (ANO).
Tentokrát zůstane velká spíš na vedlejší koleji. Nejdramatičtější senátní souboj se očekává ve druhém pražském obvodu, kde proti dosavadnímu senátorovi, lékaři Marku Hilšerovi (Piráti), stojí dva vědci: bývalá předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová (ODS) a egyptolog Miroslav Bárta (TOP + STAN). Na Chomutovsku (ve stínu krajské aféry lídra ANO Marka Hrabáče) se utká senátor a šéf královédvorské zoo Přemysl Rabas (SEN21) s Jaroslavem Komínkem, na jehož podpoře se domluvili jinak nesmiřitelně znepřátelení sociální demokraté a komunisté.
Podobně to vypadá i před krajskými volbami. V průměru budou voliči vybírat ze 14 kandidátních listin v jednom kraji, to je o tři méně než před čtyřmi lety. A do toho se počítají i zcela marginální strany, které nominovaly jen pár jedinců.
Na „snížení nabídky“ se silně podílejí předvolební dohody koalice Spolu. Pokud ještě před čtyřmi lety postavily ODS, TOP 09 a KDU-ČSL ve třinácti krajích 21 samostatných kandidátek, na nichž neměly za partnera žádnou ze stran pozdějšího Spolu, letos takových zůstalo už jen 13. Do Senátu vždy kandiduje pouze jeden kandidát Spolu, ve třech případech dokonce pravicové trojspřeží předem ustoupilo favoritovi ze STAN. Znamená to o 13 senátních kandidátů ODS, TOP 09 a KDU méně než před šesti lety.
Ze zbylých stran pětikoalice kandidují Starostové a Piráti samostatně téměř ve všech krajích, Piráti ovšem nabízejí o devět senátních kandidátů méně. Výjimečné je hnutí STAN, které nahlásilo o pět kandidátů na senátora více než před šesti lety.
Na počet sázejí i hnutí ANO a SPD, které kandidují ve všech krajích a naprosté většině senátních obvodů. Okamurova SPD ovšem uzavřela koalici s Trikolórou, která minule kandidovala samostatně.
Ústup ze slávy, který zažívá tradiční levice pod značkami SOCDEM a KSČM, lze dokumentovat na skutečnosti, že tyto strany sice kandidují ve všech krajích, ovšem zpravidla si přibírají menšího koaličního partnera, případně se skrývají pod jinou značku.
Ještě nápadnější je soumrak tradiční levice ve volbách do Senátu. Před šesti lety měly obě strany kandidáta ve všech 27 obvodech. Tentokrát SOCDEM předem rezignovala v jedenácti a komunisté ve dvaadvaceti obvodech. Náhradou pro osiřelé voliče může být třeba Přísaha, která usiluje o vstup do zastupitelstva v deseti krajích ze třinácti. Ovšem do Senátu kandiduje jen lídr Robert Šlachta na Břeclavsku.
Ústup ze slávy hlásí i další menší strany. Zelení, Svobodní a Soukromníci kandidují do krajů pouze v rámci koalic. Ubývá i regionálních sdružení s výjimkou Karlovarského kraje, kde mají šanci uspět Volba pro kraj, Společně pro kraj, Vize pro Karlovarský kraj, Srdcem pro… a SNK1.
Krajské volby obvykle mívají dopad na celostátní politiku. Před čtyřmi lety dali voliči v jedenácti ze třinácti krajů dostatek hlasů stranám dnešní vládní pětikoalice, aby sestavily krajské rady, ačkoli absolutně nejvíc hlasů získalo obvykle ANO. Zkouška spolupráce dopadla úspěšně, jak dosvědčily sněmovní volby o rok později, když se stejné strany dohodly na vládě.
V krajských volbách obvykle lépe bodují opoziční strany. Tentokrát může případný triumf tandemu ANO a SPD nabídnout jeho lídrům šanci, aby si také oni vyzkoušeli koalici, třeba jen v některých krajích. Regionální volby zároveň ukážou, jak silnou pozici si v prostoru mezi ANO a Spolu udrží liberální partaje Starostů a Pirátů.
Celkový úbytek kandidátů naznačuje, že se v Česku „čistí“ stranická krajina a že se scéna může blížit k modelu, který dlouhá léta funguje v Chorvatsku. Politice tam dominují dvě velké strany (sociální demokraté a pravicová Demokratická unie), které podobně jako dnes v Česku ANO a Spolu inkasují okolo třiceti procent. Hlasy jim v posledních pěti letech odebírají radikální uskupení, na levici strana Můžeme a na pravici Vlastenecké hnutí, kterým mohou v Česku odpovídat dejme tomu Piráti a SPD.
Třetím hráčem, který může volebnímu vítězi zajistit většinu, se v Chorvatsku už před deseti lety stala středová strana starostů Most, která se drží zhruba na deseti procentech. I ta by v Česku mohla mít svůj ekvivalent.
