Hejtman? Kdo? Průzkum nedopadl pro krajské politiky moc dobře

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejvíce do předvolební kampaně zřejmě šlape Tomio Okamura, který po předchozích neúspěších zařadil „turbo“, jak sliboval. Plakáty SPD s rasistickým podtextem na Václavském náměstí sice rozvířily debaty ohledně nelegální migrace, s krajskými volbami, které Čechy čekají příští pátek a sobotu, měly ale pramálo společného.

Místo ostrých lokálních kampaní se tak v Česku řeší spíše, jestli kraje úplně nezrušit. Podle exkluzivního průzkumu agentury Ipsos pro Seznam Zprávy si přitom většina lidí myslí, že krajští zastupitelé mají reálné možnosti, jak jim vylepšit každodenní život. Přesto se o krajské volby tolik nezajímají. A když už, budou volit spíše podle stranické příslušnosti.

„Řada lidí v průzkumu také uvedla, že budou volit podle programu. To mi přišlo zajímavé, protože z jiných průzkumů víme, že programy lidé moc nečtou,“ říká Michal Kormaňák, analytik Ipsos, který se na průzkumu podílel.

Experti odhadují, že i kvůli menšímu zájmu Čechů o regionální politiku někteří voliči nebudou tolik citliví na politické kauzy. V Ústeckém kraji například lidem nemusí tolik vadit aféra chomutovského, teď už bývalého, primátora Marka Hrabáče z hnutí ANO, původního kandidáta na hejtmana, kterého policie od srpna obviňuje z korupce. Ve stejné kauze byl obviněn také karlovarský radní Petr Bursík z ODS, ani jeho straně by kauza podle expertů ublížit neměla. I on ve funkci skončil.

Krajské volby Češi berou jako méně až středně důležité. Pro přesnost: k posledním krajským volbám přišlo 38 procent voličů. Kraje si za nezájem veřejnosti z části mohou samy, říká Milan Školník, politolog z Katedry humanitních věd Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.

„Lidé se více ztotožní se starosty, kteří s nimi často řeší věci napřímo, nebo naopak s celostátními politiky, kteří k nim denně promlouvají z televize. Kraje jsou takovým mezistupňem, se kterým se lidé neumí ztotožnit,“ popisuje Školník.

Souhlasí s ním také Miloš Brunclík z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Lidé podle něj neumí krajská témata pochopit. „Proto se často na billboardech kandidáti na hejtmana fotí s celostátními lídry a na mítincích stojí v koutě a poslouchají,“ vysvětluje politolog.

Ne každá strana a ne každý kraj po ruce má zajímavou osobnost. I proto si podle Brunclíka někteří, především hnutí ANO a SPD, v letošní předvolební kampani pomáhají celostátními osobnostmi, které buď vůbec nekandidují, nebo jsou na kandidátce vespod.

Jako třeba Karel Havlíček (ANO) ve Středočeském kraji, kde „stínový premiér“ kandiduje zespoda a pomáhá málo známé jedničce Tomáši Helebrantovi, který po jeho zádech může vyšplhat až do pozice hejtmana.

„U stran, které mají silné vůdce, se to nabízí. Proniknout do obecného povědomí je pro nové lidi těžké, proto tam staví známé tváře, i když je to mnohdy zavádějící, protože Andrej Babiš asi nebude chtít být zastupitelem. Podvodem na voliče bych to ale nenazýval,“ říká politolog.

V krajských volbách rezonují spíše celostátní témata, vyplývá také z průzkumu. Více než 65 procent dotazovaných si přesto myslí, že krajští zastupitelé mají reálnou možnost, jak ovlivnit život lidí. Až půjdou příští pátek a sobotu k volebním urnám, budou se nejčastěji rozhodovat podle politické příslušnosti, programu a celostátního působení stran a hnutí.

Problém krajů je i po čtyřiadvaceti letech od jejich vzniku v tom, že lidé často nevědí, co mají vlastně na starosti.

Lidé si podle politologa například neuvědomují, že kraje zřizují školy, nemocnice nebo spravují silnice. „Jsou to vlastně malá ministerstva, často mají miliardové rozpočty,“ podotýká Školník. K voliči se ale tyto informace většinou nedostanou.

Ilustrují to také odpovědi z průzkumu. Práci hejtmana reálně sleduje jen každý pátý, ostatní s ní seznámeni nejsou, případně vůbec nevědí, kdo jejich hejtmanem je. Podle expertů ale existují výjimky. „Je to například Petra Pecková, Martin Kuba, nebo Martin Červíček. To jsou osobnosti, které by z fleku mohly dělat ministry,“ míní Školník.

Politolog zároveň vidí v regionální politice dva trendy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ shlukování do koalic ještě před volbami a zároveň profilování silných osobností. Jako třeba u koalice STAČILO!, kterou vede komunistka Kateřina Konečná, nebo u Filipa Turka z koalice Přísahy a Motoristů. Tito politici nekandidují do krajských voleb, výrazně však pomáhají svým uskupením v předvolební kampani.

Takovou pomoc „shora“ podle expertů nepotřebují jen silné osobnosti. V regionech se silným lídrem v pozici hejtmana si lidé dokázali práci krajského úřadu lépe představit a věděli, kterými tématy se jejich hejtman zabývá. Typicky je to podle analytika Kormaňáka Jihočeský kraj s hejtmanem Martinem Kubou nebo v minulosti Zlínský kraj s Jiřím Čunkem, kterého po posledních volbách vystřídal Radim Holiš z ANO.

„Ukazuje se, že tam, kde jsou výrazné osobnosti, lidé svého hejtmana znají. Zároveň si lidé v těchto krajích častěji myslí, že krajští politici mohou ovlivnit život v regionu,“ konstatuje analytik.

Někdy je ovšem stranický dres přítěží. Například Jan Grolich (KDU-ČSL) si nedávno v předvolebním videu řekl o hlasy voličů ANO a sdělil jim, že chápe výhrady proti vládě, v jejímž dresu do krajských voleb kandiduje. Stranická příslušnost je v takových případech podle politologa na škodu.

„Jsou to významné osobnosti v regionu a cílí na velké spektrum voličů. Pokud jste ale zaškatulkován jako ódéesák nebo lidovec, může vám to spíše uškodit,“ říká Brunclík a dodává, že strany obecně na lokální úrovni slábnou. V malých obcích jde podle něj spíše o nezávislé kandidátky, na regionální úrovni jde zase o krajské koalice a strany, které nemají celostátní ambice.

„Strana vám sice poskytuje určité zázemí, na druhou stranu vám omezuje rozlet v tom, jaké voliče efektivně oslovovat,“ doplňuje politolog.

Letošní krajské volby budou posledním „testem“ pro politiky, jaká je nálada ve společnosti před velkými –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ parlamentními volbami, ke kterým Češi půjdou příští rok na podzim. To se už teď promítá a v příštích dnech podle expertů pravděpodobně ještě promítne také v tématech, která budou krajské volby rozhodovat.

„Bude to obecně vláda versus opozice. Nelze to ale říct paušálně, kraj od kraje bude mít například ODS jiné výsledky, bude záležet také na skandálech nebo naopak zmíněných osobnostech, jak se k tomu postaví a jak jim to voliči sečtou,“ míní Brunclík.

Politolog Školník regionálním politikům radí, aby svou práci lidem lépe a častěji vysvětlovali a dostali ji takzvaně k lidem do obýváku. Výjezdní zasedání jednou ročně už prostě v době sociálních sítí nestačí.

„Politici, ale i úředníci by měli více jezdit do terénu a být v kontaktu s lidmi. Více by se mohli zaměřit také na krajská média, časopisy nebo televize,“ míní Školník.

Kormaňák dodává, že lidé nejčastěji od regionálních politiků čekají hlavně praktické věci, což dokazují také data z průzkumu. Vede dopravní infrastruktura, tedy hlavně silnice a železnice, dále si lidé myslí, že krajští politici ovlivní veřejnou či městskou dopravu. Následuje školství a zdravotnictví.

„Potřeby krajů se liší podle jejich přirozené životní úrovně. Jsou kraje, kde se žije hůř, tam se řeší bezpečnost a sociální témata. Jinde řeší dopravu. Lidé se postupně učí kompetence krajů vnímat,“ uzavírá Kormaňák.