Článek
KDU-ČSL se už delší dobu v průzkumech pohybuje pod pětiprocentní hranicí přežití. Šéf lidovců Marian Jurečka je cele pohlcen vedením složitého Ministerstva práce a sociálních věcí a na stranu mu nezbývá moc času. Je proto vcelku logické, že to ve stranických strukturách začíná bublat a objevují se různé úvahy o budoucnosti. Ostatně u takových Pirátů to není o moc jiné.
Proto se pomalu začínají ozývat politici, kteří zatím spíše opatrně vyjadřují ambici Jurečku v čele strany nahradit. Nejzajímavější dvojici v tuto chvíli tvoří jihomoravský hejtman Jan Grolich a starosta Vsetína a senátor Jiří Čunek. Zatím nejde o žádnou stranickou zabijačku, to by ostatně měsíc před krajskými a senátními volbami byla čistá sebevražda. Spíše o takové oťukávání terénu. Nicméně necelý měsíc po zářijových volbách má strana volební sjezd a tam se bude účtovat.
Jurečka bude nejspíš hájit svůj mandát poukazy na úspěchy lidovců ve vládě – nějaké se jistě najdou, například v digitalizaci postupuje Jurečkův úřad mnohem obratněji než vlajkonoši elektronického státu od Pirátů. Ovšem oba zmínění pánové Grolich a Čunek mohou na sjezd přijet řádně posíleni bezprostředními volebními úspěchy.
Grolich bude pod vlajkou koalice Spolu obhajovat vedení jihomoravského hejtmanství. Čunek bude pod čistě lidoveckou vlajkou hájit svoje senátní křeslo (tam je to skoro na jistotu), ale zároveň bude stát v čele krajské koaliční kandidátky K21 – Zlínský kraj 21. století, kde je lidovecká identita poněkud skrytá ve spojenectví s regionálním hnutím Zlín 21.
Nejvíc fascinující na celé věci je, jak odlišné přístupy oba úspěšní regionální politici reprezentují. Pokud budou delegáti podzimního sjezdu skutečně postaveni před tuto volbu, nemohou si stěžovat, že by kandidáti nebyli dost pestří.
Grolich je velkým zastáncem projektu koalice Spolu, sází na ni i při obhajobě krajské funkce. Patří k liberálněji uvažujícím lidovcům, což se projevilo mimo jiné tím, že během debat o manželství pro všechny se omlouval za některé výroky svých konzervativnějších stranických kolegů. Včetně slavného blábolu o tom, že „u nás na jihu Čech je hovězí hovězí a kuřecí je kuřecí“, jehož se dopustil lidovecký poslanec Šimon Heller. V následné konverzaci si Grolich postěžoval, že jako zastánci liberálnějších postojů „nemůžeme být budoucností strany, když budeme mít takovéto spolustraníky… to nemá budoucnost“.
Když Grolich zahajoval svou krajskou kampaň, vsadil na křiklavou zelenou barvu, celkem divoké vizuální pojetí a odlehčenou „akci hejtman“.
Naproti tomu Čunek je klasickým představitelem té konzervativní KDU-ČSL. K projektu koalice Spolu se staví od počátku velmi rezervovaně, nešetří kritikou vládních partnerů a s nelibostí sleduje liberalizující tendence ve straně. „Někteří ve straně se začali domnívat, že konzervativní směr je málo a že uloví i nějaké voliče v liberálním směru. A to nám nepřísluší,“ říká Čunek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Vadí mu nekritický obdiv k mládí a „čerstvé krvi“ v politice: „Jsou lidé, kteří se domnívají, že krása a mládí uřídí jadernou elektrárnu, ale je to mylná politika.“ Kde může, zdůrazňuje svou zkušenost. V debatách o manželství pro všechny podle něj byli lidovci příliš mírní, a to už v okamžiku sjednání koaliční smlouvy, která toto téma ponechala čistě na libovůli jednotlivých vládních stran.
Čunek má drobnou nevýhodu v tom, že strana už to s ním v čele jednou zkoušela. A potíže, které se kolem jeho osoby v předsednických letech 2006 až 2009 vyrojily, patřily k hlavním důvodům, proč lidovci ve volbách roku 2010 (do nichž už je vedl Cyril Svoboda) vypadli ze Sněmovny. V onom těžkém mimoparlamentním období se ve straně vypracovaly nové talenty jako Pavel Bělobrádek nebo právě Marian Jurečka, které dokázaly stranu resuscitovat. Nicméně se zdá, že i jejich recepty se nyní vyčerpaly. Jestli ale budou straníci nakloněni druhému pokusu s Jiřím Čunkem, to opravdu není jisté.
Jisté je, že na tříprocentní stranu nabízejí lidovci svým členům velmi pestrý výběr kandidátů na předsedu. S trochou nadsázky to vypadá na výběr mezi Grolichem, který vlastně ani není moc lidovec, Čunkem, který je lidovec zase možná až moc, a „střední cestou“ v podobě Mariana Jurečky. Bez jakékoli nadsázky lze ovšem říci, že mnoho daleko silnějších stran by takovou pestrost volby mohlo lidovcům závidět.
