Chlípní politici i lidová tvořivost. Vybrali jsme bizáry z kampaní

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kampaň SPD vzbudila ohlas nejen vizuálem s údajným doktorem tmavé pleti, ale například i plakátem, který ukazuje, jak by měla podle hnutí vypadat normální tradiční rodina –⁠⁠⁠ je na něm muž, žena a tři děti. Piráti poukázali na to, že poslední vizuály SPD zřejmě vygenerovala umělá inteligence, dívka na vizuálu má totiž šest prstů.

Tuto tezi, tedy že vizuál s rodinou i s doktorem –⁠⁠⁠ imigrantem vytvořila AI, Seznam Zprávám potvrdil i Karel Komínek z Institutu politického marketingu, podle kterého je nyní hnutí minimálně v komplikované situaci.

„SPD touto kampaní obhajuje jako strana svou vlastní existenci. Kvůli slábnoucím preferencím se nyní vymezuje proti hnutí ANO, které jim sebralo část voličů. Tito voliči, původně převážně levicoví, jsou náchylní na jakékoliv ohrožení. Proto bude SPD zřejmě v takových extremistických sděleních pokračovat,“ vysvětluje Komínek.

Kampaně, obzvlášť před menšími volbami, bývají podle experta úspěšné pouze tak, jaký je potenciál politické strany samotné. Jinými slovy, i kdyby měly jednotlivé subjekty neomezený rozpočet na kampaně, stejně je bude volit jen část občanů. Politici to dobře vědí, i proto se občas místo toho, aby zaplatili za kvalitní vizuály do kampaní agentuře, snaží být kreativní sami. A ne vždy to vyjde.

SPD samozřejmě není v historii jediná, jejíž kampaň byla kontroverzní. Kromě známých marketingových přešlapů, jako je Nutella premiéra Fialy, nebo antikampaň koalice SPOLU „Rusko pro tebe všecko“, ve které marketéři koalice parodovali poněkud národoveckou kampaň ANO a za kterou je zkritizoval i prezident Petr Pavel, najdeme mnoho politického bizáru právě v kampaních komunálních a krajských.

Krajské volby podle Komínka politické bizáry přitahují. Strany a hnutí mají totiž většinou na tento typ voleb vyčleněno nejméně peněz z rozpočtu a kampaně tak často někdo „lepí na koleni“. Výsledky kandidátů tak bývají někdy spíše „navzdory“ jejich politické prezentaci.

Expert zmiňuje, že mnoho z bizárů bývá za hranou etiky, což dává za vinu mimo jiné názorovým bublinám, ve kterých se politici a jejich poradci skrývají. „Při vymýšlení jim to může připadat geniální, výsledek pak ale bývá všelijaký,“ říká Komínek.

Nemusí jít vždy jen o billboardy nebo plakáty. Za hranou, i když zaměřený přesně na cílovou skupinu, byl podle experta také populární jarmark SPD před posledními parlamentními volbami, na kterém si mohli lidé koupit potraviny výrazně pod cenou výrobních nákladů.

„Jejich voliči prostě chtěli vidět verzi budoucnosti, ve které budou spokojenější. Na první pohled to nedává smysl, ti lidé ale žijí své životy, mají spoustu agendy a nemají čas se ve všem zorientovat. Tomio Okamura jim dal jednoduchou ‚message‘, předal jim ji efektivním způsobem a zabralo to,“ sděluje expert a dodává, že samozřejmě neexistují mechanismy, kterými by Okamura doopravdy takových cen na trhu dosáhl.

Speciální kategorií jsou podle experta sexistické vizuály, za které nějakou dobu brněnské občanské sdružení NESEHNUTÍ udělovalo anticenu Sexistické prasátečko. Nominaci si odnesla nejedna politická reklama. ČSSD například lákala na odhalený ženský klín, za nyní již neexistující Úsvit přímé demokracie kandidoval jako číslo tři příbramský podnikatel Martin Bartoš s heslem Pojďte se mnou do trojky.

„Mají za úkol šokovat, multiplikovat se, jako se to povedlo Okamurovi s doktorem tmavé pleti. Lidé si to sdílejí a když se někdo pouze utvrdí v tom, že by SPD nevolil, tak jim to nevadí, protože reklama i tak splnila účel,“ vysvětluje Komínek.

Seznam Zprávy vybraly historické bizáry z archivu Institutu politického marketingu: