Bitva hokejových brankářů. Bývalí sportovci se snaží uspět v politice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jednu dobu se klidně mohli všichni setkat na ledě. V brance hrdina z Nagana Hašek, kterému kryje záda Dušan Salfický. V obraně tvrďák Jiří Šlégr a na centru nebo na střídačce jako trenér Vladimír Růžička. Co mají tito hokejisté společného? Všichni se více či méně úspěšně po kariéře zkoušeli dostat do politiky.

Vrcholoví sportovci ve volbách do Sněmovny nebo krajských či komunálních zastupitelstev nejsou výjimkou. Z řad hokejistů to v politice ještě nedávno v barvách hnutí ANO zkoušel další brankář Milan Hnilička. Do veřejných záležitostí se pustili třeba skokani na lyžích Pavel Ploc (ČSSD) a Jakub Janda (ODS) nebo žokej Josef Váňa (nejdříve jako nestraník za TOP 09 a poté několikrát za ANO).

Poslancem se málem stal i fotbalový trenér František Straka, který se v roce 2006 měl objevit na kandidátce KDU-ČSL jako jednička v Karlovarském kraji. Kandidatura mu ale nakonec nevyšla, vlastnil tehdy totiž pouze německé občanství. Neblaze proslul také nešťastnými výroky o vietnamské menšině v předvolební televizní debatě.

Po kariéře hokejového brankáře existuje mnoho cest, kudy se vydat. Dvojnásobný mistr světa Dušan Salfický nejdříve zvolil roli sportovního funkcionáře, posléze vstoupil do hnutí ANO a po úspěšných krajských volbách v roce 2014 se stal pardubickým zastupitelem a radním pro sport. Pozici v roce 2020 neobhájil, i tak byl ale zvolen lídrem hnutí pro letošní krajské volby.

Salfický je již zkušeným politikem. V létě řešil, stejně jako mnoho dalších, digitalizaci stavebního řízení. „Ptám se, proč nebyl systém spuštěn až ve chvíli, kdy (minimálně!) neobsahoval podstatné chyby. Tato situace těžce dopadá na obce, stavebníky, projektanty i pracovníky na úřadech. Nechápu, že už za to nepadají hlavy,“ uvádí Salfický na svém facebooku.

Seznam Zprávy se pokusily Salfického kontaktovat, do vydání článku ale na dotazy nereagoval.

Kampaň v Pardubickém kraji vypadá – alespoň podle Salfického sociálních sítí – jako tradiční kontaktní jízda hnutí ANO. Profesionální fotografie ze setkání v restauracích, srdečné podání si rukou se seniory nebo přiťukávání půllitrem piva s místopředsedou hnutí Karlem Havlíčkem.

Podle politologa Ladislava Mrklase z Cevro Institutu taková kampaň dává smysl. Salfický cílí, stejně jako celé ANO, spíše na starší ročníky. Ti ho znají ještě z dob hráčské kariéry, kterou ukončil před deseti lety ve dvaačtyřiceti. „Je to typický příklad personální politiky Andreje Babiše, který se dost často snaží sehnat lidi, co ze začátku nemají s politikou nic společného, a on je jako králíka z klobouku před volbami vytáhne,“ konstatuje Mrklas.

Salfický jako takový by měl podle politologa ve volbách pramalou šanci na úspěch, nějaké hlasy by získat mohl, lidé v Pardubickém kraji ale budou ANO volit spíše kvůli Andreji Babišovi. „Jeho jméno jako sportovce v takovém případě moc neudělá,“ míní Mrklas.

Salfický měl jako brankář nepochybné kvality, statusu opravdové sportovní legendy ale dosáhne jen několik málo jednotlivců. Jedním z nich je rozhodně Dominik Hašek, hrdina olympiády v Naganu, kde českému týmu výrazně pomohl ke zlatým medailím, a zároveň jeden z nejlepších hráčů nejslavnější hokejové ligy světa NHL.

Mimo hokej, kterého se dlouhá léta nechtěl vzdát (chytal až do šestačtyřiceti), se Haškovi už tolik nedařilo. Neuspěl s prodejem sportovní značky Dominator, výsměch sklidil za prodej energetického drinku Smarty kvůli bizarnímu marketingu. Poté neúspěšně kandidoval do čela Českého hokeje, v roce 2022 prohrál souboj s Aloisem Hadamczikem. Od té doby koketuje s politikou, nyní kandiduje do Senátu s podporou TOP 09.

„Politiku jsem vždycky sledoval zpovzdálí, zajímala mě hlavně ta vysoká, mezinárodní. A taky česká – Senát a Sněmovna,“ říká Dominik Hašek během rozhovoru pro Seznam Zprávy na předvolební akci v Úvalech u Prahy. Bývalý brankář zde na vlakovém nádraží brzy ráno oslovoval cestující vystupující z vlaku, kterým mimo jiné rozdával své volební letáky ve stylu hokejových kartiček.

„Jako bývalý sportovec mám výhodu, že mi lidé naslouchají, i když ještě vlastně nejsem politik,“ vypráví Hašek, který se od začátku války na Ukrajině mimo jiné tvrdě vymezuje vůči účasti ruských sportovců na mezinárodních turnajích, čímž si získal sympatie části občanů.

„Normálně kampaně nepodporuji, ale Haškovi docela fandím,“ líčí paní Alžběta, která dostala podepsanou hokejovou kartičku.

Hašek se podle svých slov chce soustředit na témata jako bezpečnost nebo ilegální migrace. Nedostatek politických zkušeností chce vyvážit praxí ze sportu. „Jsem týmový hráč, budu tomu dávat maximum. Pokud mě lidé zvolí, budu vykonávat pouze funkci senátora a dám tomu všechno,“ sděluje Hašek.

Jakožto výrazná sportovní celebrita, která se zároveň nějakým způsobem názorově profiluje, má Hašek podle politologa ve volbách větší šanci než někteří jeho předchůdci. „Hašek se občansky projevuje již delší dobu, jeho příběh může být pro politiku zajímavý,“ myslí si Mrklas.

Případný úspěch by podle Mrklase mohl dokonce do politiky otevřít dveře dalším známým sportovcům, Hašek to ovšem bude mít těžké, proti němu kandiduje mimo jiné zkušený senátor Zdeněk Hraba (ODS), kterého nedávno podpořil také kardiochirurg Jan Pirk, který se do Senátu dostal s podporou „Haškovy“ TOP 09. Šanci dostat se do druhého kola má na Benešovsku také Helena Válková z ANO, bývalá ministryně spravedlnosti ve vládě Bohuslava Sobotky.

Sportovci v politice až na výjimky moc úspěchů nesbírají. Čerstvým příkladem budiž další ze „zlatých hochů“ z Nagana, tehdejší kapitán Vladimír Růžička. Ten se po hráčské kariéře stal trenérem, dlouhá léta vedl milovanou Slavii, objevil se i v Chomutově, Litvínově, Hradci Králové a naposledy ve Slovanu Bratislava.

Před několika lety byl odsouzen za zpronevěru, během působení ve Slavii totiž převzal sponzorský dar od podnikatele Miroslava Palaščáka, peníze prý ale úmyslně nepředal slávistickému hokejovému klubu a nechal si je. Šestnáctiměsíčnímu vězení se v roce 2017 vyhnul tím, že zaplatil téměř půlmilionovou pokutu, kterou mu uložil soud. Hrozilo mu až pět let ve vězení.

I s tímto „šrámem“ se neváhal vrhnout do politiky, objevil se na kandidátce strany PRO Jindřicha Rajchla do eurovoleb. Růžička však získal jen kolem čtyř stovek hlasů a spolu s celým PRO v eurovolbách neuspěl.

Podobně se v minulosti ve volbách moc nevedlo ani Josefu Váňovi, nejúspěšnějšímu českému žokejovi, který podle mnohých posunul hranice svého sportu. Velkou popularitu se mu ale do voleb přetavit nepovedlo, neúspěšně kandidoval na poslance i senátora. Posléze se sice na chvíli stal radním pro tělovýchovu a sport v Karlovarském kraji, o rok později ale z funkce po neúspěšných krajských volbách odešel.

Komu se naopak do politiky podařilo proklouznout, je Jiří Šlégr, v hokejových kruzích známý pod přezdívkou „Guma“. Bývalý slavný hokejový obránce, mimo jiné člen Triple Gold Clubu pro vítěze všech prestižních mezinárodních trofejí, se sociálními demokraty začal spolupracovat v roce 2008. Tehdy natočil volební klip, ve kterém v oranžovém dresu najíždí na bránu, v níž stojí brankář v modrém dresu se jmenovkou Topolánek.

Do Sněmovny se Šlégr dostal v roce 2010 z druhého místa kandidátky hned za Jiřím Paroubkem. O rok později ale stranu oba opustili a stáli u zrodu nové strany Národní socialisté, která se později přejmenovala na LEV 21, v dalších volbách ale neuspěli. Šlégr se později stal zastupitelem města Litvínov, vysoká politika ho ale lákala dál, v roce 2016 se jako nestraník za ČSSD dostal do druhého kola senátorských voleb, opět ale neuspěl.

I tak ho ale Mrklas hodnotí jako jednoho ze sportovců, kteří v politice uspěli a „zakořenili“ v ní. Šlégr je veřejně činný dál, od roku 2020 je členem Rady České televize.

Podle politologa je zajímavé, že do politiky putuje mnoho hokejistů, zatímco například z fotbalu se nikdo do Sněmovny ani na radnice či hejtmanství moc nežene. Za zmínku kromě jepičí epizody Františka Straky stojí například letošní účast bývalého hráče Sparty a dlouholetého fotbalového komentátora na ČT Josefa Němce v krajských volbách, který kvůli kandidatuře ve straně PRO televizi opustil.

„Přikládám to tomu, že hokej je na rozdíl od fotbalu hodně závislý na lokálních a regionálních dotacích. Hokejisté mají k veřejnému prostoru blíž, hokejové kluby nebývají stoprocentně soběstačné a často se některé náklady objevují v rozpočtech města. To se někde projevit musí,“ míní Mrklas.

Proč nemají „hokejky“ ani jiní sportovci v české politice až na výjimky úspěch jako třeba ukrajinský boxer Vitalij Kličko, dlouholetý starosta Kyjeva? Odpověď vidí sociolog sportu Vojtěch Ondráček v absenci hodnot, kterou tuzemští voliči u sportovců snadno odhalí. „Když se voliči na sportovce podívají, politika v něm často prostě nevidí, nezapadá jim to,“ říká Ondráček.

Zatímco reklamu na žvýkačky nebo elektrokolo lidé sportovci odpustí a chápou, že ji natáčí primárně pro peníze, u politiky je to jiné. „Lidé jsou na to citliví. U politiky na rozdíl od klasické reklamy cynismus v tom smyslu, že lidem nevadí, když jim sportovec z televize v uvozovkách lže, neplatí,“ vysvětluje sociolog.

Jedinou možnost, která by mohla sportovcům vyšlapat cestu do politiky, vidí Ondráček v příkladech typu Haška. Tedy dlouhodobá občanská aktivita a pevné postoje. „Aby inspiroval ostatní, musí nejdříve uspět,“ dodává sociolog.