Žebříček měst, která teprve hledají budoucnost

Místní politici snili ještě nedávno o tom, že se Česká Třebová stane městem pro dvacet tisíc obyvatel. Místo toho se však počet lidí, kteří tu mají domov, snížil na loňských 15 tisíc a trend odchodů se spíše zrychlil.

Tím se město na křižovatce železnic mezi Prahou, Brnem a Ostravou zařadilo do skupiny těch, odkud každoročně odcházejí stovky obyvatel, nestaví se tu byty, a v důsledku toho se jen výjimečně zakládají nové rodiny.

Také proto se Česká Třebová v hodnocení 206 větších českých a moravských měst, které udělaly podle několika základních parametrů Seznam Zprávy, umístila na čtvrtém místě od konce. Redakce při tom využila klíčová kritéria, která popisují kvalitu života a úroveň bydlení například ve výzkumech Statista Research Departement (podrobně hodnocení vysvětlujeme na konci textu).

V čem je hlavní potíž města považovaného kvůli zdejší železniční křižovatce za metropoli železničářů, uvádí i ředitel gymnázia a radní České Třebové Josef Menšík (Koalice pro ČT). „Úbytek lidí mě trápí,“ říká.

Samotný příjezd do Třebové přitom neprozradí, že by město potíže mělo. Budovy největšího nádraží v Česku dostaly novou žluto-oranžovou omítku, navazuje na ně autobusový terminál se skleněnou střechou a podzemní parkoviště. V moderní kašně se mezi vodotrysky otáčí zeměkoule.

Přesto velkolepá dopravní architektura zakrývá krizi, kterou se nedaří překonat. „Město hledá nový styl a těžko odhadnout, kam to bude směřovat,“ shrnuje ředitel Menšík.

Česká Třebová zažila na přelomu století útlum železnice.

Tehdy se ve třetím největším překladišti Evropy radikálně snížil obrat a zároveň omezila osobní doprava. Jak ale připomíná místostarosta Josef Kopecký (ODS), nádraží aspoň přežilo. Železniční opravny se transformovaly na výrobu lokomotiv a logistické centrum sem přesunul německý koncern Metrans. „Podobu města tradičně určoval také textil. Továrna Primona se však zrušila bez náhrady. Zůstala z ní jen níťárna,“ vysvětluje místostarosta, proč v Třebové čelili druhé největší nezaměstnanosti v kraji.

Pracovní místa se mezitím podařilo obnovit pomocí několika firem, které jsou dodavateli mladoboleslavské Škody. Třebová však narazila na další potíže. „Nemáme pozemky na výstavbu bytů,“ stěžuje si občanský demokrat Kopecký.

Od západu totiž ohraničuje městský katastr gigantický komplex, kde pozemky vlastní České dráhy a Správa železnic, na východě se nemůže stavět, protože pár set metrů od náměstí byl za protektorátu vyznačen koridor pro průplav Dunaj–Odra–Labe. „Podle plánů má vést po třicetimetrovém mostě,“ kroutí hlavou nad nesmyslným projektem místostarosta.

Dál za městem zase nechtějí pozemky pro výstavbu prodávat sedláci, kteří se ve východních Čechách víc než jinde „drží rodné hroudy“.

Přesto radnice rozjíždí tři projekty, zčásti na brownfieldech, které zajistí 200 bytů. „Jeden problém s nezaměstnaností jsme vyřešili, druhý bude vyřešen,“ slibuje místostarosta Kopecký.

Opoziční lídr a podnikatel Aleš Spirman (27 statečných) však stejným optimismem nehoří. Podle něho se poměry pod současným vedením radnice sotva zlepší. „Máme tu svá specifika. Stavební úřad vám povolí kanalizační přípojku za třináct měsíců. Architekti z jiných měst odmítají dělat projekty pro Třebovou, protože jim průtahy vadí. Proč to jinde jde?“ ptá se mluvčí kritiků.

Poměry na trhu s byty nezachrání ani první projekt, už probíhající obnova tzv. Hotelového domu, který patří k dědictví socialistického urbanismu. Komunistická městská správa tehdy rozvrátila tradiční obraz města tím, že nechala v šedesátých letech zbořit unikátní komplex venkovské architektury jménem Trávník, který v knize „Ze starého Trávníka“ zvěčnil místní autor a zároveň skladník v Bille Martin Šebela. Místo něj vzniklo sídliště včetně osmipodlažní ubytovny pro vlakové čety z projíždějících vlaků.

Zpustlý Hotelový dům se mezitím stal hrozbou pro všechny. Stačilo, aby ho převzal obchodník s chudobou a bez jakýchkoli oprav nabídl rodinám, jejichž sociální dávky by pak inkasoval. Vzniku vyloučené lokality v centru Třebové dokázala radnice zabránit. Převzala budovu od dráhy a prodala ji developerovi, který ji přestavěl na „Rezidenci Rozmarýn“. K dispozici jsou byty už od dvou milionů korun, ovšem zpravidla s plochou 35–50 metrů čtverečních. Jak taková nabídka přiláká majetnou střední třídu, která jediná může nový rozjezd města nastartovat?

„Polovina bytů je prodaných,“ připouští opozičník Spirman. Zpravidla však podle něho půjde o tzv. investiční byty. Vadí mu i to, že developer získal „hotelák“ od města jen za několik desítek milionů, navíc s výjimkou, že nemusí zajistit parkování.

V lesích několik kilometrů od Třebové je k vidění největší trampský totem České republiky. Nevelké východočeské město totiž patřilo v minulosti mezi hlavní ohniska trampingu. „Od třicátých let tady fungovalo patnáct až dvacet osad, které se scházely každý týden na potlach,“ připomíná obchodník se zahradnickými potřebami a zároveň radní Ladislav Vraspír (ODS). Sám je členem jedné z nejmladších osad Poutníci, která však patřila k těm známějším, protože provozuje jednu z místních country kapel.

„Mezi trampy neexistují sociální rozdíly, nezáleží na tom, jestli jste generální ředitel nebo dělník. V pátek večer všichni nasadí usárnu a zmizí ze světa až do neděle,“ připomíná obchodník Vraspír staré časy. Ty však už končí. Také trampové z jeho osady pomalu odcházejí do důchodu a mladí už nechápou, jaké to je odjet na čundr a spát pod širákem.

Stejně jako tramping patřily k životnímu stylu Třebováků režijní jízdenky, na které měl nárok každý, kdo měl příbuzného na dráze, tedy většina místních. Proto nevadil nedostatek nákupních možností ve městě. Stačilo přece zajet při čekání na službu zadarmo do Pardubic nebo Olomouce. Ovšem železničářů ubylo, režijky se už nerozdávají a velké obchody zůstávají stejně daleko.

Starý životní styl železničářského města se rozpadl a nový se podle ředitele gymnázia Menšíka nepodařilo vytvořit. „Nebyl by důvod k pesimismu, kdyby se našel nový investor, který by převzal štafetu po dráze. Ten by mohl zařídit dostupné bydlení a nabídnout práci pro vysokoškoláky, kteří odcházejí nejvíc,“ míní ředitel a radní v jedné osobě. A to se sotva podaří. „Koleje nikdo neodstěhuje,“ uznává místní patriot, jde však podle něho o to, aby pražská centrála Třebovou nevyškrtla z dopravního byznysu. „To neovlivní obyvatelé ani městská správa. Co tu bude, se rozhoduje jinde,“ shrnuje Josef Menšík základní zkušenost zapomenutého města.

Šance tu jsou, jak svědčí plánovaná modernizace nádraží za deset miliard, která nastane napřesrok. Podle předsedy zdejší Společnosti železniční Davida Vavrouška se modernizuje osobní nádraží i překladiště za jeho jižním okrajem. „Železniční průmysl je jistá perspektiva,“ ujišťuje železničář.

Vedle totemu zůstává symbolem České Třebové věrný model nádraží včetně kolejí a projíždějících vláčků. Na poklad dohlíží v městském muzeu student na letní brigádě.

„O model se stará mecenáš z Prahy, který dokonce objednává díly do lokomotiv až z Japonska,“ upozorňuje mladík, že třebovské nádraží dosud neztratilo věhlas ani v hlavním městě. Sám ovšem není úplně nadšen, jak dnes dráha funguje. „Když jsem začal jezdit na univerzitu do Pardubic, železnice mi nadělila čtyřletou výluku,“ zlobí se na to, jaké potíže způsobily opravy koridoru, které prodlužují půlhodinovou cestu na dvojnásobek.