Žebříček měst, kde se teď dobře žije. První dvě jsou hned u Prahy

Kdo chtěl zažít poslední den školního roku v Berouně, měl smůlu. Na hlavní trať z Prahy spadla po nočních deštích skála a cesta se v náhradních autobusech protáhla nejméně o hodinu. Návštěvník tak už potkal pouze skupiny dětí a mládeže, které ze škol mířily domů, případně ještě na náměstí komentovaly vysvědčení. „V průměru ze všech známek mám dvojku,“ snažil se jeden z žáků druhého stupně podívat na výsledky z té lepší stránky.

V samotném Berouně nikomu moc nevadí, že vlakové spojení s hlavním městem bylo přerušeno. „Do Prahy jezdím opravdu jen tehdy, když nic jiného nezbývá,“ potvrzuje starostka Soňa Chalupová (ODS), že distanc od milionové metropole patří k přednostem dvacetitisícového města.

Množství mládeže v ulicích ji nepřekvapuje. „Lidé se tu mají dobře, proto je zvykem, že se rodiny rozhodnou pro druhé a třetí dítě,“ vysvětluje starostka.

Do Berouna se přistěhovala po ukončení studia geologie na Univerzitě Karlově, když za cenu malého bytu v Praze bylo možné v Berouně pořídit bydlení dvojnásobných rozměrů, a ještě zbyly peníze na rekonstrukci. V posledních letech se už ceny srovnávají, o to víc se však do Berouna a blízkého okolí stěhují dobře situované rodiny. Svědčí o tom i fakt, že ve městě vznikla třetí soukromá základní škola, kde se ročně platí školné 80–150 tisíc korun.

Už při náhodné návštěvě je vidět, že Beroun patří k městům, „kde by chtěl žít každý“.

V žebříčku, který podle několika základních parametrů sestavily Seznam Zprávy (podrobně hodnocení vysvětlujeme na konci textu), se umístil společně s Říčany na nejvyšší pozici. Redakce přitom při hodnocení využila klíčová kritéria, která popisují například ve výzkumech Statista Research Departement kvalitu života a úroveň bydlení.

O tom, proč všechna ostatní ze dvou set větších českých a moravských měst zaostala se zřetelným odstupem za vedoucím tandemem Beroun–Říčany, tak rozhodly nejen jejich velikost a možnosti odpočinku a rekreace, ale také to, kolik tu od posledních komunálních voleb v roce 2018 přibylo obyvatel, že tu žijí lidé s nižší průměrným věkem nebo jaká je zde výstavba bytů a jejich velikost.

Právě u Berouna taková bilance překvapuje. „Město za socialismu zešedivělo a zpustlo, velký podíl na tom měl popílek a prach ze železáren a cementárny,“ popsala nedávnou minulost studentka vysoké školy Ambis Terezie Vránová.

To potvrzují také místní pamětníci. „Beroun měl srovnatelnou zátěž jako severní Čechy,“ připomíná nakladatel a šéf komunální opozice Kameel Machart (Beroun sobě). Na rozdíl od Podkrušnohoří se však dokázalo město na soutoku Berounky a Litavky vzchopit a úpadek včas zastavit.

Příběh o tom, jak stál Beroun na pokraji zničení, zná v Česku od určitého věku každý. Záměr zdejšího národního výboru zbořit větší část historického jádra královského města a nahradit ji paneláky inspiroval dramatika Jaroslava Dietla, aby v sedmdesátých letech minulého století natočil seriál Muž na radnici. Komunistický starosta jménem Bavor v něm vyzýval spolustraníky, ať „se pustí do města o obrátí ho naruby“.

V Dietlově developerské epopeji se to opravdu podařilo. „V realitě se záměr zabrzdil zásluhou několika lidí ze zdejší občanské společnosti,“ upřesňuje nakladatel Machart.

Sice se zbourala západní část středu města, kterou nahradilo asi dvacet panelových domů „Bavorova sídliště“, a také historická čtvrť Rybáře byla rozstřílena při cvičení civilní obrany na příští světovou válku. Přesto zůstal zachován hlavní z parametrů královského města, vedle zbytků hradeb na jižní straně více než hektarové náměstí. Kromě náboženských antipodů Janů Husa a Nepomuckého se na něj vejde také socha vymyšleného hrdiny Záboje, který podle Rukopisu Královédvorského porazil poblíž Berouna vojsko Karla Velikého.

„Beroun ještě neztratil sousedský rozměr. Pokud se vypravím na náměstí, tak vím předem, že tam potkám někoho známého,“ vysvětluje význam veřejného prostoru v centru města opoziční politik Machart. Z jiného pohledu to chápou tisíce lidí ze širokého okolí, kteří na náměstí proudí na tradiční hrnčířské trhy.

Po pádu komunismu dokázal Beroun využít nových možností. Vyplatila se blízkost Prahy, odkud se přistěhovala vzdělaná střední třída, v současné době se však blízkost metropole stává hrozbou. Jako jinde v okolí Prahy se na město na Berounce zaměřili developeři. Místní, poučeni komunistou Bavorem, se však brání.

„Snažíme se omezit plochy, které jsou v územním plánu určeny k zastavění,“ vysvětluje starostka Chalupová. Už nepůjde zrušit dva rozvojové projekty, sídliště v prostorech Pískovna a TIBA, které schválila předchozí radnice, může se však dohlédnout, aby nepřekročily schválené parametry.

Také kvůli této opatrnosti se počet obyvatel Berouna zvýšil za posledních deset let „jen“ o deset procent. Zátěž na sídlo bývalého okresu se však snížila jen zčásti. „Podívejte se, jak se staví v Hýskově, Trubíně, Nižboru a Svaté,“ dává starostka Berouna za příklad blízké obce, kde se počet obyvatel v posledních letech znásobil. Přistěhovalci pracují v Praze, daně platí ve své vesnici, sociální, vzdělávací a obchodní infrastrukturu ovšem využívají v Berouně.

Takové vyhlídky jsou osudem všech českých i moravských měst, která dnes nejvíc prosperují. Říčanům, Šlapanicím, Nýřanům, Holicím či Trhovým Svinům pomáhá příliv bohatších lidí ze sousední Prahy, Brna, Plzně, Pardubic nebo Českých Budějovic. Hrozí jim však osud přelidněných periferií bez kvalitních služeb.

Jak ukazuje vývoj od minulých voleb, bohatí Pražáci a Brňáci také už hledají venkovskou idylu dál od metropole, například na Českobrodsku, Pohořelicku a právě na Berounsku. Málokteré město ovšem může stejně jako Beroun spoléhat na přírodní parametry s množstvím lesů včetně chráněných oblastí, které znemožňují na většině katastru stavět.