Reportáž: Komunistický skanzen předběhl zbytek republiky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Má to dva důvody: dostavbu dálnice D5 a starostu Macáka,“ vysvětluje vzestup Tachova k regionálnímu centru mezi Českem a Bavorskem plzeňský sociolog Lukáš Valeš.

Sám starosta Ladislav Macák (Patrioti Tachova) vysvětluje dosavadní úspěchy šťastnou náhodou: „Vždy se tady našla parta lidí, kteří se dokázali poprat s potížemi,“ říká muž, který radnici řídí od roku 1998.

Výsadní pozici potvrzuje hodnocení 206 největších českých a moravských měst, které na základě sociologických dat provedly Seznam Zprávy. Tachov se dostal do první dvacítky, vedle Velkého Meziříčí jako jedno ze dvou sídel, která nejsou satelity sousedních metropolí.

Ve srovnání dvaasedmdesáti metropolí někdejších okresů skončil na třetím místě po Berouně a Benešově, kterým opět pomohla blízkost Prahy.

Z celého Česka dostávají komunisti nejvíc hlasů v Tachově a zdejší pozici ještě neztratili. Vládne sice bývalý sociální demokrat Macák, jeho zástupcem je však lídr komunistů Josef Horáček (64 let).

„S obdobím před listopadem se dnešní poměry nedají srovnávat, ale myslím, že si Tachov polepšil,“ připouští bývalý manažer automobilové firmy. Dodává ovšem, že každá doba má své výhody.

Po vystěhování Němců se stal Tachov městem pohraničníků a mohl využívat prominentní roli strážce západní hranice. Za městem se těžil uran a zároveň byl Tachov sídlem největšího státního statku v zemi.

„Byl inspirací pro seriál Nejmladší z rodu Hamrů,“ připomíná místostarosta televizní dílo oslavující osídlení Sudet a následující kolektivizaci venkova. Předobrazem hlavního hrdiny Honzy Hamra byl tehdejší šéf tachovských zemědělců Pavel Zajíček.

Armáda, doly i státní statek zanikly počátkem devadesátých let, nevedlo to však ke zkáze jako v jiných městech dříve protěžovaných komunistickým režimem. „Udržely se podniky na zpracování plastů, zároveň lidé začali pendlovat do Německa. Po dostavbě dálnice tu ve velkém investovali Němci,“ vysvětluje místostarosta, proč se v Tachově nikdy nerozšířila chudoba, ale naopak se stal cílem pracovní migrace.

Přes účast na podařené transformaci komunisté v Tachově končí. „Průměrný věk členů je 72 let, proto už strana nestaví kandidátku do komunálních voleb,“ potvrzuje jejich lídr Horáček, který je sám nestraníkem.

O mnoho lepší vyhlídky nemá v Tachově vojenská tradice. Zdejší kasárny patřily k největším v republice, dnes se jejich severní část proměnila na průmyslovou zónu. Jen v zarostlé jižní části u dráhy se občas ozývá střelba. V přísně zabezpečeném areálu má sídlo Klub vojáků v záloze.

„Nabízíme nejlepší a cenově dostupné podmínky pro sportovní střelbu a jednou měsíčně otevíráme střelnici pro veřejnost,“ vysvětluje výhody spolku správce areálu, čtyřicátník Miroslav Němeček. Pod slunečníkem vedle klubovny, která ještě čeká na novou omítku, otevírá láhev místního piva Chodovar a nešetří stížnostmi na město.

„Podporují jenom fotbal a hokej,“ zlobí se bývalý důstojník. Proto čtyřicet členů financuje provoz i rozvoj z vlastní kapsy, nejvýznamnější dar zatím poskytl ČEZ, když zaplatil elektrickou přípojku.

V areálu, kde se provozují moderní disciplíny včetně dynamické střelby karabinami PCC, vyrostli reprezentanti, například dva z místních se právě účastní mistrovství světa v Thajsku. Užít si střelbu sem jezdí lidé z Prahy, jen málokdy sem však zavítá někdo z těch, kdo pamatují předlistopadové časy.

Jak číst graf: ukazuje, že například ve sněmovních volbách v roce 2013 získali komunisti v Tachově 19,6 % hlasů, což byl pátý nejlepší výsledkem KSČM v okresních městech v Česku.

„Ale nedávno tu byl bývalý policejní výcvikář. Ten v pětasedmdesáti uběhá i přestřílí mladé kluky,“ chválí odcházející generaci správce Němeček. Udržet střeleckou tradici není snadné. „Jenom čtyřem členům klubu je pod třicet. Na telefonu a počítači se střílí líp,“ lituje tachovský střelec.

Nejstarší starousedlíci se přistěhovali před sedmi desítkami let, poválečné tradice pomalu vyhasínají, historické náměstí slouží jako parkoviště. Na první pohled mohou místní těžko získat k městu vztah. Přesto se dotázaní občané k Tachovu hlásí. Zázrak zařídila radnice tím, že vybudovala novou dominantu.

Dva kilometry od městského centra proti proudu Mže stojí na nízkém návrší stavba připomínající zámek. Od války se o ni nikdo nestaral a na přelomu století hrozila zřícením. S podporou tehdejšího premiéra Miloše Zemana se však začala opravovat bez ohledu na náklady a Tachov získal unikát.

Jízdárna, kterou v devatenáctém století postavil kníže Windischgrätz, má ve střední Evropě jediný protějšek, proslulou Španělskou jízdní školu, jednu z hlavních atrakcí Vídně. Pohled na město se rekonstrukcí jízdárny změnil a zpochybnit význam Tachova jako budoucího turistického centra v pohoří Český les se od té doby nikdo nepokusil.

Díky přírodním a historickým kvalitám a také zásluhou dobře placené práce v okolí se do města stěhují i vysokoškoláci. „Vrací se ti, kterým je kolem pětatřiceti a ve světě už něco dokázali. Teď hledají klid pro rodinu a chtějí mít možnost ovlivnit město, ve kterém bydlí,“ popisuje situaci šéf místní opozice, padesátník Petr Vrána (Volím Tachov). Pro kandidátku získal bývalého hoteliéra ze Srí Lanky, ekonomy, marketéry, a dokonce lékaře.

Radnice patří k nákladným stavbám z konce komunistického období, jejichž udržování pohltí značnou část rozpočtu. Po návštěvě se zdá, že největším nespokojencem Tachova je sám starosta.

„O víkendu je v provozu jediná restaurace. Není tu nemocnice, obchody s oděvy ani s obuví, nestačí školky ani školy. Ve městě se staví 700 bytů, chybí k nim ale infrastruktura,“ vypočítává nedostatky Ladislav Macák (77).

Zároveň se Tachov stal obětí svého úspěchu. „Město je plné agenturních pracovníků, na náměstí potkáte jen Rumuny, Bulhary, v poslední době ještě Ukrajince,“ popisuje starosta důsledky toho, že deset kilometrů za městem vyrostla jedna z největších průmyslových zón Česka. „Nová Hospoda je pro nás neštětím,“ potvrzuje šéf radnice. Nová Hospoda je vesnice za Tachovem, kde se logistický park nachází.

Zóna není v tachovském katastru a město z ní nemá příjmy, agentury však skupují zdejší byty a mění je na nelegální ubytovny pro zahraniční dělníky. „Také oni neplatí městu žádné daně, využívají však infrastrukturu od školek přes parkování až po odvoz odpadu. Zároveň rostou náklady na udržení bezpečnosti,“ vypočítává starosta a dodává: „Tachov se bude zvětšovat, ale dnes neznáme cestu, jak růst udržíme.“

Starostovu diagnózu potvrzuje jeho soupeř Vrána. „Bude to citlivá mravenčí práce pro příští radu – jak evidovat toho, kdo ve městě bydlí, a jak vyúčtovat služby, za které dnes neplatí,“ potvrzuje. Kontrola přistěhovalců je také pro něho hlavním volebním tahákem, přitom slibuje, že jeho lidé jsou pro takovou práci nejvíc kompetentní.

Radnice a opozice se shodnou, že současné potíže jsou vlastně zbytečné. Objevily se v roce 2014, když nový občanský zákoník zrušil povinnost občanů EU evidovat v Česku přechodný pobyt. „To by bylo v Německu i Rakousku nemyslitelné,“ radí zastupitel Vrána, kde hledat správný příklad.