Město, které překonalo úpadek. Teď ho však zase ohrožuje prosperita

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výzva z prázdné výlohy opuštěného řeznictví není na hlavní třídě Kladna výjimkou „Vážení zákazníci, po 32 letech odcházím do důchodu. Našel by se nový provozovatel?“

Do vzdálenosti padesáti metrů se najde dalších pět nebo šest podobných cedulek nabízejících k pronájmu volné prostory. Jednou je to bývalé knihkupectví, jindy prodejna tapet nebo lahůdek. Stejně to vypadá v okolních ulicích.

Jako by v centru sedmdesátitisícového města prosperovala jenom zlatnictví a obchody se zlevněným zbožím. Někdejší středočeské středisko těžkého průmyslu se v tom neliší od jiných měst Čech, Moravy i Slezska, kde také utlumili doly a hutě.

Přesto není ve městě půl hodiny za Prahou o prosperitě pochyb. „Chceme být místem pro život. To znamená lehký průmysl, sport a zeleň,“ vysvětluje primátor Milan Volf (Volba pro Kladno) ve sportovním areálu v Rozdělovském lese, který je sám o sobě důkazem, že se plán daří realizovat.

Rekonstrukce zimního stadionu pro tým Jaromíra Jágra je před dokončením, chloubou místních sportovců se stal už dávno atletický stadion doplněný krytou halou, nechybí fotbalový a hokejbalový stadion, jezdecká škola. Anebo rozlehlé dětské hřiště se skluzavkami a lezeckou stěnou, akvapark a venkovní, nově instalovaný nerezový bazén. „Denně sem chodí tři tisíce návštěvníků, včera jsme tu prodali padesát kilogramů párků a 300 porcí hranolků,“ vypočítává ředitel sportovišť František Bureš.

Na rozdíl od jiných průmyslových regionů z Kladna lidé neutíkají. Proto také v žebříčku Seznam Zpráv hodnotícím 206 největších měst Čech a Moravy (kritéria popisujeme podrobně na konci článku) patří bývalé metropoli hutníků pozice ve středu pole, stejně jako většině krajských měst od Plzně přes Hradec Králové až k Olomouci.

Že má město na vzestupu vyprázdněné centrum, vysvětluje bývalý primátor Dan Jiránek (ODS) tím, že Kladno trpí stejnou bolestí jako města v Sudetech.

„Před válkou tu žilo deset procent židovského obyvatelstva a třicet procent Němců,“ vysvětluje, proč domy v centru nepřevzali po pádu komunismu bývalí vlastníci. Nemovitosti na hlavní třídě se privatizovaly a realitním magnátům nezáleží na občanské vybavenosti, ale na tom, kolik mohou vyměřit nájem.

„Kladno je zvláštní tím, že se život přesunul na okraje,“ shrnuje exprimátor.

Nemyslí tím pouze nákupní centrum Oáza, ale také bývalou dělnickou čtvrť Podprůhon. Domky chudých rodin v křivolakých uličkách objevila umělecká komunita, která tu od osmdesátých let minulého století pořádá festival Kladenské dvorky a po celý rok vystavuje na přístupových cestách či centrálním Náměstíčku Viktora Stříbrného moderní plastiky.

Nakladatel Roman Hájek, který vydává knihy o Podprůhonu i dalších historických čtvrtích, je k budoucnosti města kritický. „Mám pocit, že slogan Místo pro život nebude Kladnu stačit,“ míní. Pokud se prý radnice omezí na podporu sportu a výstavbu kruhových objezdů, změní se někdejší mekka rakousko-uherského a česko-slovenského průmyslu na jeden z mnoha pražských satelitů, odkud budou lidé za prací, nákupy i kulturou jezdit do metropole.

Tomu se dá podle nakladatele zabránit jen tím, že město najde novou identitu. „Po útlumu dolů a hutí chybí v duši města něco, k čemu by se lidé mohli upnout,“ vysvětluje Roman Hájek. Cestu podle něho ukázala umělecká komunita v Podprůhonu, oživit sounáležitost s Kladnem však mohou i další části včetně sídlišť. „Město potřebuje svůj příběh,“ míní Roman Hájek. Může to být tradice výtvarných umělců od Jiřího Koláře a Cyrila Boudy k sestrám Válovým a Karlu Součkovi.

Vizi nakladatele Hájka podporuje pirátská senátorka Adéla Šípová, která radnici vyzývá, ať vrátí život na hlavní třídu. „Tím, jak se centrální části města vylidňují, klesá občanská vybavenost,“ varuje. Městu podle ní naopak nepomůžou mohutné developerské projekty na okraji, například tzv. kladenský mrakodrap, bytovka o čtyřiadvaceti patrech, která vyroste u výpadovky na Unhošť.

„Město by mělo využít své technické kompetence,“ míní exprimátor Jiránek. Šancí je podle něho zdejší Fakulta biomedicíny ČVUT zaměřená na výzkum zdravotnických technologií. Kladno může být také průkopníkem moderních energetických systémů. Už dnes o tom svědčí využívání odpadního tepla z elektrárny nebo zakládání občanských energetických společenství, která mají celým čtvrtím zajistit cenově dostupnou elektřinu a teplo, pokud možno z obnovitelných zdrojů.

Na rohu Fügnerovy a Úzké ulice je živo.

Z okna jednoho z přízemních domků se ozývá východní disko, přede dveřmi stojí snědý chlapík a pozoruje vetřelce bez pozdravu, zato s podezřením. Domy mají omlácené zdi, v jednom z nich se zmohli na nová plastová okna, která jen utěsnili montážní pěnou a s omítkou se už neobtěžovali.

Další dům ve svahu k huti Koněv má zbrusu novou střechu, avšak zeď oddělující ho od ulice zdobí kotouče žiletkového drátu. U sousedů naopak střechu rozebírají a trámy házejí do připraveného valníku. Dveře kancelářského patrového domu chrání před okolím složitá mřížová konstrukce zasahující metr do chodníku. Ani mříže však nezabránily tomu, aby někdo odnesl polovinu šedých obkladů z domovního soklu.

Kdo byl na stejném místě ve starých Kročehlavech před třiceti lety, musí mít pocit, že se vrátil do minulosti. Jen se dnes takovým místům říká vyloučená lokalita.

„Nic se tu nezměnilo, vyrůstá tu už třetí generace,“ potvrzuje Jana Odvárková z nevládní organizace Člověk v tísni, která tu mimo jiné provozuje nízkoprahový klub pro děti. „Máme pořád plno, v Kladně by se uživilo pět takových zařízení,“ vysvětluje sociální pracovnice.

Vypořádat se s chudou částí populace, zčásti tvořené romskou komunitou, je úkolem měst, která dříve využívala nekvalifikované pracovníky na těžkou práci. Po zrušení velkých zaměstnavatelů žijí tito lidé v dluzích, pracují načerno a hledají laciné bydlení v ghettech, kterými mohou být ubytovny anebo zanedbané čtvrti typu starých Kročehlav. Dvě školy v nejbližším okolí už zalidnily děti z vyloučených lokalit a spolu s tím roste nespokojenost většinové populace nejen ve starých Kročehlavech, ale i na přilehlém sídlišti, kde žije 30 tisíc obyvatel.

Panelové sídliště Kročehlavy má na celém Kladně pověst slušného bydlení, terasovitě ustupující paneláky z bývalého náměstí Lidových milicí se dostaly do učebnic. Přesto v loňských parlamentních volbách vyhrály právě na sídlišti – na rozdíl od starých Kročehlav i zbytku Kladna – strany nespokojenců, tedy hnutí ANO a SPD. Důvodem může být, že vyloučené rodiny tolik neruší v zástavbě dělnických domků, kde se každý může uzavřít do svého soukromí. Komunitní styl soužití v osmi až dvanáctipatrových věžácích však rozvrátí jedna rodina, která se nesžije s ostatními, případně každovečerní povyk v parku mezi bytovkami.

Bez účinné strategie, jak pomoci chudým, se podle Jany Odvárkové budou ghetta rozšiřovat, případně se radnici podaří jejich obyvatele vysídlit do severních Čech. Z chudinských čtvrtí pak po asanaci vzniknou další noclehárny pro Pražany. Poptávka po bytech na Kladně dosud roste.