Měla to být ukázka, jak spojovat v Česku levici. Místo toho přišlo fiasko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Byl to dlouhou dobu sněný sen, že společné kandidátky se Zelenými mohou dopomoci sociálním demokratům, ale i Zeleným k návratu do sněmovních lavic. Teď tento sen dostal ránu, která může veškeré další pokusy zhatit.

Pouhá dvě procenta hlasů pro projekt Solidarita (koalice ČSSD, Zelených, Budoucnosti a Idealistů) znamenala volební fiasko.

Zklamání je to tak veliké, že místopředseda ČSSD Tomáš Petříček, který patří k architektům této spolupráce, je ochotný skončit. „Jsem připraven nabídnout svou funkci místopředsedy,“ řekl Seznam Zprávám. A od Zelených zaznívá, že je třeba pořádně zanalyzovat, co se to v Praze vlastně stalo.

Jako klíčový důvod špičky ČSSD a Zelených označují fakt, že společný projekt vznikl teprve v květnu před volbami. Nejistotu ale zasazují do další spolupráce.

Volební výsledky totiž ukazují, že jejich společná kandidátka pod názvem Solidarita propadla na pražských periferiích, kde jí dalo hlas jen kolem jednoho procenta voličů. Na konečná dvě procenta je vytáhly až centrální volební obvody, kde tradičně volí Zelené. Nabízí se tak otázka, zda spolupráce voliče jedné či druhé strany neodpuzuje.

„Cílová skupina, na kterou cílil náš projekt, je v Praze saturovaná Piráty a Prahou Sobě. Ukázalo se, že tato voličská základna je nyní spokojená a progresivní levice ji neoslovuje, ale otázka je, jak je to ve zbytku republiky,“ míní spolupředsedkyně Zelených Magdalena Davis s tím, že propadu na pražských periferiích si rovněž všimla.

K propadu navíc došlo i přesto, že Solidarita na sídliště myslela a směřovala tím svou pozornost. „Nezapomněli jsme na ně, spíš je to důkaz, že klasický elektorát ČSSD utekl k Babišovi, SPD nebo třeba i k Motoristům sobě,“ míní lídr Zelených na společné kandidátce Matěj Žaloudek.

Pro porovnání – před rokem ve sněmovních volbách si samotná ČSSD vedla odlišně. Tehdejší lídryni Janě Maláčové se podařilo na pražských sídlištích hlasy sbírat a získávala tam podporu kolem 5 procent, naopak ji nevolili lidé v centru hlavního města. Celkově získala pod značkou ČSSD 4 procenta hlasů, ale kvůli fatálním problémům na celostátní úrovni ČSSD vypadla ze Sněmovny.

Nyní Zelení chtějí po dohodě s pražskými politiky ČSSD další spolupráci projednávat. A pokud bude zájem, zkusit ještě jeden pokus – společnou kandidátku pro eurovolby, aby si na celostátním vzorku otestovali, jak spolupráci vnímají voliči napříč regiony. V eurovolbách je totiž republika pouze jedním volebním obvodem. A má ještě jedno specifikum – ve spojení s nízkou účastí mají šanci na zvolení kandidáti stran, které Evropská unie zajímá.

„Pokud by se ukázalo, že ani zde to nemá potenciál, tak je třeba spolupráci zhodnotit jako neúspěšný projekt,“ dodala šéfka Zelených Davis.

Projekt spojování levice na komunální úrovni se testoval již při krajských volbách v roce 2020 a pilotní projekty v Královéhradeckém a Zlínském kraji byly úspěšné. O to více pražský výsledek šokoval.

Ve spojování stran na levici chce ale předseda ČSSD Michal Šmarda pokračovat. Podle něj svůj díl viny na neúspěchu v hlavním městě má i to, že ČSSD nemluvila v Praze jednotně. ČSSD v Praze totiž kandidovala na magistrát společně se Zelenými, Idealisty a Budoucností, na takzvané „malé radnice“ pak porůznu – se Zelenými, lidovci, ANO, regionálními hnutími i s centrálou zavrženými komunisty.

„Kdybych měl volit v místní části ČSSD v koalici s ANO a na velkou Prahu v koalici se Zelenými, tak bych byl také zmaten,“ míní Šmarda.

Potíž je, že Solidarita neuspěla ani v místech, kde voliči zmatení být nemohli. Například na Praze 2, kde kandidovali Zelení společně s ČSSD, získala Solidarita 2,6 procenta ve volbách na magistrát a personálně propojený sesterský projekt Dvojka solidární a zelená získal 4,7 procenta.

Naopak v místech, kde socialisté dali v Praze pragmaticky přednost „výtlaku“ hnutí ANO a nechali se napsat na „aňácké“ kandidátky nebo se nechali jakkoliv podpořit, tak uspěli. Svého zastupitele tak mají sociální demokraté na Praze 9 nebo v sousedních Letňanech.

Spolupráce s hnutím ANO pak poslala do druhého kola hned dva kandidáty do Senátu, kteří jsou primárně spojení s ČSSD a ANO je jejich až druhá strana. Jsou jimi obhajující senátor Jaromír Strnad ve volebním obvodě Kutná Hora a lékař Zdeněk Matušek v obvodě Frýdek-Místek. Strnad je přímo člen sociální demokracie, Matušek pak za ČSSD kandidoval již v krajských volbách.

Přesto podle Michala Šmardy, ale i podle Tomáše Petříčka záchrana ČSSD přes užší spolupráci s ANO nevede. A to přesto, že analytici opakovaně říkají, že právě tam přešli jejich původní voliči.

„ČSSD představuje svébytný proud, který teď kvůli vlastním chybám má problémy. To ale nevyřešíte tím, že budete své voliče následovat někam za jinými ideami, ale tím, že se je budete snažit přesvědčit o tom, aby se k vašim ideám vrátili,“ říká k tomu.

Senátní volby, kde právě podpora hnutí ANO pomáhá sociálnědemokratickým kandidátům uspět, jsou podle Šmardy jiná disciplína. „Když měl náš kandidát protikandidáta z hnutí ANO, tak měl velmi těžkou pozici a já jsem si vážil toho, že v těchto dvou obvodech se ANO rozhodlo naše kandidáty podpořit,“ vysvětluje svůj postoj.

ČSSD zvolila v komunálních volbách hned tři strategie – v Praze spojení se Zelenými a menšími levicovými subjekty, v mnohých městech kandidovala pod regionálními názvy a ve svých baštách se silnými osobnostmi pod svou značkou.

Většině místopředsedů se podařilo svá města obhájit a zvítězit, sociálním demokratům v Brně se podařilo například udržet i volební zisk z roku 2018, tedy lehce nad šest procent, i když vzhledem k aktuálnímu přepočtu mají dnes jen tři zastupitele.

Že skrytí značky není samospásné, pak ukázal příběh místopředsedkyně ČSSD Daniely Ostré v Olomouci. Místí socialisté kvůli pokaženému renomé z dob primátorování a později ministrování Antonína Staňka zde svou značku skryli a kandidovali pod názvem Olomoučané. Nový projekt, který nebyl ve městě zaběhnutý, volilo 3,9 procenta voličů.