Článek
Měl jsem pár dní před letošními komunálními volbami možnost moderovat předvolební debatu v jedné malé pražské městské části. Velice sympatická akce. V jídelně zdejší základní školy se sešli zástupci pěti kandidujících subjektů, aby před nějakými dvaceti třiceti přítomnými voliči (a dalšími sledujícími internetový přenos) probrali témata, jež považovali za důležitá pro další vedení města.
Diskuze trvala dvě a půl hodiny a za celou dobu v ní nepadla ani zmínka o řešení cen energií, o přístupu k Ukrajině, ba ani o vládě Petra Fialy nebo o Andreji Babišovi. Nejenže o těchto věcech nemluvili sami kandidáti do zastupitelstva, když rozebírali své plány, ale nešla o nich řeč ani ve chvíli, kdy padaly dotazy od přítomného publika. Zato se dopodrobna mluvilo o dostavbě mateřské školy, o řešení kritického místa na průjezdu zdejší dopravní tepnou, o záměrech developerů na zdejších loukách, o revitalizaci přilehlého parku, o vytvoření chybějící „návsi“ či centra.
Výsledky voleb na Seznam Zprávách
Jinými slovy, tady se žádné „referendum o vládě“, o němž usilovně blouznili lídři opozice Andrej Babiš a Tomio Okamura, rozhodně nekonalo. Ostatně ani nemohlo, protože z pěti kandidátních listin byla jenom jedna přikrytá značkou koalice Spolu (nakonec skončila třetí), zbytek byla místní hnutí bez zřetelných vazeb na celostátní politiku.
A celkové výsledky letošních komunálních voleb ukázaly, že tahle banální historka z pražské periferie nebyla ojedinělou anekdotou. Češi prostě hlasovali v komunálních volbách, nikoli v referendu o vládě.
Kromě toho, že tato strategie „přejmenování“ voleb opozičním lídrům nevyšla, jsou ale výsledky voleb plné úspěchů. Nestává se často, že by upřímně slavit mohli skutečně téměř všichni.
Andrej Babiš a Tomio Okamura sice nedokázali nalhat dostatečnému počtu lidí, že hlasují v referendu, nicméně zaznamenali nezpochybnitelné volební úspěchy. Zastupitelů v dresech SPD bude na českých radnicích sedět dvakrát více než v uplynulém období (kolem 330). ANO sice v celkovém součtu zřejmě o pár set zastupitelů přijde (minule jich mělo 1676, nyní asi 1450), ale posílilo v mnoha větších městech a polepšilo si v Praze. Navíc má po prvním kole senátních voleb jednoho člena horní komory jistého a dalších 18 „v naději“, což je pro hnutí Andreje Babiše nevídaný výsledek.
Také vládní koalice se může vcelku právem tvářit spokojeně. Volby sice v žádném případě nevyhrála, ale porážka má s ohledem na krizi, v níž se země nachází, velmi snesitelné rozměry. Ztráty v celkových počtech zastupitelů jsou citelné a některé momenty jsou zvlášť bolavé - jako pro lidovce prohra Šárky Jelínkové v prvním senátním kole nebo pro Piráty ztráta Mariánských Lázní. Ale „vládní“ výhry v Praze, Brně, Plzni nebo Českých Budějovicích lze prodávat jako úspěch.
Jakkoli analytici vládních stran jistě zasednou a budou hledat příčiny a důsledky nevalného celkového výsledku, premiér Petr Fiala může při svém vládnutí výsledek komunálních voleb spokojeně ignorovat. Není rozhodně tak tragický, aby to uvnitř pětikoalice vyvolalo vážnější pnutí a nervozitu, nebo dokonce pochybnosti o legitimitě kabinetu. Výjimkou by mohla být koaliční jednání v Praze. Ta budou kvůli silným negativním emocím mezi různými místními představiteli vládních stran zřejmě dost složitá. A Praha má sílu přenášet své vnitřní politické problémy na celostátní úroveň.
Pokud vládní kandidáti neutrpí strašlivý debakl ve druhém kole senátních voleb, což není moc pravděpodobné, bude si Petr Fiala moci vydechnout s tím, že celkem bez úhony ustál volební klání v mimořádně komplikované situaci.
V neposlední řadě je vítězem voleb i celé Česko. Extrémní a populistické síly sice zaznamenaly úspěch, ale mnohem menší, než vzhledem ke kombinaci různých krizí mohly. Zastupitelské mandáty, které vládní strany poztrácely, se z větší části rozdělily mezi místní nezávislá sdružení, nikoli mezi republikové antisystémové a radikální subjekty.
Celkové vyznění voleb v zásadě nepřekročilo tradiční voličské vyvažování, kvůli kterému ve volbách „druhého řádu“ bývají více nebo méně bity strany, které zrovna třímají centrální moc. Nedojde tedy k nenadálému zásadnímu politickému otřesu, který Česko v danou chvíli potřebuje ze všeho nejméně. Výsledek voleb nevyvolá pnutí, jež by mohlo způsobit pád vlády, pro kterou, ať si o jejím působení myslíme cokoli, neexistuje v daném rozložení sil životaschopná alternativa. Šanci na posílení pozice tedy volby neposkytnou ani prezidentu Miloši Zemanovi. Ten se přitom v posledních týdnech snažil, seč mohl, dokonce radil premiérovi, které ministry má vyměnit - jako v rozhovoru pro MF Dnes. Ovšem hlas z Pražského hradu už v centrální politice nezajímá vůbec nikoho, snad s výjimkou Pavla Blažka.
Sečteno a podtrženo, ve volbách si přišel na své skoro každý. Češi, jak ukazuje nejen příběh debaty z úvodu, ale i volební výsledek, přesně věděli, o čem a o kom hlasují.
