Vyměněný starosta řešil 15 let starý spor. Dvě stavby půjdou k zemi

Předvolební experiment Seznam Zpráv pokračuje třetí dvojicí měst a starostů.

Jedním z prvních úkolů, které dostal kolínský starosta Michael Kašpar při své výměně ve Varnsdorfu, bylo vypořádat se s problémem starým zhruba patnáct let.

Jsme ve městě na severu Čech, které si mnozí dodnes spojují s bouřlivými devadesátými lety a které se dodnes potýká s odlivem obyvatel a horší dostupností zdravotnických služeb. Jak si tu povede starosta historického a průmyslového města ve středu republiky?

Když jsme se všichni ráno potkali u varnsdorfského rekreačního areálu - koupaliště Mašíňák - vypadalo to na celkem poklidný den. Nikde nikdo, jen starosta z Kolína, místní varnsdorfský starosta Jan Šimek, filmový štáb a já.

„Pozval jsem vás právě na tohle místo, protože jsem tady jako dítě trávil v létě celé dny,“ najel hostující starosta Šimek na „odpočinkovou vlnu“.

Areál Mašíňáku je brzy dopoledne liduprázdný – a smyslem Výměny je poznat reálné problémy jiného města. Přejíždíme tedy na obecní úřad – už bez ten den dovolenkujícího starosty Šimka – a s Michaelem Kašparem nacházíme na stole ve starostově kanceláři vzkaz s úkoly.

„Máme tu dlouholetý problém v samotném centru města,“ čte starosta Kašpar z dopisu. „Na pozemku po bývalé městské tržnici na Národní ulici měl místní podnikatel na základě smlouvy s městem vybudovat objekt s občanskou vybaveností. Stavbu sice zahájil, ale nikdy nedokončil, takže řadu let už je v centru torzo rozestavěného objektu. Po neúspěšných jednáních město přistoupilo k soudnímu řešení a po letech sporů jsme dosáhli pravomocného rozhodnutí soudu o odstranění stavby a vyklizení pozemku.“

Starosta Kašpar má zjistit okolnosti, proč se spor tak dlouho vlekl – a jak by teď navrhl místo s nedokončenou stavbou využít.

Jedeme na místo – a tam se od tajemníka úřadu Radka Kříže dozvídáme, že za problémem stojí místní podnikatel vietnamské národnosti, příjmením Wu. „Ve Varnsdorfu mu ale všichni říkají jednoduše, pan Karel,“ říká Kříž.

Jako „Karel“ se představí i nám, když se nám ho podaří zastihnout po telefonu.

Jeho jméno se totiž objeví ještě u druhé nemovitosti. Nedaleko stojí obytný dům, který podle informací města vznikl bez potřebného povolení a navíc částečně zasahuje na městský pozemek. Když se na něj pana Karla ptám, tvrdí, že s ním nemá nic společného.

„Není můj dům,“ říká.

Vzápětí se dozvídáme, že patří jeho přítelkyni.

„To by mu mohlo vadit, že se to bude bourat,“ říkám tajemníkovi Křížovi.

Pan Karel ale během hovoru tvrdí, že problém je na straně města. Že s ním vedení města nekomunikuje a „tlačí ho ke zdi“. Kašpar se ho nakonec zeptá na jednoduchou věc: Když mu starosta Šimek zavolá, přijde si s ním sednout k jednomu stolu?

„Já nemám s tím problém,“ odpovídá pan Karel. Klidně prý už příští týden.

„Tak vidíte, jak je to jednoduché, stačí zavolat panu Karlovi,“ glosuji výsledek telefonátu.

Jenže jednoduché to nebylo.

Když kolínský starosta Kašpar na konci dne vrací varnsdorfskému kolegovi Šimkovi pomyslné klíče od radnice, předává mu i Karlův příslib schůzky. Starosta Šimek „panu Karlovi“ následně nechá vzkaz.

Pan Karel se už neozve. A to ani v dalších týdnech.

Do skončení prací na našem filmu se se starostou nesešel. A starosta Šimek mi měsíc po natáčení posílá SMS vzkaz: „U rozestavěné budovy na místě bývalé tržnice jsem podepsal dokument o provedení demolice stavby. O demolici se jedná i v případě rodinného domu.“

Počátek případu se stavbami, které se týkají pana Wu alias „Karla“, zasahuje do období dřívějších starostů Varnsdorfu, kdy město podle současného vedení města uzavřelo nevýhodnou smlouvu a pan Wu se i bez splnění domluvených podmínek – dokončení stavby nového objektu - snadno dostal k vlastnictví pozemku po bývalé tržnici. Starosta Šimek pak problém zdědil a dotáhl do fáze soudního sporu, který město vyhrálo.

Varnsdorf řeší ještě něco, co není vidět v žádném rozpočtu: svou pověst.

Jan Šimek mi před natáčením napsal, že město si kvůli „divoké minulosti z devadesátých let“ dodnes nese pověst problematického místa, přestože podle něj je skutečnost už dávno jiná. Připomíná nízkou kriminalitu, sportovní a kulturní vyžití nebo mimořádnou přírodu v okolí.

Jak složitý tenhle obraz je, ukázal krátce před naší Výměnou starostů v rozsáhlé reportáži můj kolega Jan Novák. Mluvil s místními o zániku továren a obchodů, odchodu mladých lidí, drogách i pocitu, že město ztratilo někdejší energii.

Starosta Šimek v reportáži mého kolegy nabídl optimističtější pohled. A během našeho natáčení to jeden ze zastupitelů města pojmenoval možná nejpřesněji. Nejhorší podle něj byla „ta beznaděj“. Pocit, že už všechno bude špatně a nejlepší je odstěhovat se.

„A zlomilo se to,“ říká dnes. I proto jsme s Michaelem Kašparem zamířili také na místa, která připomínají, že všechny problémy rozhodně nezmizely.

S Karolínou Meždějovou, terénní pracovnicí neziskové organizace White Light, jsme prošli jedno z míst využívaných drogově závislými. Jen za minulý rok její organizace ve Varnsdorfu vyměnila kolem osmnácti tisíc injekčních stříkaček.

A otevřeli jsme další otázku, na kterou nemá jednoduchou odpověď ani starosta: nakolik vůči závislým sázet na represi a nakolik na prevenci a sociální služby.

Co kolínský starosta Michael Kašpar zažil během jediného dne ve Varnsdorfu? Proč město stále bojuje se svou pověstí? Co zjistil o zdejší drogové scéně? A jak probíhal telefonát s „panem Karlem“? I to uvidíte v další epizodě Výměny starostů.