Jak ČSSD vyrazila hledat nový začátek. V Paroubkově ojetém superbu

Je 4:55 hodin ráno a na mobilu mi přistane zpráva od šéfa Lidového domu: „Vstáváme!“ V tu samou chvíli na sociálních sítích vyskočí fotka rozesmátého Michala Šmardy před odjezdovými tabulemi na pražském Hlavním nádraží. V 5:12 již spolu vyjíždíme vlakem směr Brno.

Cestou na jižní Moravu Šmarda oficiálně startuje své turné Nový začátek, které má připravit stranu na letošní komunální a senátní volby a vyburcovat z volebních porážek frustrované straníky. Já s ním jedu proto, že o sociální demokracii píšu od roku 2009 a zajímá mne, v jakém stavu se kdysi mocná strana po opakovaných pádech nachází.

Jako první zastávku Šmarda volí Jihomoravský kraj – tradiční sociálnědemokratickou baštu. Proč tak časně? „Den je tak delší,“ vysvětluje Šmarda.

Už cesta do Brna je symbolická a vypovídá o tom, v jaké situaci se strana po vypadnutí ze Sněmovny ocitla. Jedeme sami, žádný doprovod, šály ve stranických barvách nebo pompézní kotiliony na klopě. Důvod, proč jedeme vlakem a ne vozem, měla být snídaně v restauračním voze, ten ale kvůli poruše nepřipojili.

„Vnitřní demokratizace naší strany došla až tak daleko, že když jsem šéfovi Mladých sociálních demokratů (mládežnická organizace ČSSD, pozn. red.) v Brně volal, co má pro mne připraveno a s čím mu můžu pomoci, řekl mi, zda bych mu v Praze mohl vyzvednout hodinky z opravny,“ dává k dobru. Hodinky skutečně nakonec veze.

U hlavního nádraží čeká nepočetný zbytek týmu – ústřední tajemník a pro potřeby turné i řidič Martin Kabát, foto a video zajišťuje Šmardův kamarád z dětství. Pojede se Superbem, na kterém je znát, že již má něco najeto. Později se ukazuje, že je to auto exšéfa ČSSD Jiřího Paroubka z roku 2009. Turné má sice název Nový začátek, zatím to ale vypadá spíš na výpravu do muzea.

Staré časy o sobě dají vědět ještě několikrát. Například když v jedné z kanceláří narazím na staré volební materiály Michala Haška, které nikdo nevyhodil i přesto, že sám Hašek mezitím pozastavil členství ve straně. Na nástěnce v místní stranické centrále osamoceně visí osvědčení o adopci skupiny surikat z brněnské zoo, kterým si kdosi chtěl koupit přízeň voličů v roce 2014.

Dnes straně volební průzkumy dávají 2,5 až 5 procent, podle toho, zda průzkum počítá se současnými vládními koalicemi, nebo zda se výzkumníci ptají na oblíbenost po jednotlivých stranách. Aktuální dluh ČSSD je pak 207 milionů korun a její vedení řeší, jakou budovu bude muset obětovat, aby zachránilo celek.

Zpět do přítomnosti – první zastávka je v Kunštátě, kam se jedeme setkat se zdejším starostou Zdeňkem Wetterem. V městečku s necelými třemi tisíci obyvateli vyhrává volby i v době bídných volebních výsledků s 52 procenty. Sociální demokraté si jej i proto vybrali jako kandidáta do Senátu ve zdejším volebním obvodě Blansko. Před šesti lety zde přišlo k volebním urnám zhruba 41 tisíc lidí, k úspěchu ve druhém kole stačilo deset tisíc hlasů.

Rychle vyjde najevo, že Zdeněk Wetter měl ve straně do senátních voleb protikandidáta – Michala Haška. Jenže místní ho tu nechtěli a postavili se proti. Šmarda považuje populárního starostu za jedno ze svých letošních želízek v ohni. Důvod? Vodovody a kanalizace. Město se léta soudilo s vodárenskou společností o možnost spravovat trubky samo a vyhrálo. Teď má větší šanci rozhodovat třeba o cenách vodného a stočného. „Unikátní příběh,“ pochvaluje si Šmarda s tím, že by ho mohly využít i jiné obce.

V místní hospodě se nad řízky a svíčkovou sejde šest mužů mezi čtyřiceti až šedesáti lety. Některá místa zůstanou prázdná, víc sociálních demokratů nedorazí. Kde máte ženy, ptám se? „Ty jsou v práci,“ praví bezelstně šéf zdejší okresní stranické buňky Vít Rajtšlégr.

A co tady tedy dělají muži? „Také jsme v práci,“ dostanu odpověď. A následuje tradiční přednáška o tom, že ženy do politiky nechtějí. „Ne každá je jako ta pirátka na kraji, co tam jezdí s kočárkem,“ dodává Rajtšlégr. Na mysli má radní Janu Leitnerovou, která má dvě malé děti a do práce na kraji se vrátila brzy po porodu.

Při přesunu do nedalekých Boskovic už se Šmarda raději ptá, jestli „tam budou baby“. „Mám i tři nestraničky, celkově osm žen,“ reportuje podobu místní kandidátky místostarosta Petr Malach. První žena je ale až devátá, tedy na nevolitelném místně.

Místní socialisté původně pro letošní volby uvažovali o kandidátce bez značky ČSSD. „Pak se to ale zlomilo. Lidé na ulici mi říkají zdar socane, mají mne s tou stranou spojeného,“ vysvětluje svůj obrat Malach, někdejší asistent dalšího exšéfa strany, Bohuslava Sobotky.

Kolem terásky, na které sedíme, proudí lidé, občas někdo svého místostarostu pozdraví. Že s ním sedí jeho stranický šéf, se ale nikdo nedozví. „Myslel jsem, že tam bude více lidí,“ přiznává při přesunu zpět do Brna i sám Šmarda. S voliči jsme se zatím tváří v tvář nesetkali. A vlastně ani později.

Zpátky do Brna se vracíme na „velké finále“. Sociální demokraté ve městě vládnou spolu s ODS, lidovci a Piráty, jsou ale nejmenší koaliční partner, mají jen pět zastupitelů. Brněnským lídrem je pro letošek náměstek primátorky pro bydlení Jiří Oliva.

Do sociální demokracie vstoupil jako dvacetiletý již v roce 1997, spolu se svým spolužákem z brněnských práv, pozdějším vlivným šéfem sociálnědemokratických poslanců Jeronýmem Tejcem. „Byli jsme tam jak dva exoti,“ vzpomíná na atmosféru na fakultě na konci 90. let, kdy mezi mladými právníky frčela hlavně ODS nebo Unie svobody.

Co se týče politiky, dosud stál spíše v závětří. „Teď nebylo kam uhnout, když je na tom strana tak, jak je. Je to výzva,“ vysvětluje, proč po letech vystoupil z „druhé řady“. Jeho esem do voleb je chlouba místní ČSSD – nový bytový dům s více jak stovkou bytů pro seniory a startovacími byty.

V červnu by podle něj měla vzniknout s pomocí magistrátu první družstva a nabídnout lidem splnění snu o „vlastním“ bytě. Tváří projektu má být právě Oliva. „Když by ani tohle netáhlo, tak je to opravdu konec. Pak už nám nepomůže vůbec nic,“ bavíme se nad jeho šancemi v podzimních volbách uspět. Již nyní jej prý lidé na ulici poznávají a na byty se vyptávají. „Ale zas tak známý jako Roman Onderka, který byl primátor 8 let, nejsem,“ dodává.

Na večerní setkání s šéfem ČSSD v brněnském pivovaru Harry dorazí jak mladí socialisté včetně čerstvé místopředsedkyně strany Daniely Ostré z Olomouce, tak zasloužilí straníci. Nejde o žádnou putyku se zelenými ubrusy, ale o moderní pivnici. Jako by se strana snažila vymanit ze škatulky „zaprášené“ strany.

Potkávám zde šéfa jihomoravské stranické buňky Břetislava Štefana. Když se podivím, proč nejezdil s předsedou celý den a neburcoval straníky i voliče, dostávám odpověď, kterou si podle mne může dovolit jen někdo, kdo má volby jasně vyhrané: „On tu byl už před čtrnácti dny. A měl jsem tři hodiny jednání se svým tajemníkem.“

V pokračujícím rozhovoru se mi snaží vysvětlit svou strategii, že když uspěje v 30tisícové Líšni, kde je opakovaně zvolen starostou, přežije i ČSSD. „Je to kotva, která nás musí udržet. Musíme se v komunálu víc zapřít,“ říká mi. Jak se to vylučuje s tím, že by část dne věnoval oprašování poškozené značky i mimo Líšeň, mi Štefan nevysvětlil. Mám se prý přijet podívat a pochopím.

U nedalekého stolu popíjí parta mladých mužů s dívkou. Když se představím jako novinářka, jeden na adresu sociálních demokratů hlásí: „My tady s nimi nejsme.“ Voliče tu ČSSD zřejmě nenachytá – za Šmardou jít nehodlají, o politice se bavit nechtějí.

„Je to trochu jako autobus důchodců,“ dodává jeden z mladíků. O svých favoritech pro letošní volby prý ještě nepřemýšleli. Jeden si nakonec vzpomene na vycházející hvězdu konkurenčních lidovců: „Hejtman Grolich. Nikdy jsem nevolil lidovce, ale ten se mi líbí.“