„Bydlím tam, jen jsem tam ještě nespal.“ Pátrali jsme po černých duších

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Hej, hej, hej, co máte za problém? Kdo vás posílá? Vypadněte odsud,“ křičí na parkovišti u tělocvičny bojových sportů v Teplicích menší holohlavý muž, když si všimne novináře. „Běž pryč. Táhni,“ přidávají se další.

Ten nejagresivnější je jednapadesátiletý Martin Polášek. Do počátku září měl trvalé bydliště na obecním úřadě v Proboštově u Teplic, těsně před volbami se nahlásil do rekreační chaty na Moldavě, kterou vlastní jeho přátelé, bývalí partneři Iveta Boudišová a exstarosta Moldavy Jaroslav Pok – dva ze tří nově zvolených zastupitelů za SPD v Moldavě.

Jaroslav Pok finančně i materiálně podporuje Poláškův Velozo Team bojového umění, chodí si s nimi zacvičit a doprovází je na soustředění a turnaje.

Iveta Boudišová se dle soudních dokumentů zaručila přispívat Poláškovi na splátky – je v insolvenci s dluhem bezmála 4,5 milionu korun.

„Já vám říkám běžte pryč, pane,“ opakuje Polášek. Po otázce na jeho nové trvalé bydliště atmosféra ještě zhoustne. „Co je vám do Moldavy? Od koho jste dostal zakázku?“ ptá se podrážděně. Nakonec sice připouští, že tam volil SPD, ale odmítá, že se přestěhoval účelově, aby pomohl svým známým na kandidátce SPD.

„Nezáleží, jestli tam bydlím, nebo nebydlím. My to tam s Pokem plánujeme do budoucna. Budu tam bydlet, chci tam bydlet. Už jsem to vysvětloval na policii. Vy hledáte jen problémy. Táhněte odsud,“ opakuje nekompromisně. Do tělocvičny mě nepustí.

S tělocvičnou Arena 68, respektive Poláškovým týmem Velozo jsou přitom spjati další „noví občánci“ Moldavy, kteří se tam před volbami přestěhovali. Například Jan Ištvánek, jenž v klubu trénuje, nebo Zdeněk Manzuranov a Marek Hulínský, kteří za klub soutěží.

Třiadvacetiletého bojovníka MMA Zdeňka Manzuranova nedaleko tělocvičny potkávám. Na dotazy ohledně nového trvalého bydliště už je připravený. „Viděl jsem inzerát na internetu, kde bylo ubytování a práce na Moldavě, tak jsem to vzal. Jedná se o práci na údržbě hotelu, proto jsem si tam udělal trvalé bydliště,“ popsal Seznam Zprávám. A žije tam? Pracuje už? Na to už odpovědět nechtěl. „Mně se nelíbí, kam těmi otázkami směřujete. Jděte do háje,“ odsekl na položené otázky a odešel.

Ani jeho spolubojovník Marek Hulínský nebyl o moc sdílnější. „Já nemám čas. Na Moldavě je mi dobře,“ řekl pouze. V obci si nahlásili trvalé bydliště také jeho rodinní příslušníci.

Další nové obyvatele Moldavy se mi podaří dostihnout v lázeňské čtvrti Teplic. Na zvonku u dveří dvoupatrového rodinného domku stojí: Hulínský. Ze dveří vychází postarší muž. „Ano, jsem Karel Hulínský a žiju tady se ženou, co potřebujete?“ ptá se senior na úvod.

Když zjistí, že hovoří s novinářem, opraví se. „Vlastně jsem se přestěhoval na Moldavu. S manželkou jsme se pohádali, šli jsme od sebe, takže jsem chvíli tam, chvíli tady,“ vysvětluje šeptem. A vzápětí si protiřečí. „Nevím, jaký tam mám byt nebo pokoj, ještě jsem v tom baráku nebyl a nespal,“ krčí rameny. „Přijďte někdy na pivo nebo na kafe, ale o tomto se už bavit nechci,“ otáčí se a mizí v domku.

Deset minut chůzí pěšky v nízkém paneláčku žije jeho dcera Petra Hulínská. „Tady je dům, kde jsou momentálně dva covidem nakažení lidé,“ ozve se z domovního interkomu. „Táta už mi volal. Marek bydlí na Moldavě a já taky, akorát já jsem teď tady s jeho těhotnou snoubenkou, která je taky nakažená,“ líčí Petra Hulínská. „Nikomu do toho nic není, co se děje a jak se děje. Prostě to je, jak to je, a hotovo. Nechci být hnusná, ale nechte nás být.“ V domovním interkomu nastane ticho.

„Vydržíte? Já tady mám kominíky,“ omlouvá se Radek Jakubka před činžákem v teplické části Šanov, v němž probíhá rekonstrukce. Podnikatel středního věku pak instruuje dělníky, co mají v jeho části baráku vyvložkovat. V prvním patře bydlí, v přízemí se ženou provozují rodinnou restauraci. Proč si změnil počátkem září trvalé bydliště na Moldavu, když se zjevně stěhovat nehodlá?

„Co na to říct. Já tam chci koupit 120 tisíc metrů čtverečních půdy, takže asi důvod mám,“ odpovídá neochotně. Vedle kamaráda Jaroslava Poka si prý chce postavit srub a „takové věci“. Zištnost jednání přiznává. „Mám zájem na dění v obci, protože tam toho chci koupit docela hodně, ale to je moje věc, vám do toho nic není.“ A odchází pryč.

Hnutí SPD v komunálních volbách v Moldavě vyhrálo. V devítičlenném zastupitelstvu má SPD tři mandáty.

S výsledkem se ale dvě volební strany Otevřeně k všem a Spolu Moldava – Nové Město nesmířily. Podaly návrh na rozhodnutí o neplatnosti voleb ke krajskému soudu v Ústí nad Labem. Mají za to, že 23 obyvatel, kteří se do obce přihlásili dva až tři týdny před volbami, zvýšili počet obyvatel o zhruba jednu šestinu, čímž podle nich hrubě ovlivnili výsledky voleb do zastupitelstva.

Seznam Zprávy zjistily, že třiadvacet lidí si na obecní úřad v Moldavě přišlo přihlásit trvalé bydliště po skupinkách. Ta poslední čítala osm lidí a dorazila čtyři dny před otevřením volebních místností.

Všichni se prokázali stejnou nájemní smlouvou na tři tisíce korun měsíčně s firmou Dessym patřící právě Ivetě Boudišové a exstarostovi Moldavy Jaroslavu Pokovi. Ostatně ani oni v Moldavě, v níž kandidovali, nežijí. Trvalou adresu mají v nefunkčním hotelu Santén na okraji obce, ale reálně bydlí v Teplicích.

Iveta Boudišová i Jaroslav Pok souvislost mezi jejich novými nájemníky a komunálními volbami už v den voleb odmítli.

„To je nesmysl. Některé ty lidi znám, některé ne,“ řekl Seznam Zprávám Jaroslav Pok. „Přihlásili se na inzerát kvůli levnému bydlení a práci ve vedlejším hotelu Ján. Ten budeme rekonstruovat. Někdo bude dělat zedníka, jiný pomáhat s elektrikou a holky budou třeba uklízet,“ předestřel své podnikatelské plány.

Jaroslav Pok tvrdil, že první patro bývalé rekreační chalupy je obyvatelné a zrekonstruované. Ukázat to ale odmítl. Ani nechtěl sdělit, kolik bytových jednotek se tam nalézá. Neméně sdílná byla i lídryně moldavské kandidátky SPD Iveta Boudišová, která nájemní smlouvy podepisovala.

„Podle mých informací se ti lidé budou v následujících dnech stěhovat, protože jim končí nájemní smlouvy jinde,“ napsala před měsícem v sms.

Seznam Zprávy informace Ivety Boudišové třikrát během měsíce ověřily.

V sobotu 24. září v osm hodin večer svítilo v bývalé podnikové chatě Báňské stavby v Novém Městě u Moldavy jedno okno z dvaceti. Parkoviště bylo prázdné. V pátek 7. října v devět hodin večer svítila v budově čtyři okna, na parkovišti stála dvě auta. Ve čtvrtek 12. října v sedm hodin večer se v chatě nesvítilo vůbec, před ní parkovalo jedno auto.

A jak se na místě reportér několikrát přesvědčil, přízemí chaty je staveniště. Neomítnuté stěny, zaprášená okna, zničená podlaha, na níž leží pytle s cementem, stavební materiál a nářadí. V rohu místnosti parkují jízdní kola, na parapetech usychají květiny. Vzadu je plachtou přikrytý nábytek. Všude nepořádek a špína.

O desítkách nových nájemníků ani památky. A reakce Ivety Boudišové?

„Jestli se tam večer svítí, nevím, zeptám se, proč nesvítí a proč tam neparkují auta. Jestli se vám to nezdá, tak je to váš osobní názor. Můžete tomu dát čas? Mně se zas nezdá, kdo si tohle objednal,“ napsala Seznam Zprávám v sms.