Článek
Kancléř je „trotl“, prezident „tyran“ a jedinou záchranou země AfD - strana, se kterou žádná jiná spolupracovat nechce. Třeba proto, že její ekonomický program by nemocnou německou ekonomiku poslal rovnou pod kytičky. Nebo proto, že bývalý předseda mluvil pyšně o „výkonech“ Hitlerových vojáků a jiný člen strany chválil „chytrou“ politiku Reinharda Heydricha v protektorátu Čechy a Morava.
Když Elon Musk v minulých dnech častoval Němce chválou AfD a hanou všech ostatních politiků, vyvolal velkou vlnu odporu - samozřejmě s výjimkou stoupenců AfD. Tato formace z něj naopak udělala největší předvolební tahák. Tedy kromě krátké epizody, kdy se její předsedkyně Alice Weidelová pochlubila tím, že vedle nejbohatšího muže světa podpořil AfD i nejchytřejší muž planety s IQ 276. Krátce na to své posty zase mazala, protože se ukázalo, že nejspíš sedla na lep podvodníkovi.
Předsedkyně AfD Alice Weidelová podporu Elona Muska nadšeně vítá.
Ostražitost těch Němců, kteří AfD nefandí, je na místě. Třeba proto, jaké lži postoval Musk o Velké Británii v době, kdy na tamních ulicích tekla krev. Nebo kvůli podezření, že ohýbal algoritmy v průběhu volební kampaně v USA. Nebo proto, že má mimořádný vliv na nastupujícího amerického prezidenta. Nebo prostě jenom kvůli údivu nad tím, čemu všemu dokáže uvěřit nebo co předkládá k uvěření.
Autor tohoto článku není po řadě osobních zkušeností žádný velký fanoušek německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera. Tvrdit o něm ale, že je to tyran, který zruší demokratické volby, je s prominutím pitomost.
Asi by nás ovšem nemělo překvapit, že se najde řada vlivných Němců, kteří se nad tyto námitky umějí povznést, když mají pocit, že se jim to vyplatí.
Kup Twitter, bude sranda
V čele německého fanklubu Elona Muska nestojí nikdy jiný než nejmocnější muž tamní mediální scény. Mathias Döpfner je šéf a spolumajitel Springer Verlag, který vydává mimo jiné Bild, tedy nejčtenější evropské noviny,
Döpfner je také muž, kterému tato výsostná pozice nestačí, a hýčká se plány na velkolepou expanzi, zejména do USA. Springer už pohltil portál Politico a rozhlíží se po dalších nákupech. A Elon Musk se Döpfnerovi už dlouho jeví jako možný spojenec. V roce 2020 ho velkolepě přivítal v Berlíně jako „největšího vizionáře planety“ a předal mu výroční cenu Axela Springera. A byl to Döpfner, kdo snaživě ponoukal amerického miliardáře ke koupi sítě Twitter. „Proč ho nekoupíš? My se ti o něj postaráme. Uděláme síť bez cenzury. Bude to sranda.“ Tak a podobně naléhal německý podnikatel na Elona Muska v desítkách zpráv, které unikly na veřejnost.
Pozoruhodné je, jak Američan odpovídal: Někdy jednoslabičně, někdy jedním slovem a často vůbec. Döpfner je možná velké zvíře v Německu, v Muskově světě ale působí jako snaživý šplhoun.
Elon Musk hostem německého mediálního magnáta Mathiase Döpfnera.
Do podobné role se dostal i šéf strany FDP Christian Lindner. „Pojďme se setkat, Elone,“ napsal Muskovi přímo do komentářů k jeho tweetu, ve kterém se vyjádřil svou bezmeznou podporu AfD.
Lindnerova snaživost zůstala zcela bez odpovědi a pár dní na to už zhrzený německý lídr hřímal o tom, že Musk představuje nebezpečí pro Německo.
„Musk nestojí o středové politiky. Jde mu o podporu extrému,“ říká asi nejvlivnější současný komentátor Německa Robin Alexander. A dodává: O jeho motivech můžeme jen spekulovat, ale jedna z možných teorií zní, že Muskovým cílem je oslabit EU, tedy jeho protivníka v řadě sporů o budoucí podobu sociálních sítí.
Mimochodem, Robin Alexander je zaměstnanec Mathiase Döpfnera. A právě v jeho nakladatelství vyšel Muskovi komentář na podporu AfD. Šéfka názorové rubriky poté dala výpověď a Alexander konstatoval, že takovou slátaninu by v každé redakci jejímu pachateli omlátili o hlavu.
Musk do každé německé rodiny
Řekněme si otevřeně: Alexander má pravdu. Muskův komentář patří na základní školu. V online rozhovoru se šéfkou AfD Alicí Weidelovou Musk moudře přikyvoval, když tvrdila, že Hitler byl komunista a pravý opak AfD. Nejenže je teze „Hitler byl komunista“ historiky mnohokrát vyvrácený nesmysl. Pozoruhodné je také, že Alici Weidelovou, údajný „opak Hitlera“, dva dny na to vítali fanoušci na stranickém sjezd skandováním „Alice für Deutschland“. Jedná se o slovní hříčku, obdobu „Alles für Deutschland“, v Německu zakázaného nacistického hesla, které zdobilo dýky vrahů z řad SA.
Ve zkratce, Musk o Německu nemá ani „ánung“ (v této souvislosti snad germanismus neurazí). Nebo to zdatně předstírá.
Přesto všechno můžeme s trochou odvahy říct: Jestli Němci nepotřebují Muska, pak potřebují zdravou dávku „muskismu“. Co se tím míní? Odvaha, podnikavost a schopnost destruktivní inovace. Změny, ve které část starého světa zanikne, aby mohla vzniknout nová realita.
Pokud to zní příliš teoreticky, uveďme praktický případ. V roce 2019 přišel do Německa bohatý podnikatel a oznámil záměr utratit miliardy dolarů, aby v přírodně nepříliš cenné lokalitě vznikla jedna z nejmodernějších továren na světě. Byl ale poněkud překvapen, když narazil na poměrně tuhý odpor. Místní demonstrovali - báli se, že přijdou o svůj klid. Továrna se stala terčem žhářského útoku. A její stavba vázla, neboť existovalo podezření, že se v lesíku, který bylo třeba vykácet, nachází kolonie spících netopýrů. Bylo třeba počkat, až se vyspí.
Večírek, který Elon Musk uspořádal na usmíření odpůrců své továrny v Německu.Video: Jan Marek, AP
Tím podnikatelem byl Elon Musk. V oné továrně nedaleko Berlína se vyrábí momentálně nejúspěšnější auto „Made in Germany“, Tesla model Y. Vůz, který zcela popírá zásady, ze kterých po desetiletí bohatly německé automobilky.
Německo se nejenže stalo zemí, kde na sebe vzájemně narážejí dobré úmysly a třeba výstavba větrné elektrárny se táhne po léta, neboť je obtížné se stejnou intenzitou chránit klima i divoké ptactvo. Je to také země, která hledá nový byznysmodel, zatímco se politici a velká část byznysu soustředí na záchranu toho starého.
Právě toho budeme nejspíš svědky za pár týdnů, až odezní velká hesla z volební kampaně a zavládne povolební realita.
A v neposlední řadě – pozitivní destrukce muskovského typu by velmi prospěla německé byrokracii, která dobře ví, že odstranění zbytečných předpisů a úřadů je třeba neuspěchat a nejlepší je za tímto účelem sestavit komisi.
Na závěr: Spáchali bychom nespravedlnost, kdybychom nedodali, ze většina z výše řečeného platí stejně dobře pro Německo, jako pro jistého jeho menšího souseda, kde se na Němce s takovou oblibou nadává.
