Článek
Velká očekávání vzbudily volby do berlínského Bundestagu zvlášť při pohledu z ciziny. Záhy po volebním vítězství Donalda Trumpa bylo jasné, že si Evropa kromě svých starých bolestí, tedy ekonomických potíží, nekontrolované migrace a války na Ukrajině nebude vědět rady ani s tím, jak reagovat na nápady nevypočitatelného amerického prezidenta.
Poslední nadějí na nápravu poměrů se proto staly volby, které měly do čela nejsilnější evropské země postavit rozvážného kancléře, schopného Evropu sjednotit a prosadit se v globální politice. Nositelem naděje se tedy v neděli stal devětašedesátiletý advokát z Porýní Friedrich Merz.
Ovšem každý komentátor, který o poslední naději pro Evropu mluvil, zároveň dodával, že Merz to bude mít těžké. Už z toho důvodu, že nejdříve musí dát do pořádku poměry v samotném Německu, které už třetí rok trpí ekonomickou stagnací a čím dál tím méně dokáže čelit přílivu migrantů.
Zbrusu novou pochybnost, že Merz úlohu zachránce státu a kontinentu zvládne, přinesla volební bilance. Nejde jen o to, že jeho křesťanští demokraté (CDU) ve volbách získali podle předběžných výsledků jenom něco přes 28 procent hlasů, tedy méně, než se čekalo. Také byli všichni připraveni na to, že Friedrich Merz, jinak zásadový konzervativní politik, bude nucen domluvit „velkou koalici“ se sociální demokracii (SPD), i když to zkomplikuje jeho ekonomické plány. Navíc se ovšem ukázalo, že koalice zase tak moc velká nebude.
Pryč jsou časy, kdy si CDU a SPD rozdělovaly čtyři pětiny všech voličských hlasů. Tentokrát jich získaly necelou polovinu, a o tom, jestli to bude stačit na většinu křesel v Bundestagu, se spekulovalo dlouhé hodiny.
Volby v Německu 2025
Předčasné parlamentní volby v Německu proběhly v neděli 23. února 2025. Němci volili poslance do Spolkového sněmu - Bundestagu. Volební místnosti byly otevřeny od 8 do 18 hodin, výsledky by mohly být v noci z neděle na pondělí. Jaký je systém voleb a jak vypadaly průzkumy?
Politické strany: SPD • AfD • CDU/CSU • FDP • BSW • Spojenectví 90/Zelení • Levice (Die Linke)
Ještě v devět večer, tedy tři hodiny od uzavření volebních místností, se nevědělo ani to, jestli konzervativci nebudou muset jako třetího partnera oslovit stranu Zelených, která je od sociálních demokratů ještě dál nalevo.
O tom, že CDU nějakou většinu najde, pochyboval málokdo, podstatná je však otázka, proč s tím musí být tolik komplikací. Důvodem je fakt, že také v Německu se stejně jako v jiných evropských zemích politická scéna radikalizuje.
Za hlavní riziko pro demokracii bývá považována radikálně-pravicová Alternativa pro Německo (AfD), se kterou nechce nikdo na vládní úrovni spolupracovat. AfD se v reakci na odmítavý postoj ostatních ovšem dál radikalizuje, přitom její podpora vyrostla ke dvaceti procentům díky tomu, že ostře kritizovala příliv migrantů z Asie a Afriky do Německa. Voliče díky tomu ubírá především CDU, a také proto Merzovi ve volební kampani nezbývalo než slíbit, že proti živelné migraci tvrdě zasáhne.
Tím sice odliv hlasů k AfD zastavil, zároveň se však potvrdilo, že situaci nemá pod kontrolou. Výpadem proti migrantům totiž vytvořil ideální téma do kampaně pro radikální levici, která se migrantů naopak zastává a v CDU získala ideálního nepřítele. Díky tomu se do Bundestagu s devíti procenty dostala postkomunistická strana Die Linke, i když ještě v prosinci byla hluboko pod pětiprocentní hranicí. Radikálové neschopní účasti v koalicích, vedle AfD a Linke ještě populisté z BSW, tak ve volbách zablokovali víc než třetinu voličských hlasů.
Jednou větou, celá Evropa od Merze čeká, že pokud možno rychle provede nejzásadnější reformní kroky od doby poválečného kancléře Konrada Adenauera, k dispozici ale bude mít jen křehkou většinu v parlamentu. Přesto volby alespoň otevřely možnost, aby se o něco takového pokusil. Na rozdíl od jiných zemí, v Německu populisté většinu hlasů nezískali.
