Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Chci pomoct této zemi, mám na to chuť. Není mi jedno, jakým směrem se tato země v posledním období vydala,“ prohlásil loni v srpnu Ivan Korčok v přenosu z Banské Bystrice, který vysílal na svém facebooku. Po měsících spekulací tehdy potvrdil, že chce usilovat o post slovenského prezidenta.
„Ten moment, kdy můžeš své zemi pomoct, je právě teď,“ dodal odhodlaně. V projevu se vymezil vůči politikům, kteří zpochybňují pomoc Ukrajině a tvrdí, že „válka tam přišla ze Západu“.
Prozápadní byl už jako ministr
Narážel tak na Roberta Fica, který měl už tehdy našlápnuto k návratu do čela slovenské vlády. Zářijové parlamentní volby jeho pozici potvrdily. Naděje, jež liberální část slovenské společnosti po ohlášeném odchodu Zuzany Čaputové vkládala do Korčoka, se tak staly ještě naléhavější.
Korčok navázal na politiku, kterou prosazoval coby ministr zahraničí ve středopravicových vládách, kam ho nominovala strana Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka. Platil za zastánce euroatlantického směřování Slovenska.
Snaha prosadit jasně prozápadní směřování Slovenska se ale stala jednou z hlavních karet, kterou proti Korčokovi v letošní kampani vytáhl jeho soupeř Peter Pellegrini, dosavadní předseda parlamentu a strany Hlas.
„Chci být prezidentem míru, který hrdě, suverénně obhajuje slovenské národně-státní zájmy. Ne prezidentem, který pro poplácání po zádech v Bruselu nebo Washingtonu zatáhne Slovensko do války, “ vymezil se vůči Korčokovi před druhým kolem Pellegrini.
„Severoatlantická aliance je obranná, není ve válce s Ruskem. Jsem proti vysílání slovenských vojáků na Ukrajinu. (…) Máte plná ústa války. Mám dva syny. Myslíte si, že se neumím vcítit do citu, role rodiče, kdyby tu vznikla taková situace?“ hájil se v jedné z debat Korčok.
Karta jménem Fico
Jedním z hlavních témat letošních prezidentských voleb se stal i Robert Fico, i když jeho strana ani nepostavila vlastního kandidáta. Jeho politiku a směr, kterým chce vést Slovensko, v klání reprezentuje jeho dlouholetý politický souputník a spojenec Pellegrini. Jeho strana Hlas je teď součástí Ficovy koalice.
Pellegrini varoval, že Korčokovo vítězství povede ke vzniku „nového progresivního, liberálního a pravicového mocenského centra“, jehož cílem má být svržení Ficovy vlády.
„Vláda má většinu, není to možné,“ bránil se Korčok v jedné z debat před druhým kolem. „Samozřejmě, že s ní dokážu spolupracovat na dobrých věcech, ale i těžkých, nutných rozhodnutích,“ dodal.
Profil Petera Pellegriniho
Peter Pellegrini se stal poslancem poprvé v roce 2006, tedy v roce, kdy Ficův Směr poprvé zvítězil v parlamentních volbách. Byl předsedou parlamentu, ministrem, premiérem a v současnosti znovu řídí parlament.
Korčok nicméně v kampani kritizoval politiku prosazovanou Ficovou vládou. Zveřejnil i spot o strachu z toho, že s Pellegriniho výhrou ovládne Robert Fico všechny mocenské pozice ve státě.
Před volbami chodil i na opoziční demonstrace. Slováci vyšli do ulic protestovat například kvůli reformě justice nebo změnám plánovaným ve veřejnoprávní televizi a rozhlase. Ty se ale kabinet rozhodl nakonec dát prozatím k ledu, prý kvůli komplexnosti problému.
Pellegrini je v očích Korčoka člověkem, který navzdory dřívějším prohlášením dává Ficovi volnou ruku. V jednom z předvolebních klipů ho přirovnal k psovi, který držel pánovi v tlamě tašku. Pellegrini podle Korčoka utíká do prezidentského paláce před vládní zodpovědností. Ostatně už při sestavování koalice Pellegrini odmítl vládní post a zamířil do čela parlamentu.
Na druhou stranu Korčok v minulosti dokázal s Ficem spolupracovat. Od roku 1992 coby diplomat působil na Slovensku i v zahraničí, reprezentoval svou zemi při NATO, EU, v Německu i USA. Hájil taky vlády několika premiérů od Vladimíra Mečiara přes Mikuláše Dzurindu, Ivetu Radičovou až po Fica a Pellegriniho.
Čelí proto kritice, že buduje kariéru bez ohledu na to, kdo vládne. Fico ho kvůli tomu loni nazval „žoldákem“. Korčok se brání, že nesloužil žádné ze stran, nýbrž Slovensku.
V kampani se Korčok spoléhal na podporu liberálních i konzervativních stran, kromě Sulíkovy SaS se opíral také o největší opoziční stranu Progresivní Slovensko a o křesťanské demokraty.
V prvním kole Korčok sice zvítězil, ale od počátku bylo jasné, že Pellegrini náskok dožene díky podpoře voličů nacionalisty a proruského politika Štefana Harabina, který skončil třetí. Politologové mluvili o tom, že Slovensko čeká možná nejtěsnější druhé kolo v dějinách, což potvrdily i průzkumy.
Korčok se i proto rozhodl zabojovat také o maďarské voliče. „Naši maďarští spoluobčané vědí, že je chovám ve velké úctě. Velmi mě bolí, že jsem byl vykreslený jako někdo, kdo má vůči nim výhrady. To jednoduše není pravda,“ řekl v projevu po prvním kole.
Jeho štáb původně mezi prvním a druhým kolem chystal mítinky jen ve velkých slovenských městech. Později ale změnil plány a i Korčok se stejně jako Pellegrini vydal na jižní Slovensko, kde žije maďarská menšina. Bývalý diplomat v některých tamních okrscích uspěl už v prvním kole.
Korčoka podpořilo i několik slovenských osobností maďarské národnosti včetně expremiéra Ľudovíta Ódora. Ten sám kandiduje za největší opoziční stranu Progresivní Slovensko do Evropského parlamentu. Naopak neúspěšný prezidentský kandidát maďarských stran Krisztián Forró se postavil za Pellegriniho.
