Hranice mezi východním a západním Německem je stále vidět. Obtáhla ji i AfD

„Teď spolu roste to, co k sobě patří.“ Slavný citát Willyho Brandta, bývalého západoněmeckého kancléře a držitele Nobelovy ceny míru, se stal po roce 1990 symbolem sjednoceného Německa. Cílem bylo co nejrychleji překonat rozdíly mezi východním a západním blokem, čárou, která po generace rozdělovala Evropu.

Nicméně i po 35 letech od německého sjednocení je rozdíl mezi bývalým „východem“ a bývalým „západem“ na mapě viditelný. Zejména pokud spolkové země vybarvíme podle statistických údajů: například průměrného příjmu.

Propast mezi ex-východoněmeckými a ex-západoněmeckými příjmy lze částečně vysvětlit odlišnou strukturou dostupných pracovních pozic: „Mnoho lidí na východě Německa pracuje v typických odvětvích s nízkými mzdami. Velké výrobní podniky, které dobře platí, zde nejsou téměř zastoupeny,“ nabízí vysvětlení výzkumník Jannik Nauerth z drážďanské pobočky Ifo Institute. To je ale pořád spíše než příčina důsledek původního, desítky let starého rozdělení.

Také nezaměstnanost je ve spolkových zemích bývalého NDR dlouhodbě vyšší, zatímco produktivita práce je nižší. A většina Němců se shoduje na tom, že východní spolkové země ještě ty západní nedohnaly.

Není divu, že se to projevuje i na tom, koho obyvatelé v těchto blocích volí. Nejvíce je to vidět právě u strany Alternativa pro Německo (AfD), která v minulých spolkových volbách v roce 2021 získala v napříč celým Německem „pouhých“ 10,4 procent hlasů, což stačilo na páté místo v pořadí.

Pokud si ale zobrazíme zvlášť výsledky pro země bývalého východního/západního bloku (sjednocený Berlín pro přehlednost v tomto grafu zanedbáme), vídíme, že AfD u východních voličů dosáhla na druhou příčku. Její zisk tu byl více než dvojnásobný.

V celkovém součtu to AfD moc nepomohlo, protože země bývalého východního bloku mají pětkrát méně obyvatel (a navíc ještě tradičně o něco nižší volební účast). Na mapě je nicméně rozdíl patrný na první pohled.

Naopak strana Zelených (přesněji Bündnis 90/Die Grünen) , která v západních spolkových zemích bodovala a získala třetí místo, nemá na východě vysokou podporu. Témata ekologie a udržitelnosti v obecně chudší části Německa tolik nerezonují, s výjimkou již zmíněného hlavního města.

Také letošní průzkumy ukazují, že rozdíly mezi východním a západním blokem přetrvávají. Alternativa pro Německo posílila napříč spolkovými zeměmi, ale v těch z bývalého východního bloku je její vzestup patrn nejvíce. Získala by zde první místo s asi třiceti procenty. Naopak v zemích bývalého západního Německa je její popularita na asi 18 procentech.

Rozdílné preference tedy nadále na mapě „obkreslují“ hranice vytyčené pověstnou železnou oponou. Ne ve všech indikátorech se ale rozdíly drží. Jinde – třeba u demografického ukazatele očekávané délky dožití – se podařilo rozdíly prakticky smazat.

Od 70. let 20. století se začaly nůžky mezi kvalitou života ve východním a západním bloku razantně rozevírat. V roce 1990 se lidé ve východních zemích dožívali průměrně o čtyři roky méně, než na západě. Graf ukazuje, že zatímco v západním bloku rostla délka dožití prakticky nepřetržitě od druhé světové války, v socialistickém Německu stagnovala.

V 90. letech ale začala strmě růst a během deseti let se rozdíly téměř vyrovnaly. Dnes už jsou rozdíly malé a týkají se spíše severo-jižní osy. Alespoň v některých oblastech života se tedy zjevně daří rozdíly mezi oběma bloky postupně odmazávat.