Francouzská politická scéna je v rozkladu, hodnotí politolog volby

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hned po uzavření volebních místností v prvním kole ve Francii začala kampaň před druhým kolem parlamentních voleb plánovaným na nadcházející neděli. A ze všech stran už přicházejí ostrá slova.

Lídr vítězného krajně pravicového Národního sdružení (RN) Jordan Bardella označil levicovou Novou lidovou frontu za „agenty chaosu“ a „existenční hrozbu“ pro Francii.

Levice a hnutí Obnova prezidenta Emmanuela Macrona, které skončilo až třetí, si zase v některých obvodech vyklízejí pole, aby zabránily nástupu krajní pravice. Ve Francii totiž mohou do druhého kola postoupit více než dva kandidáti, což se mnohde i stalo. Postupu se ale mohou vzdát, a tak zjednodušit některému ze soupeřů cestu k vítězství.

Úspěch levice a středu ale vůbec není zaručený, i proto, že mezi nimi panují rozpory.

„Francie sklízí poslední dva roky dopady nenávisti zejména mezi Nepoddajnou Francií (krajně levicovým hnutím, které bylo třetí nejsilnější skupinou v končícím parlamentu, pozn. red.) a macronovci, kdy docházelo k šíleným útokům, zatímco nechávali krajní pravici na pokoji a ta si v podstatě mohla dělat, co chtěla,“ upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog Michel Perottino z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který hlasování sleduje z jihofrancouzského Nice.

První kolo francouzských voleb vyhrála s přehledem krajní pravice. Co to vypovídá o stavu francouzské politické scény?

Francouzská politická scéna je v rozkladu. Rozpuštění dolní sněmovny parlamentu Emmanuelem Macronem vyvolalo kolaps jeho strany a umírněných kandidátů.

Je zjevné, že došlo k nárůstu podpory Národního sdružení a posílila také levice. U Národního sdružení je nejdůležitější, že na rozdíl od ostatních stran a hnutí, které kandidovaly, jediné dokázalo získat podporu napříč francouzskou společností – od nejmladších po nejstarší. Dokázalo se prosadit i tam, kde se to nečekalo.

Francouzské krajní pravici se tímto způsobem podařilo uspět v historii poprvé. Ztratili podle vás Francouzi ostych pro ni hlasovat?

Francie nikdy nepochybně takový výsledek krajní pravice nezažila, vyjma několika málo volebních obvodů a obcí, kde byla silná.

Nevím ale, jestli je to o ostychu. Částečně je to dáno situací ve Francii a respektive v částech francouzské společnosti, které se cítí být v ohrožení. Vysvětlit to jednoduše ale nejde. Důvody, proč má krajní pravice podporu, mohou být komplexní.

Mohou ji podporovat lidé, kteří nechtějí ve Francii velkou muslimskou populaci, xenofobové nebo antisemité. Právě na ty (antisemity) je část francouzské krajní pravice také napojená. Pak je také mohou volit lidé, kteří každý měsíc řeší, že nemají z čeho žít.

Když se podíváte, kde Národní sdružení získalo hned v prvním kole mandát, tak je to vlastně celá východní Francie. Od jihu a především protimuslimských a protimigrantských bašt až po sever, kde převládají především sociální a ekonomické problémy.

Co se bude podle vás dít před druhým kolem? Už se například objevily sliby od levicového bloku Nová lidová fronta a vládní Obnovy, že jejich kandidáti v některých obvodech odstoupí, aby zabránili krajní pravici. Jaký to může mít efekt?

Zatím to je v prvopočátcích v možných ústupcích. Na levici ale dlouhodobě funguje tzv. republikánská fronta, kdy strany svorně vyzývají voliče, aby hlasovali pro kandidáty, kteří jsou v situaci, kdy mohou vyhrát nad kandidátem Národního sdružení. Myslím si, že bude tato výzva vyslyšena.

Půjde ale o dvojí výzvu. První, která se teď řeší, směřuje vůči kandidátům, obzvlášť v těch případech, kdy v druhém kole máme tři nebo dokonce i čtyři kandidáty, jak umožňuje francouzský volební systém. Tam levice už v neděli večer naprosto jednoznačně řekla, že pokud bude jejich kandidát na nevolitelném místě, tak se stáhne. A dá se očekávat, že to udělají. Detail je v tom, že oni mohou své kandidáty jen vyzvat. Kandidát se pak ale musí stáhnout individuálně.

Druhou rovinou je, co udělají voliči. U levicových voličů se dá očekávat, že budou hlasovat pro republikány nebo macronovce a postaví se proti Národnímu sdružení. U macronovců a republikánů je to ale problematičtější. Macronovci už řekli, že se stáhnou, pokud nepůjde o kandidáty Nepoddajné Francie (krajně levicová součást koalice Nová lidová fronta vedená Jeanem-Lukem Melenchonem, pozn. red.), v některých případech je to jen o některých kandidátech této strany. Republikáni řekli, že nebudou podporovat nikoho.

V některých obvodech se tak střetnou víc než dva kandidáti. Není to ale fakticky ústupek krajní pravici? Je před druhým kolem nějaká cesta, jak mohou středoví kandidáti přesvědčit voliče, aby se rozešli jak s krajní pravicí, tak krajní levicí?

Jednoznačně jde o ústupek. Jak macronovci, tak stoupenci Édouarda Philippa (vůdce strany, jež je součástí Macronovy koalice, pozn. red.) ale tvrdí, že zkrátka nemohou podporovat kandidáty, kteří se jasně nevymezili například proti 7. říjnu (teroristickému útoku na Izrael, pozn. red.), nepřidali se na stranu Izraele a neřekli, že je Hamás teroristickou organizací. Jde o diskurz, který se tu hodně objevuje. Vlastně říkají, že jak krajní levice i pravice jsou antisemitské, a to podporovat nebudou. Když se ale podíváme detailněji, u každého kandidáta je to jiné.

Pokud bude stát kandidát krajní pravice proti macronovci, tak se (středový kandidát) bude snažit získat voliče, kteří nehlasovali pro lepenovce. I tady se začíná objevovat takový diskurz, že sice ano, krajní pravice je nejsilnější, kdy byla, ale hlasovala pro ně jen třetina. A oni se teď na poslední chvíli budou snažit získat ten zbytek a vyhrát, co se dá. Lepší je zkrátka cokoliv než krajní pravice.

Obecně ale Francie sklízí poslední dva roky dopady nenávisti zejména mezi Nepoddajnou Francií a macronovci, kdy docházelo k šíleným útokům, zatímco nechávali krajní pravici na pokoji a ta si v podstatě mohla dělat, co chtěla. Teď tedy dochází ke splácení účtů za poslední měsíce a roky.

Jaká témata budou podle vás klíčová?

Půjde to velmi rychle. Do úterý musí strany vyzvat své kandidáty, aby se stáhli, nebo naopak. To tedy bude hlavním tématem a pak bude kampaň rychlá. Když máte jen týden mezi prvním a druhým kolem, moc se toho vymyslet nedá.

Samozřejmě jiná témata se mohou naskytnout v některých volebních obvodech, ale pokud se bavíme o celostátní úrovni, tak moc na výběr nebude. Bude to tedy skutečně o tom postavit se proti Národnímu sdružení, nebo vyčkat, co se bude dít.

Situace je ale strašně nepřehledná. Mimo jiné právě i kvůli asi 300 volebním obvodům, kde jsou tři kandidáti.

Výsledek voleb je především fiaskem pro samotného Macrona. Co to znamená pro zbytek jeho prezidentského mandátu? U moci má být ještě skoro tři roky.

To se ještě neví. Dozvíme se to za týden. Půjde o to, kolik získá krajní pravice mandátů. Zatím se spíše spekuluje, že bude velmi silná, ale nezíská absolutní většinu. Tím pádem vlastně padá představa, že bude Jordan Bardella premiérem.

Ale uvidíme za týden. Možností je docela dost – zda se podaří porazit Národní sdružení tak, aby nemohlo sestavit vládu, možností je také vznik širší koalice, byť to bude velmi problematické, nebo vznik nepolitického kabinetu.

Macron má ale jisté, že zůstane u moci tři roky a pak už kandidovat nemůže. Pokud na to koukáme touto optikou, tak to rozhodnutí rozpustit Národní shromáždění bylo trochu „po mně potopa“.

Nevíme, proč se Macron rozhodl (rozpustit Národní shromáždění a vyhlásit předčasné volby) a kdo mu to poradil, ale je jednoznačné, že strana a jeho stoupenci jsou prvními oběťmi tohoto kroku.